Úpravy, které vycházejí z původního vládního návrhu, navrhl předseda výboru Lumír Kantor (KDU-ČSL). Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) s tím souhlasil, detaily by podle něj bylo možné upravit ministerskou metodikou.
Stát má podle sněmovní verze zákona místo majetkové a nemajetkové újmy nahrazovat ztížení společenského uplatnění očkovaného dítěte a náklady na péči o něj, jeho zdraví nebo domácnost. Náhradu za duševní útrapy rodičů nechali zákonodárci ve vládním návrhu beze změn.
Odškodnění by podle předlohy bylo vypláceno do půl roku od doručení žádosti, pokud chybu neudělal očkující lékař nebo výrobce vakcíny. Maximální výši náhrady norma nestanoví. Ministerstvo zdravotnictví chce postupovat podle občanského zákoníku a podrobnosti stanovit vyhláškou. Předpokládá, že celková výše náhrad nepřesáhne 100 milionů korun ročně. Odškodnění by se podle odborníků mohlo týkat méně než deseti případů ročně.
Podmínkou odškodnění bude žádost podaná ministerstvu do tří let od doby, kdy újma vznikla. Kvůli obtížnému prokazování předloha nevyžaduje důkaz příčinné souvislosti. Neúspěšní žadatelé by se mohli obrátit do čtyř let na soudy.
Ve složitých případech by ministerstvu zdravotnictví podle poslanecké úpravy mohla při posuzování žádostí pomoci odborná komise. Vyjadřovala by se k tomu, zda za újmou na zdraví skutečně stojí povinné očkování, nebo ne. Podle sněmovní verze zákona by to podle Vojtěcha mohlo být zhruba pět případů ročně. V případě návrhu výboru by prý komise posuzovala odhadem až několik set případů.
V Česku jsou děti povinně očkovány proti devíti nemocem, včetně nepovinných vakcín je to ročně milion dávek. Povinnost vysvětluje ministerstvo ochranou zdraví celé společnosti. Proti infekci jsou v případě vysoké proočkovanosti chráněni i ti, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou. Roste ale počet rodičů, kteří děti očkovat nenechávají nebo ho odkládají do vyššího věku, protože je považují za nebezpečné. Závažné nežádoucí účinky ale podle odborníků nejsou prokázány.