S nadcházejícím výročím 190 let od narození a 100 let od úmrtí Florence Nightingale, které se stala doslova mezinárodním symbolem ošetřovatelství, jsme se rozhodly publikovat článek o jejím životě. Inspirací nám byla mimo jiné i návštěva Muzea Florence Nightingale v britské metropoli Londýn.
Dětství a mládí
Florence se narodila 12. května 1820 jako mladší dcera Williama a Fanny Nightingaleových. Manželé dva roky dlouhých líbánek trávili v Itálii, kde se první dcera Parthenope narodila na jihu v Neapoli a Florence pojmenovali podle rodiště na severu ve Florencii. Otec William (absolvent univerzity v Cambridge) byl velmi zámožný muž, vlastnil velké statky v Derbyshire a Hampshire, byl synem úspěšného bankéře a poslance, zdědil i velký majetek od svého strýce. Byl to tichý a plachý člověk, který se celý život věnoval především čtení a studiu. Matka Fanny byla o 6 let starší než její manžel, pocházela z 10 sourozenců, byla velmi společenská a přátelská žena. Parthe a Flo (jak se dívkám říkalo) vyrůstaly v rodině, která je zahrnovala nejen láskou, ale i bohatstvím. Byly obklopeny přírodou, domácími zvířaty, jezdily na ponících. Jejich rodiče předpokládali, že obě dcery založí rodinu a budou oporou svým manželům tak, jak bylo zvykem v tehdejší společnosti. V průběhu dětství a mládí Florence cestuje nejprve s rodiči a sestrou po Evropě za poznáním, později sama navštěvuje zařízení pro chudé a nemocné, kde získává cenné zkušenosti z ošetřovatelství.
Vzdělání
Od dětství otec vyučoval obě dcery v cizích jazycích, studovaly francouzštinu, italštinu, němčinu, latinu, vzdělávaly se v zeměpise, dějepise a filozofii. Florence byla přemýšlivá stejně jako její otec a učila se oproti své sestře rychleji a s větším zájmem. Florence trávila dlouhé chvíle studiem a čtením knih, zatímco její sestra a matka rády přijímaly přátele a věnovaly se společenské konverzaci.
Florence se zajímala i o studium matematiky a svých znalostí později využila při vyjadřování statistických analýz nemocí a úmrtností použitím koláčových grafů.
Poslání
Florence Nightingale vyrůstala v době průmyslové revoluce, kdy se Anglie stala nejmocnější a nejbohatší zemí světa. Majetkové poměry lidí však byly velmi rozdílné. Chudé rodiny měly těžké podmínky, špatné stravovací návyky, vlhké a chladné budovy, častý výskyt nemocí a úmrtí. Již v průběhu svého dětství začala chápat nutnost zásadní změny a pomoci.
Sedmý březen 1837 popisuje jako den své podivné zkušenosti, kdy poprvé slyšela „boží hlas“, který ji vyzýval k cestě pomoci člověku. Později ještě následovaly tři takové zážitky, o kterých se zmiňuje ve svém deníku a které jí utvrdily o správnosti jejího poslání.
Osobní život
V roce 1842, kdy bylo Florence 22 let, se seznamuje při svém pobytu ve Florencii se známým novinářem Richardem Moncktonem Milnesem. Byl to velmi citlivý a inteligentní člověk. Po několika měsících od jejich seznámení ji požádal o ruku, ale přestože ji jako muž velmi přitahoval, necítila se být pro manželství ještě dostatečně připravena a nabídku odmítla. V roce 1847 rodiče posílají Florence do Itálie a doufají, že své rozhodnutí ještě přehodnotí. Dcera se však naopak vrací, po setkání s bohatým Sydney Herbertem, který ji v kariéře zdravotní sestry podporuje, posílená a zcela rozhodnutá. Milnese definitivně odmítla a oznámila to i svým rodičům.
Významná data:
1845: F. N. žádá své rodiče, aby mohla pracovat jako zdravotní sestra v Salisbury nedaleko jejich domu v Embley House. Florence vzdělávající se samostatně v ošetřovatelství a medicíně je v té době na pokraji nervového zhroucení. Doslova šokovaní rodiče s touto zprávou nesouhlasí a raději ji posílají do Itálie.
