Položily jste si někdy otázku, jestli vaše profese ovlivňuje vaše partnerské vztahy?
Začínáte po studiu pracovat a v noci pečujete o nemocné, nejste na večírcích jako ostatní?
Nebo rovnou ze školky běžíte na odpolední službu? Všechny kolegyně kolem vás se rozvádějí? Nebo jste před důchodem a uvažujete, jaký život budete vést bez práce pouze s partnerem? Či snad dokonce sama?
V roce 1999 bylo v České republice rozvedeno 23 657 manželství, v roce 2004 jich již bylo rozvedeno 33 060.
V tomto směru se nám podařilo předehnat západní Evropu. Lze mluvit o krizi rodiny s dopadem především na životy dětí…
Sestra již v době, kdy začíná pracovat, je podle mého mínění osobnostně vyzrálejší nežli její vrstevníci.
Ví více o životě, smrti, setkala se s bolestí a strádáním, umí improvizovat, pečovat o dítě, rozumí vyvážené stravě atp. Zároveň je vychována pečovat, zachraňovat a obětovat se.
Dostává relativně slušný plat, je naučena postarat se sama o sebe, a tím se stává nezávislou.
A tehdy si také mnohdy volí životního partnera. Očekávání mužů a žen mohou být však velice rozdílná.
Čemu bychom se v každém příípadě měly rozhodně vyhnout, je nevhodný partner: 1. osoba závislá na alkoholu a jiných návykových látkách, 2. osobnost žárlivecká, 3. hysterická osobnost, 4. osobnost asociálně anetická, 5. agresivní, explozivní osobnost, 6. astenická a hypersenzitivní osobnost, 7. rezonér, 8. pedant.
Následně přichází další etapa života - a tou je život v manželství a děti.
Manželství
Podle sociologického hlediska rozlišujeme: 1. mladé manželství do 5 let, 2. střední věk manželství 6-10 let, 3. manželství zralého věku po 15 až 25 letech, 4. manželství ve stáří.
Vývojové krize manželství
Podle MUDr. Miroslava Plzáka: * 3-7 let manželství - ubývá zde romantičnosti, nastávají rozpory v názorech, pocity nespokojenosti. * 17-25 let - doba, ve které se uplatňuje stárnutí, odchod dětí, somatické obtíže, zvyšuje se závislost ženy na muži, eventuálně mužská snaha ještě si užít.
Manželské porozumění má předpoklady: 1. Ekonomie rodiny - dohoda, kdo a jak bude rozhodovat o investicích na stravu, byt, oblečení, kapesné dětem, o existenci společné pokladny a také o osobním kapesném. 2. Trávení volného času - shoda v čase společně stráveném a každý zvlášť (nenutit druhého do společných aktivit, konverzace 1 až 2 hodiny). 3. Výchova dětí - úloha matky je důležitá u malých dětí, s věkem vzrůstá otcova role, zvláštní problematika je u dětí nevlastních. 4. Sex - zdrojem rozporů mohou být požadavky na frekvenci, místo, čas, formu a variace. (Rozdíl: v začátku manželství je aktivnější muž, později žena.)
Manželské taktiky
Podle prof. PhDr. Stanislava Kratochvíla, CSc.: 1. Zajímat se o partnera, poznat ho, vcítit se do něho. 2. Nechat partnera hovořit (umět naslouchat), nechat partnera vymluvit jako prvního. 3. Umět hovořit o tom, co partnera zajímá -vyprávějící musí mít dojem, že vás hovor zajímá a že mu rozumíte. 4. Opatrně s kritikou, často se totiž vrací odkud vzešla, takže ji podávat formou nenápadnou, nepřímou, spolu se sebekritikou a pak i pochválit. 5. Opatrně s příkazy - raději formou otázky či prosby. 6. Uznat vlastní chybu, když se to udělá zavčasu, předejde se často nevůli a hádce. 7. Pochválit, co stojí za pochvalu. 8. Vžít se do situace druhého - pokusit se dívat se na věc z jiného úhlu. 9. Nehádat se - to zvyšuje pocit křivdy, v páru nemá nikdo rozhodující hlas (na vojně je velitel, jsou-li tři, dá se hlasovat). V páru musí platit dohoda. 10. Usmívat se, když se usmíváme, zjistíme, že se usmívá i partner.
Závěr
Život nelze žít podle návodu. Někteří z nás však dlouhá léta opakují stále stejné chyby. Je proto důležité se občas zastavit a zamyslet se nad zdánlivě nepodstatnými detaily.
Jinak nám může život proklouznout mezi prsty a my najednou s překvapením zjistíme, že přede dvefimi je stáří. Neměly bychom zapomínat na to, že kvalitní partnerský vztah je nutno budovat a pracovat na něm celý život.
Motto: „Většina lidí se podivuje, když někdo hlasitě a spokojeně mluví o samotě, a úplně nejhůř se to snáší od ženy. Lidé od sebe odhánějí samotáře, jako by se od nich mohli nakazit morem, leprou, samotou. Bojí se jich, nechtějí nic slyšet o tom, že samotáři existují a mnohdy šťastně. Že jim nic nechybí a že jsou dost často méně opuštění než ti, kdo žijí v páru.“ Irena Obermannová, Deník šílené manželky
O autorovi: Jana Martincová, Psychiatrická léčebna Dobřany detašované pracoviště Písek, U Honzíčka (martincovajana@centrum.cz)