Na podzim jsou plánováno jednání ohledně bezpečnosti pacientů a rovném přístupu ke zdravotní péči. V prosinci se pak setkají ministři zdravotnictví jednotlivých členských států.
Britská vláda musí v Evropské unii mezitím získat podporu pro některé své domácí politické cíle, zejména v otázkách potravin a výživy
90 procnet zákonů regulujících oblast potravin totiž nyní přichází z Bruselu. Z tohto příkladu je vidět, jakým způsobem EU rozšiřuje své pravomoci.
Bezpečnost pacientů: národní agenda
Maastrichtská smlouva Unii zavazuje k obecné odpovědnosti za zajišťování blaha jejích občanů, a také za posuzování dopadů unijních zákonů a politických rozhodnutí na zdraví Evropanů.
Zároveň ale omezuje legislativní aktivitu Unie pouze na oblasti, za které EU přímo zodpovídá, tedy na zemědělství a zajišťování volného pohybu zboží a osob.
Financování, organizace a provoz systémů zdravotní péče tak zůstávají odpovědností členských států, což by naznačovalo, že bezpečnost pacientů by neměla být tématem evropské debaty.
Díky rozhodnutí Evropského soudního dvora o volném pohybu pacientů z konce devadesátých let však již tento předpoklad neplatí.
Dominový efekt, vyvolaný tímto rozhodnutím, je dobrým příkladem toho, jak EU s poměrně omezenými přímými pravomocemi v sociální politice ovlivňuje tuto oblast nepřímo prostřednictvím rozhodnutí v oblastech, kde jsou její pravomoci naopak rozsáhlé.
Ministři zdravotnictví zemí EU přijali v roce 2002 Akční program pro oblast veřejného zdraví (viz:
Programme of Community action in the field of public health, jenž by měl být završen v roce 2008.
Program si vytýčil tyto tři úkoly: zlepšení informovanosti ve zdravotnictví, zvýšení schopnosti EU čelit hrozbám v oblasti veřejného zdraví a sledování vlivu obecných politických rozhodnutí na zdraví obyvatel.
Prvního zadání se do jisté míry týkal výzkum na téma zajišťování rovného přístupu ke zdravotní péči, který vláda financovala. Podstatnější však byla její iniciativa v oblasti boje proti potenciálním hrozbám pro veřejné zdraví.
Zdaleka se nejednalo pouze o zřízení Centra pro prevenci a kontrolu chorob ve Stockholmu, ačkoli tento projekt měl určitě největší publicitu. Třetímu ze zmiňovaných úkolů, sledování vlivu politických rozhodnutí na zdraví obyvatel, se zatím větší pozornosti nedostalo.
Britská vláda se rozhodla během svého předsednictví zaměřit na otázky rovného přístupu ke zdravotní péči, čímž si rozhodně nevytváří jednoduchou pozici. Je stále více zřejmé, že ačkoli se jedná o takřka univerzální problém, liší se jednotlivé země diametrálně jak v celkovém vnímání této otázky, tak i v názorech na její řešení.
Některé osobnosti, například prezident organizace UK Public Health Association David Hunter, pochybují o tom, že další předsedající stát bude v této iniciativě pokračovat. Stálé místo pro toto téma by mohlo zajistit zřízení fóra, které bude pokračovat v započaté práci i po skončení britského předsednictví.
V srpnu 2004 zahájila Evropská komise debatu o zdravotní politice a od té doby představila několik návrhů spadajících do nového Programu na ochranu zdraví a spotřebitelů Health and Consumer Protection Programme, který by měl být spuštěn v roce 2008.
Komise obhajuje spojení těchto dvou témat do jedné agendy tvrzením, že veřejné zdraví a ochrana spotřebitelů mají mnoho společného.
Vedle vnějších vlivů jako je např. životní prostředí, ovlivňují zdraví každého občana především důsledky jeho individuálních rozhodnutí.
Koncepce Zdraví ve spotřební společnosti byla poprvé představena v Bílé knize britského ministerstva zdravotnictví Public Health White Paper publikované vloni v listopadu. Jejím cílem je podporovat „poptávku“ po zdravějších alternativách ve spotřebě i v životním stylu.
Představitelé EU se tímto materiálem v mnoha ohledech inspirují. Jako tři klíčové součásti nové strategie EU ve zdravotní politice byly označeny: ochrana občanů před ohroženími mimo jejich kontrolu; snaha zajišťovat občanům dostupnost informací pro jejich rozhodování a prosazování ochrany zdraví a ochrany spotřebitele v politice EU jako celku.
V praxi by se to mělo odrazit zejména v akčních plánech nebo strategiích týkajících se duševního zdraví, alkoholu a otázek výživy.
Výživa bude zřejmě během britského předsednictví důležitým tématem, protože Blairova vláda i Evropská komise kritizují kvalitu informací na obalech potravin, a také reklamu, která nabízí dětem extrémně nezdravé potraviny.
Přípravu směrnic, týkajících se reklamy, nabízející dětem potraviny s vysokým obsahem cukru, tuku nebo soli, již zahájily ministerstvo zdravotnictví společně s organizacemi Food Standards Agency a Ofcom). Problém je třeba řešit na celoevropské úrovni, konkrétně v rámci směrnice TV without frontiers, která má v nejbližší době projít revizí.
V širším kontextu stojí za povšimnutí, že spor o tzv „britskou slevu“ v příspěvcích do společného rozpočtu EU se v určitých dimenzích zřejmě dotýká i otázek veřejného zdraví.
Přerozdělovací systém, známý jako Společná zemědělská politika, má totiž také dopady na zdraví. Podporuje například pěstitele tabáku z jižní Evropy.
Výzkum provedený ve Skandinávii navíc dokazuje, že jeho důsledkem je stále větší podíl cukru, plnotučného mléka a červeného masa v jídelníčku dnešní Evropy, kde již nyní trpí obezitou 20 % - 30 % populace.
„Není třeba podporovat konkrétní komodity, je třeba podporovat farmáře a jejich lokální komunity,“ zdůrazňuje profesor McCarthy. „Určitý posun v tomto směru je zřejmý již dnes, ovšem vládu tu čeká ještě mnoho práce.“
Debata o Společné zemědělské politice ovšem většinou bývá velmi tvrdá a britský ministerský předseda Tony Blair zde musí počítat s odporem těch zemí, jejichž zemědělci by měli být navrhovanými změnami zasaženi nejvíce.
* Britská sleva je korekční mechanismus, který Británii zajišťuje vrácení části odvodů do společného rozpočtu. Britům ho vymohla Margaret Tchatcherová v roce 1984. V té době šel do Velké Británie kvůli malému zemědělskému sektoru jen zlomek celkových výdajů rozpočtu a naopak v důsledku vysokého dovozu zemědělských a ostatních produktů z bývalých kolonií Británie do společné pokladny odváděla nemalé částky. Zdroj (EURACTIV)
Robert Goš a Michal Janků, www.Zdravi.Euro.cz
autoři jsou externími spolupracovníky redakce