Hlavním cílem protikrizových opatření, která přijala vláda, je stabilizovat sektor zdravotnictví. Má se tak stát, dokud je čas, aby nemuselo být omezováno poskytování zdravotní péče a nadále se jí dostalo všem, kteří ji potřebují. Zcela logicky se balíček opatření soustředí na zdravotní pojišťovny jako instituce zodpovědné za zajištění dostupnosti zdravotní péče pojištěncům.
Protichůdná opatření
Pozorovatel veřejného zdravotního pojištění si však musí položit otázku: Jsou protikrizová opatření skutečně protikrizová? Mohou v dlouhodobějším horizontu skutečně zajistit stabilitu systému? Nemám odpovědi. Snad je mají předkladatelé balíčku, ale nejsem si zcela jist, zda měli při tvorbě návrhů k dispozici potřebné analýzy. Vidím jeden zásadní problém - jednotlivá opatření v balíčku působí proti sobě navzájem. A tak nezbývá, než si počkat, jak se se změnami zdravotní pojišťovny vypořádají a co přinese čas.
Protikrizový balíček vychází z předpokladu zachování efektivní činnosti zdravotních pojišťoven. Vláda věří, že zdravotní pojišťovny budou schopny v krátké době upravit svou činnost tak, aby byla posílena jejich regulační a kontrolní funkce. Změny, které vyplývají z legislativních předpisů, se ale musejí promítnout do vnitřního uspořádání procesů v pojišťovnách. To jistě povede také k vyšším požadavkům na informační systémy, což jde zase ruku v ruce s dalšími nároky na provozní fondy.
Bez konzultace
Na druhé straně však ministerstvo navrhuje snížit limit provozních nákladů zdravotních pojišťoven o půl procentního bodu. To v konečném důsledku znamená snížení těchto nákladů v jednotlivých zdravotních pojišťovnách o 14 až 18 procent. Vládního cíle se proto podle mne nedá dosáhnout, aniž by se omezily služby pojištěncům, zhoršily se podmínky pro kontrolní činnost a snížily se počty či kvalifikace zaměstnanců. Pokud by se skutečně jednalo o opatření jen do konce roku 2010, jak je nám předkládáno, tak snad. Mají ale pojišťovny nějakou garanci, že se z dočasného řešení nestane trvalý požadavek?
Tvářit se, že krize na zdravotní pojišťovny nedoléhá, by bylo nezodpovědné. Protikrizová opatření potřebná jsou. Jen se ptám, proč nebyla se zdravotními pojišťovnami předem konzultována? Proč jsme při jejich sestavování společně s vládou nedumali nad nákladovými analýzami. Například by se ukázalo, že k dosažení požadovaných efektů by stačilo omezit pojišťovnám výdajový limit na provozní náklady „jen“ o čtvrt procentního bodu. To by představovalo snížení provozních nákladů o sedm až devět procent, což by bylo sice s problémy, ale přesto uskutečnitelné, aniž by to mělo vážnější dopad na kvalitu poskytovaných služeb.
Citlivé problémy
Ještě jeden problém je v balíčku protikrizových opatření ukryt - omezení fondu prevence. Fond prevence je dnes jediná oblast, v níž se jednotlivé pojišťovny smějí a mohou od sebe odlišovat. Díky fondu už dnes na trhu veřejného zdravotního pojištění panuje zdravá konkurence.
I nezasvěcení jistě vnímají, o jak citlivou problematiku jde. Proto bych uvítal, kdyby se raději hledala dlouhodobá řešení a zásadní úpravy celého systému. Nejsem si jist, zda pouze dočasné změny skutečně povedou k zamýšleným efektům.
Vladimír Kothera, E15