Jako stážista jste operoval na klinikách po celém světě od Nového Zélandu po Boston, kde jste pracoval v týmu doktora Pomahače. Pozorujete mezi sestřičkami tam a tady nějaký rozdíl?
Práce sestry na operačním sále je na celém světě dost podobná, musí perfektně znát příslušnou operaci, připravit nástroje a být v dokonalé souhře se všemi členy operačního týmu. Ve Spojených státech amerických mě zaujalo, že sestry měly práci přesně rozdělenou do intervalů, přesně v určitou hodinu skončily a na sále je vystřídaly jiné. Měly striktně určeno, kdy skončí práci a vystřídá je jiná kolegyně.
Vloni jste byl na dobrovolnické misi v jordánské nemocnici, kde jste pomáhal zraněným ze Sýrie. Zaujalo vás tam něco v souvislosti se sestrami?
Především asi to, že na sále všechnu práci, kterou u nás obvykle dělají, tam vykonávají muži. Jordánsko je muslimská země, ženy jsou většinou doma a pečují o rodinu. V nemocnicích, tedy alespoň jako zdravotníky na sále, jsem je nevídal. Na odděleních možná byly.
Zato na klinice Esthé jsem viděla samé krásné sestřičky, vy na ně děláte casting?
Tak to tedy ne! Ale je pravda, že i sestry obecně jsou poměrně častými klienty kosmetické chirurgie, zejména přicházejí na miniinvazivní zákroky.
Vaším učitelem na odborném poli byl jistě i váš otec, docent Jan Měšťák. Dal vám do života i nějakou radu ohledně sester?
Žádnou takovou radu mi nedal, ale stejně jako on se snažím s lidmi i mezi lidmi vytvářet pozitivní vztahy. Je to důležité i proto, že doba je hodně uspěchaná a naše práce je velmi psychicky náročná, lidé jsou často hodně vystresovaní. Mít dobrý kontakt se sestrami, hezky s nimi vycházet, to je stejně přirozené, jako je přirozené mít dobrý kontakt s lidmi v okolí, ať už na pracovišti nebo i v osobním životě. Se sestrami vycházím dobře i proto, že je respektuji. Už na fakultě nás učili, že sestra je velmi důležitá pro zdravotní péči a je to člověk, který se na oddělení s pacientem setkává mnohem víc než lékař. Beru je jako rovnocenné partnery a respekt a úcta k nim je jednou z nejdůležitějších věcí, co lze pro takový vztah udělat. Nesnáším, když se sestrami někdo jedná s despektem, protože má mylný pocit, že jejich práce není tak důležitá jako jeho.
Vám je zřejmě vlastní hodně úcty a pokory…
Nepřehánějte. Jeden můj kolega a kamarád na takové poklony říká, že v mládí byl namyšlený, ale teď že už je úplně bez chyby. Někdy si na to vzpomenu a přijde mi to dost vtipné.