Podle něj si přitom veřejnost uvědomuje, že změny jsou potřebné a budou nutné. Na nich by měla společnost jako celek hledat rozumnou shodu na desítky let dopředu.
Soudí, že vedle sebe tu existují dvě koncepce a obě mají váhu: jedna počítá spíše s centralizací výběru pojistného, možná jen jednou pojišťovnou, a větší účastí státu, druhá s rozvíjením skutečného pojistného systému méně závislého na daňovém charakteru příjmů.
„O těchto důležitých věcech by měla proběhnout základní diskuse a poté musejí politici rozhodnout, kam se systém bude ubírat,“ říká Horák. Vadí mu, že systém financování není spravedlivý.
„Jeho financování leží především na bedrech zaměstnanců a zaměstnavatelů. Příspěvek na tzv. státní pojištěnce, kterých je dnes více než těch, kteří do systému platí, je hrazen z daní, kde největší díl leží opět na stejné skupině lidí. Osoby samostatně výdělečně činné hradí naprosté minimum, přitom ve spotřebě zdravotní péče se nijak neliší,“ sdělil.
Horák říká, že náš systém, který vlastně žádným pojištěním není, je závislý na výši mezd, na počtu nezaměstnaných apod. „Chřipka ani rakovina na HDP závislá není, a to je ten hlavní rozpor a nevýhoda současného systému,“ dodává.
I když přes dopady ekonomické krize VZP situaci pomocí rezerv letos zvládne, Horák tvrdí: „Pokud se nebude dít nic a nedojde-li k zásadnímu obratu ekonomiky, v roce 2011 peníze dojdou. A i když se ekonomika zvedne, pak se zvýšené příjmy málo efektivně utratí a nám ujede vlak.