1851: Florence navštívila nemocnici a školu Theodora Fliednera a pracuje tři měsíce na Kaiserswerthu v institutu nedaleko Düsseldorfu v Německu. Toto období popisuje jako velmi šťastné ve svém životě, je často unavená, ale cítí se velmi potřebná a užitečná.
1853: I přes nesouhlas rodičů navštívila Florence nemocnice v Paříži. Sydney Herbert ji požádá o pomoc a ona je jmenována superintendantem nemocnic v King’s College Hospital v Londýně. Rodiče již přijímají toto rozhodnutí a dostává od nich roční apanáž 500 liber.
1854: Florence vede tým 38 zdravotních sester během krymské války a odjíždí s nimi na místa válečných nepokojů. Od 4. listopadu téhož roku pracují v nemocnici Barrack ve Scutari v Turecku, které patřilo ke spojencům Británie a Francie válčícím proti Rusku. Florence zde zavádí principy tzv. sanitární vědy, organizuje a zlepšuje péči o raněné, celý den kontroluje a pečuje o nemocné (obr. 3). Zpočátku, navzdory odmítavému postoji lékařů, Florence prosazuje péči sester a důsledkem pozitivních výsledků dosahuje jejich přijetí a uznání. Úmrtnost ve vojenské nemocnici klesá z 60 % (některé zdroje uvádějí 40 %) po 6 měsících jejího působení na 2 %. Toto období se stává zcela zásadním pro profesionalizaci ošetřovatelského povolání.
1856: 30. března byl vyhlášen mír a Florence se vrací do Anglie, která ji oslavuje jako hrdinku. Skromně se vrací do vlasti nepozorovaně pod cizím jménem a nepřestává aktivně pracovat na zlepšování podmínek pro nemocné. Setkává se s královnou Viktorií, která byla návštěvou Florence velmi pozitivně ovlivněna.
1860: Florence využívá finančních prostředků získaných z krymské války, respektive z fondu, který založili přátelé pod jejím jménem, a otevírá první ošetřovatelskou školu na světě při Nemocnici svatého Tomáše v Londýně. Ředitelkou se stala Sarah Wardroperové, která byla představenou této nemocnice. Její prvenství spočívá především v odlišnosti výuky, kterou prosazuje. V rámci profesní přípravy klade důraz na teoretické vědomosti i praktické dovednosti v průběhu studia. Vydává knihu Poznámky k ošetřovatelství (Notes on Nursing), ve které vymezila základy moderního ošetřovatelství. Byla přeložena do mnoha jazyků, u nás vychází překlad v Praze v roce 1874. Následují další četné publikace.
V roce 1860 byla jako první žena zvolena do Statistické společnosti v Británii.
1865: Florence založila první ošetřovatelskou službu v rodinách v Liverpoolu, která se stává základem k terénnímu ošetřovatelství.
Na žádost Sydney Herberta vypracovává projekt a stává se expertkou rozvoje indického ošetřovatelství.
1883: Královna Viktorie vyznamenává Florence Královským červeným křížem.
1887: F. N. se podílela na organizaci vzniku Britské asociace sester.
1907: Král Edward VII. uděluje Florence Nightingale Řád za zásluhy (Order of Merit), který získala jako první žena. Následujících 58 let žádná další žena toto ocenění nezískala.
1910: Ve svých 90 letech umírá (13. 8. 1910 v Londýně), přála si být pohřbena v tichosti v Hampshire nedaleko rodinného sídla v Embley. Hrob byl označen pouze křížem se jménem, datem narození a úmrtí.
Zdravotní stav
Během dětství a mládí neměla Florence prakticky žádné zdravotní problémy, teprve ve 27 letech popisuje své vyčerpání a stav na pokraji nervového zhroucení. V květnu 1855 zkolabovala vyčerpáním z náročné práce v nemocnici ve Scutari, onemocněla tzv. krymskou horečkou, a odtud pak začínají její četné zdravotní problémy, kdy zbytek svého života již strávila na invalidním vozíku. Od roku 1901 měla problémy se zrakem na hranici slepoty. Její nemoc nebyla nikdy identifikována, mohla být organického nebo psychosomatického původu, ale existuje podezření, že takovýto stav byl výhodnější pro dostatek času, který věnovala své každodenní práci.
