Krajská nemocnice v Českých Budějovicích patří mezi čtyři největší v Česku. Někteří její lékaři jsou předními kapacitami v Evropě. Sedmička představuje tři z nich.
1. Vladislav Smrčka
Když loni na jaře budějovická nemocnice otvírala nový dětský pavilon za téměř 260 milionů korun, označil to primář Vladislav Smrčka za svůj splněný sen. Dětskému lékařství se věnuje už od dob svých studií, nikdy ale neléčil v tak pěkném prostředí jako teď. „Jsem čtvrtým primářem v historii zdejšího dětského oddělení. Každý z mých předchůdců po sobě zanechal něco velkého. Přál jsem si, aby po mně taky něco důstojného zůstalo,“ říká sedmapadesátiletý muž, který v budějovické nemocnici pracuje od roku 1985 a primářem je sedmnáct roků. V průměru přijme dětské oddělení, které je spádovým pro vážnější případy z celého kraje, čtyři tisíce pacientů ročně. K tomu ještě Smrčka vyšetří ve své ordinaci specializované na onemocnění ledvin asi tři sta dětí za měsíc.
„Vidět, jak vyrostlo dítě, o jehož život jsme kdysi bojovali, mi přináší velké vnitřní uspokojení,“ líčí. Párkrát ho napadlo, že si najde snazší profesi, ale klasický syndrom vyhoření nepocítil. Motivují ho stovky pacientů, kteří se k němu hlásí i v dospělosti. „Důležitý je moment, když mi dítě začne důvěřovat a pochopí, že se mu snažím pomoci, přestože dělám něco nepříjemného. Tím navážeme vztah, který si děti pamatují i po letech,“ popisuje.
Medicínu si vybral díky rodičům. Ti měli mezi lékaři několik přátel, které Smrčka velmi obdivoval. Fakulta dětského lékařství byla jasnou volbou. „Děti jsou pro mě ty nejkrásnější bytosti, které existují,“ říká. Kariéru začal před dvaatřiceti lety. Nejdřív strávil tři roky v Týně nad Vltavou jako dětský doktor, pak prošel skoro všechny další pediatrické obvody v okrese. Pochází z Budějovic a cítí se být patriotem - dvanáct let byl i členem městského zastupitelstva. Odejít do světa nehodlá, ale výhradám protestujících lékařů naprosto rozumí.
2. Jiří Stehlík
V budějovické nemocnici našel Jiří Stehlík kolegy, s nimiž zdejší ortopedické oddělení získalo pověst špičkového pracoviště nejen v Česku, ale i ve střední Evropě. „Vše je to otázka kvalitního týmu. Ten, se kterým pracuji, potká člověk jednou za život - a to ještě musí mít štěstí,“ říká o lidech, za nimiž přišel v roce 2002. Vystudoval medicínu v Praze a působil v Kladně, na ortopedické klinice na Vinohradech i v Mladé Boleslavi.
Mezi osobnosti, kterých si velmi cenil, patřil bývalý ředitel budějovické nemocnice Jiří Bouzek. I díky němu se přihlásil do konkurzu na primáře zdejší ortopedie. Vyhrál a od té doby tu tráví pracovní dny. Budějovice označuje za pohodové město s krásným okolím, na Novohradsku má chalupu. Relaxuje při tenisu, jízdě na kolečkových bruslích, občas na kole. „Musím si udržovat fyzičku, protože když jsem nesportoval, bylo to při práci znát,“ usmívá se devětapadesátiletý muž. Jeho obor je náročný i fyzicky, protože vyžaduje zručnost a sílu. V dětství závodně lyžoval a potkal trenéra, který ho nasměroval. „Byl to chirurg a choval se tak skvěle, že se stal mým idolem,“ vzpomíná Stehlík. Proto porušil rodinnou tradici čtyř generací stavařů, ale vlastně ne tak docela - vybral si obor, který staví lidi na nohy.
Budějovická ortopedie je díky jednotlivým specialistům respektovaným pracovištěm, zvlášť dobré jméno má v operacích kyčlí a v artroskopii. Velkým úspěchem je, že funguje jako školicí centrum pro operace náhrad kyčelního kloubu pro východní Evropu i jako středoevropské centrum pro artroskopii.
Proslula mimo jiné miniinvazivním typem zákroků, které tolik nebolí a pacient se může rychleji zotavit. V březnu roku 2005 tam lékaři použili nový typ miniinvazivní metody při operaci umělé náhrady kyčelního kloubu. Instruktáž předtím absolvoval Stehlík v Paříži a v Budějovicích udělal tento zákrok jako vůbec první ve střední a východní Evropě. Od té doby podstoupilo v Českých Budějovicích šetrnější úkon přes čtyři sta pacientů. Ročně zvládnou budějovičtí ortopedi zhruba dva tisíce operací a v záznamech mají přes osmnáct set čekatelů.
„Krásné na ortopedii je, že prakticky bezprostředně vidíme efekt naší práce. Po operaci ustoupí bolest, která při artróze bývá trvalá a úmorná, takže lidé úplně ožijí. Možnost snazšího pohybu je vrací do práce i k radostem z obyčejného života,“ líčí primář. Protestujícím lékařům rozumí a s jejich výhradami k českému systému zdravotnictví souhlasí. Formu nátlaku ale považuje za nešťastnou. Má obavy, že pro řadu z nich bude po ukončení pracovního poměru obtížné vrátit se na původní oddělení nebo vůbec najít zaměstnání.
3. Pavel Kopačka
Před čtyřiceti lety vyhodili Pavla Kopačku z lékařské fakulty kvůli urážce prezidenta Gustáva Husáka. Stát mu tím zkomplikoval kariéru. Dnes patří k nejuznávanějším českým chirurgům. Dvaašedesátiletý lékař v současnosti vede krajské traumacentrum v budějovické nemocnici. Jeho tým zajišťuje ty nejkomplikovanější operace pro oblast, která má sedm set tisíc obyvatel. To je republikové unikum.
„Spádově k nám patří i oblasti mimo kraj, třeba Sušice či Pelhřimov. Žádnou okresní nemocnici neodmítneme,“ říká primář, který zažil největší nápor zraněných po nehodě autobusu u Nažidel v roce 2003. V letech 1985 a 1986 pracoval ve vojenské nemocnici v Damašku, kde zachraňoval syrské vojáky nasazené v Libanonu. Kopačka se podílel na tvorbě sítě traumacenter. Z osmnácti je budějovické hodnocené podle nasazení a výkonů jako nejlepší. S požadavky lékařů v kampani Děkujeme, odejdeme, souhlasí. Výpověď ale nepodal. „U nás je dobré vedení, vybavení pracovišť, správná personální politika. Chyba je v systému. Za celých dvacet let nás lékaře nikdo z politiků nevyslyšel. Krize se prohlubuje, brzy se může proměnit v katastrofu,“ říká Kopačka.
Podle něho je chyba v ministrovi zdravotnictví, který už měl na požadavky lékařů reagovat na podzim. Resortu chybějí peníze, ale i kdyby se v době krize nenavýšily, jsou v něm podle Kopačky takové rezervy, že by požadavky vyšších platů lékařů pokryly. „Mezi příjmy praktických a nemocničních lékařů jsou velké rozdíly. Přitom máme ohromnou zodpovědnost, provádíme nejnáročnější chirurgické obory, nedodržujeme limity přesčasů dané zákonem,“ vyjmenovává Kopačka, který se bojí, že se kvůli odchodům mladých rozpadnou léta budované týmy specialistů.