Roztroušená skleróza je onemocnění, které probíhá často ve stádiích relapsů a remisí. V období remisí pacienti získávají zpět některé dříve ztracené funkce.
Mechanismy, které stojí za tvorbou lézí u roztroušené sklerózy nejsou přesně známé, ale převažuje názor, že odpovědné za vznik lézí jsou makrofágy, které destruují myelinové pochvy za přítomnosti T lymfocytů. Dle nové studie však příčinou nově vznikajících lézí je rozsáhlá apoptóza oligodendrocytů.
Stávající a nové pohledy na onemocnění
Roztroušená skleróza je chronické demyelinizační onemocnění, při kterém zánětlivé pochody na úrovni CNS jsou asociovány s lézemi, které jsou typicky ve formě plaků v bílé mozkové hmotě.
Během zánětlivého procesu dochází k migraci T lymfocytů, makrofágů a mikroglie do místa postižení. Aktivované T lymfocyty vstupují do centrálního nervového systému a ničí myelin buď přímým mechanismem prostřednictvím cytokinů nebo nepřímo uvolněním cytokinů z aktivovaných makrofágů a mikroglie.
Ztráta myelinu u akutních lézí vyvolává v různé míře destrukci oligodendrocytů a axonální poranění. Tyto pochody potom vyvolávají příslušný neurologický nález.
| ZDROJ: |
|---|
|
Trends in neurosciences Multiple sclerosis: novel perspectives on newly forming lesions |
Onemocnění vykazuje značnou heterogenitu, pokud jde o klinický průběh a odpověď na terapii. Tato variabilita je důsledkem různých mechanismů, které ovlivňují vznik a průběh nemoci.
Srovnání velkého počtu biopsií a autopsií umožnilo klasifikaci demyelinizačních pochodů do dvou velkých skupin. U první skupiny jsou léze podobné těm, které se nacházejí u autoimunitní encefalomyelidtidy, u druhé skupiny mají léze spíše charakter ztráty oligodendrocytů než autoimunitního postižení.
Nová studie, jejíž výsledky autoři Barnett a Prineas zveřejnili, popisuje patologický nález u pacientů, kteří zemřeli krátce po závažném relapsu onemocnění.
Posledními patologickými změnami v mozku, které byly přítomny v oblastech nově vytvořených lézí, byla rozsáhlá apoptóza oligodendrocytů s aktivací mikroglie, ale bez přítomnosti lymfocytů nebo fagocytů. Vedle toho u stejných pacientů ve starších lézích se jak lymfocyty tak i makrofágy vyskytovaly.
Tyto nálezy odporují obecně přijímanému názoru, že primárním je u tohoto onemocnění přítomnost zánětu.
Místo toho by se mohlo zdát, že alespoň u části pacientů by autoimunitní pochody mohly být až sekundární reakcí na rozsáhlou apoptózu oligodendrocytů. Autoři studie se domnívají, že tato heterogenita patologických procesů vyvolává různá stádia tvorby lézí.
Faktory, které se podílejí na apoptóze oligodendrocytů mohou být viry, dále zvýšená hladina extracelulárního glutamátu, který je vytvářen během ischemie nebo hypoxie mozku.
Produkty virů, např. syncytin, mohou narušovat mechanismus transportu glutamátu a následně způsobit zvýšení jeho extracelulární hladiny.
Zmíněná studie přináší další otázky. Je nejasné jakým mechanismem odumřelé oligodendrocyty vyvolávají zánět, protože zbytky buněk po apoptóze bývají za normálních okolností odstraňovány bez přítomnosti zánětu. Je ale možné, že apoptóza se odehrává v takovém rozsahu, že tyto mechanismy nestačí zbytky buněk odstraňovat a dochází k zánětu.
Závěr:
Budou zapotřebí další studie na vyšším počtu pacientů za účelem objasnění změn na úrovni molekulárních mechanismů, které vedou k apoptóze a/nebo zánětu v oblasti nově se tvořících lézí.
Je také nejasné jakým způsobem mohou odumřelé oligodendrocyty vyvolávat zánět. Bude důležité objasnit, jakým způsobem se vyvíjí relativní rovnováha mezi zánětlivými lézemi a těmi, kde nastala apoptóza oligodendrocytů.
Na základě těchto pozorování by pak mělo být možné určit, zda existují dva druhy roztroušené sklerózy nebo zda se jedná o komplexní mozaiku stavů v závislosti na převaze apoptózy nebo zánětu.
Druhý scénář by ale spíše odpovídal heterogenitě, se kterou se setkáváme v rámci klinických projevů roztroušené sklerózy.
(jha), www.Zdravi.Euro.cz