U pootevřených dveří sesterského pokoje stojí pacientka a pozoruje sesternu, v níž probíhá tichý rozhovor lékaře se sestrou. Pak se vrací do pokoje a všechny přítomné baví vyprávěním o podrobnostech rozhovoru. Občas se totiž zapomíná, že pro některé pacienty je jednodušší poslouchat očima než ušima, a že je to možné i na relativně velkou vzdálenost.
Lehce či středně nedoslýchavých pacientů je u nás poměrně dost a se stárnutím populace jich bude pravděpodobně přibývat. S tímto typem pacientů jsou při komunikaci menší potíže nežli s těžce nedoslýchavými či neslyšícími, protože zesílení hlasu je menší problém než komunikace s neslyšícím a pravděpodobně i vyděšeným pacientem. Jaké konkrétní komunikační prostředky existují pro kvalitní dorozumění se s těmito lidmi?
Jednoduché komunikační systémy
Systémy alternativní komunikace se používají jako náhrada mluvené řeči. Umožňují obousměrnou komunikaci, která by jinak na verbální úrovni nebyla pro zdravotně postiženého možná. Jejich používáním lze snížit pasivitu pacienta, eliminovat jeho sociální deprivaci a frustraci. Navíc pacientovi poskytují prostor k rozhodování. Připomínám, že výběr nejvhodnějšího komunikačního systému je nejlepší nechat na rozhodnutí handicapované osoby.
Znaková čeština
Je doslovným překladem mluveného projevu (za každé slovo se dosadí znak). Tato forma komunikace je však pro neslyšící dosti obtížná -má totiž několik závažných úskalí. Jedním z nich je například běžné užívání ironie v hovoru.
Neslyšící totiž k přesnému pochopení významů slov a vět postrádají vodítko intonace hlasu, a tak často při porozumění sdělení ve znakové češtině ztroskotávají.
Český znakový jazyk
Je hlavním dorozumívacím prostředkem neslyšících v ČR. Výzkumy prokázaly, že znakové jazyky jsou plnohodnotné běžnému hlasovému projevu. Mají svoji zásobu ustálených znaků, i když se mohou v různých oblastech lišit. To, co dokáže mluvený jazyk hlasitostí, výškou, přízvukem i jinými prostředky, umí znakový jazyk vyjádřit za pomoci prostoru a pohybu. Znakový jazyk ovládají tlumočníci, což jsou převážně děti neslyšících rodičů. Tlumočník překládá mluvenou češtinu do znakového jazyka, který má odlišnou gramatiku. Například slyšící člověk řekne: „Já jsem byl v Brně“ - tlumočník větu přeloží znaky: „Já byl Brno.“ Nevýhodou českého znakového jazyka je jeho malá rozšířenost v populaci.
Prstová abeceda
Tato abeceda je součástí znakového jazyka, jedná se o soubor dohodnutých a ustálených znaků pro jednotlivá písmena, vytvořených různou polohou prstů jedné nebo obou rukou v prostoru. Nevýhodou prstové abecedy je horší vyjádření citů. Předpokladem porozumění je znalost jazyka v jeho písemné formě. Na druhé straně je používání prstové abecedy o hodně rychlejší nežli dorozumívání psaním.
Odezírání
Odezírání se také říká „čtení z úst“. Mnozí lidé se domnívají, že schopnost odezírat je lidem vrozená, ale není tomu tak. Stejně jako se všichni nenaučí cizí jazyk, je i schopnost odezírat částečně dána talentem a lze ji rozvinout pouze do určité míry. Pro odezírání je také nutné mít určitou slovní zásobu, znát gramatiku a používaná slovní spojení. Lidé, kteří přijdou o sluch později, až po vytvoření mluveného jazyka, obvykle odezírají lépe. Odezírání není vůbec lehké, zejména když uvážíme, že každý člověk mluví trochu jinak, nemluvě o komplikacích způsobených nářečím a krajovými dialekty. Odezírání je také náročné na vůli a pozornost.
Úspěšnost odezírání se zlepší, pokud neslyšícímu předem sdělíme téma hovoru, budeme-li používat živou mimiku a gesta a tvořit krátké věty bez slovní vaty. Nejvýhodnější vzdálenost pro odezírání je 1,5-4 metry, tak aby ústa mluvčího byla na úrovni odezírajícího. Důležité je dobré osvětlení. Pokud zjistíte, že vám neslyšící nerozuměl, zkuste říci totéž, ale jinými slovy. Na konci každé promluvy se zeptejte: „Co jsi mi rozuměl?“ Pak si nechte sdělení zopakovat. Někteří neslyšící totiž přisvědčí, že dozuměli, i když to není pravda.
Piktogramy
Piktogramy jsou maximálně zjednodušená zobrazení předmětů, činností a vlastností. Běžně se s nimi setkáváme na veřejných místech. Jejich prostřednictvím mohou pacienti snadno a rychle vyjádřit své potřeby a zájmy. Jsou skvělou pomůckou pro sběr dat při ošetřovatelské péči i pro motivaci pacientů. U nás se nejčastěji používá komunikační systém Makaton. Pokud potřebný piktogram chybí, můžete ho nahradit vlastní stylizovanou kresbou.
Tlumočení
Tlumočení ve zdravotnictví není přepych nebo pohodlnost pacientů, ale služba podle dokumentu, který byl schválen usnesením vlády ČR č. 493 ze dne 8. září 1993. Bez tlumočníka se pro neslyšícího stávají i běžné lékařské výkony problémem. Neslyšící osoba totiž lékaři nemůže vysvětlit svůj zdravotní problém tak, jak by bylo zapotřebí, a tím se vystavuje zdravotnímu ohrožení. Proto by každé zdravotnické zařízení mělo mít zajištěný kontakt na tlumočníky.
Při komunikaci prostřednictvím tlumočníka se v určitých chvílích může stát, že do jisté míry převezme roli zdravotníka, což někdy není zdravotnickému personálu příjemné.
(Poznámka: Některé pasáže článku byly volně upraveny podle absolventské práce Ivany Kupčíkové z roku 2003 Problematika dorozumívání se sluchově postiženými pacienty -vedoucí práce Mgr. Šárka Dynáková)
O autorovi: Mgr. Šárka Dynáková (eruditio@seznam.cz)