Veřejné zdravotní pojištění je založeno na principu solidarity, kdy zdraví a práce schopní lidé odvádějí část svého výdělku pojišťovnám, které pak mohou platit léčení nemocným spoluobčanům.
Ministr Julínek po nás požaduje prohloubení tohoto principu solidarity tak, aby nebyli solidární pouze lidé zdraví s lidmi nemocnými, ale formou zvýšených doplatků na běžně používané léky aby byli s vážněji nemocnými solidární i lidé méně nemocní.
Tento požadavek lze považovat za oprávněný, avšak pouze tehdy, pokud budou z veřejného zdravotního pojištění hrazeny pouze a jen takové léky, jejichž mnohem vyšší cena je vykompenzována výrazně větší účinností. Platit z pojištění desetkrát dražší léky, které mají třeba jen o 10 % vyšší účinnost proti klasické léčbě, to si nemůže dovolit žádné zdravotnictví.
Prodej léků je obchod a součástí obchodní strategie je samozřejmě i reklama.
Je jasné, že zdaleka ne všechny nové moderní léky jsou tedy tak účinné, jak tvrdí jejich výrobci. Ne pro všechny preparáty například existují studie prokazující jejich vyšší účinnost proti levnější klasické léčbě. Pouhá vyšší účinnost v porovnání s neúčinnou látkou tzv. placebem přece nemůže odůvodnit hrazení takového drahého léku z veřejného pojištění.
Lékařská komora pochopitelně podporuje rozvoj lékařské vědy, avšak zároveň respektuje nutnost šetrně nakládat s veřejnými prostředky. A zdá se, že právě tento racionální přístup a naše snaha bránit tomu, abychom za léky neplatili větší ceny, než musíme, byly důvodem toho, proč ministr komoru záhy po svém nástupu do funkce zbavil práva spolurozhodovat o úhradách léčiv.
Museli nás umlčet, protože jsme překáželi vlivným lobby.
Česká republika si však opravdu nemůže dovolit financovat z veřejných prostředků léčbu, kterou například nehradí německé pojišťovny anebo kterou nedoporučuje britský NICE (National Institute of Clinical Excelence), a tedy ji nepoužívají lékaři britské Národní zdravotní služby.
Snaha zajistit českým pacientům přístup k novinkám z produkce farmaceutického průmyslu je jistě chvályhodná. Léky, u kterých zatím nebyla prokázána vyšší účinnost proti klasické léčbě, by však neměly být hrazeny ze zdravotního pojištění.
Pacientům by měly být podávány pouze v rámci studií, jejichž účelem je zhodnotit právě přínos nových preparátů proti dosavadnímu způsobu léčení. Náklady na takové studie by měly pochopitelně nést farmaceutické firmy, v jejichž zájmu je prokázat kvalitu svých výrobků, a nikoliv solidární systém veřejného zdravotního pojištění.
Zvýšené doplatky za léky jistě nikoho z pacientů nepotěší. Občané, kteří kvůli vyhlášce ministra Julínka budou muset v lékárnách sáhnout hlouběji do svých peněženek, by si však zasloužili mít alespoň jistotu, že jejich peníze zlepší šanci těžce nemocných spoluobčanů na vyléčení. Tato jistota je tím minimem, které bychom my – plátci zdravotního pojištění – měli požadovat.
Zkrátka pokud jako pacient musím z rozhodnutí ministra více doplácet za léky, chci věřit, že jsem solidární s vážně nemocnými lidmi a nikoliv s farmaceutickými firmami, které shodou okolností podporují občanské sdružení Reforma zdravotnictví, jehož je ministr Julínek podle slov svého tiskového mluvčího „formálním členem“.
Milan Kubek, prezident České lékařské komory
Právo