Moderní ošetřovatelství podle Florence Nightingale
K teoretickým východiskům ošetřovatelství F. Nightingale patří humanistická idealistická náboženská filozofie, matematika, statistika, empirická analýza a Dickensovy komentáře a informace týkající se stavu společnosti a potřeby sociálních a zdravotních reforem. Předpoklady vycházejí z toho, že prostředí je odrazem momentálního stavu společnosti, fyzikální prostředí je hlavním zdrojem infekce a nečistota s vlhkostí jsou hlavními původci chorob. Zdravé prostředí je tedy nezbytné pro správné ošetřování. Zdraví je pro člověka to nejcennější, nemoc je reparativním procesem. Ošetřovatelství zahrnuje úpravu prostředí a výživy při zachování energie nemocného a není vymezováno ani formulováno lékařským rozhodnutím. Sestra je vzdělaná, tvořivá a samostatná, je to odborník, který není zcela závislý na lékaři. Cíl ošetřovatelství spočívá v zajištění přežití nemocného, zmírnění jeho utrpení a ulehčení umírání.
Metaparadigmatická koncepce podle Florence Nightingale zahrnuje osobu jako multidimenzionální bytost, jako jedince – příjemce ošetřovatelské péče, kdy nemocný je pasivní a ovlivňovaný sestrou a prostředím. Prostředí zahrnuje vnější podmínky, je ohniskem působení ošetřovatelství, kdy sestra jej upravuje, a tím podporuje schopnost nemocného dosáhnout zdraví a udržet si ho. Zdraví je podle F. Nightingale výsledkem dodržování prevence onemocnění a kontroly prostředí a odráží vztah a vzájemné ovlivnění jedince, sestry a prostředí. Ošetřovatelství je souhrnem činností poskytujících nemocnému co nejvhodnější podmínky pro přirozenou léčbu, nejedná se o léčebnou činnost. „Zdravé ošetřování“ vede ke zlepšení podmínek prostředí, k prevenci onemocnění a podpoře zdraví. Vlastní koncepce vychází z prostředí, dává přednost fyzickému prostředí před emocionálním a sociálním, které specificky nerozlišuje. Nezbytnou podmínkou pro udržení zdraví je zdravé prostředí (patří sem čistota vzduchu, vody, prostředí; světlo; funkční kanalizace; složení stravy a podávání jídla; ticho; poloha nemocného včetně umístění lůžka v místnosti; odstraňování zápachu) a je velmi důležité pro poskytování účinné ošetřovatelské péče.
Florence Nightingale popisuje tři roviny vztahů – jedinec a prostředí, sestra a prostředí, sestra a nemocný. Základní teorií ošetřovatelské praxe je vzájemný vztah zdravého prostředí a praktického ošetřování, kdy ošetřovatelství neléčí, ale nabízí jedinci podmínky pro přirozené chování, které vedou ke zlepšení prostředí a podpoře zdraví, pomáhá nemocnému k dosažení optimálního zdravotního stavu. Medicínu vymezuje k nápravě nemocné části organismu, nemoc jako reakci na nesprávné podmínky a nesprávný způsob života. Sestra musí umět ovlivňovat prostředí, musí umět pozorovat, mít dostatek vědomostí a být zručná v ošetřování nemocných. Tato první teorie ošetřovatelství vychází z úzkého působení – interakce – sestry a prostředí.
Odkaz současnosti
Florence Nightingale prosadila změnu postoje k ženám ve tvrdé viktoriánské době, položila základy k ženskému profesnímu vzdělávání a profesionálnímu ošetřovatelství. Byla legendou již za svého života, její publikace mohou být inspirací pro sestry a zdravotnické pracovníky dosud. Svými lidskými a obětavými činy položila základy vysoké prestiže ošetřovatelského povolání.
V Londýně na břehu Temže při Nemocnici sv. Tomáše stojí na její počest Muzeum Florence Nightingale, které se těší vysoké návštěvnosti a je zahrnuto i do nabídky nejvýznamnějších míst v rámci turismu ve Velké Británii.
O autorovi: PhDr. Andrea Pohlová, R. S.1, Mgr. Zuzana Pohlová, R. S.2
Centrum pro sestry, Praha1, SZŠ Ruská, Praha2 (pohlova@centrumprosestry.cz, pohlova@szs-ruska.cz)