Onkologické onemocnění vždy nějakým způsobem naruší partnerský sexuální život. Ve většině případů jsou však poruchy sexuálních funkcí nerozpoznány, a tedy neléčeny. Období diagnostiky nádorového onemocnění je náročným procesem, doprovázeným strachem a úzkostí. Velká část nemocných trpí snížením nebo ztrátou sexuální touhy také v období protinádorové léčby. Nejčastěji pacienti přicházejí kvůli poruchám vzrušivosti (erekce u mužů, lubrikace u žen), orgasmu/ejakulace či problémům s plodností. Sexuální život negativně ovlivňuje i pokles sebedůvěry, únava, deprese, úzkost, zármutek, bolest a fyzické omezení.
Nejčastější poruchy
Odbornou sexuologickou pomoc vyhledají muži nejčastěji po léčbě zhoubného nádoru prostaty, střev, konečníku či trpící hematoonkologickým onemocněním. Ženy přicházejí po léčbě zhoubného nádoru prsu. „Typickým pacientem, který vyhledá pomoc sexuologa, je muž s rakovinou prostaty ve věku mezi 45 a 65 lety,“ vysvětluje doc. MUDr. Michal Pohanka, Ph. D., ze Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN v Praze. Nejčastější sexuální poruchou, jež zavede muže do ordinace sexuologa, je erektilní dysfunkce. Tou trpí až 90 % pacientů po operačním odstranění prostaty. „V dnešní době disponujeme takovými možnostmi léčby, díky nimž jsme schopni pomoct téměř 100 procentům postižených mužů s jakoukoli příčinou poruchy erekce. V první linii doporučujeme tabletovou léčbu, ve druhé injekční léčbu, třetí linii představuje implantace penilní protézy,“ uvádí MUDr. Taťána Šrámková, CSc., z téhož ústavu.
Ženy po komplexní léčbě karcinomu prsu si nejčastěji stěžují na malý zájem o sex, na snížení touhy a z toho pramenící nižší frekvenci sexuál ních styků, poruchu vzrušivosti a v polovině případů i na problém s dosažením orgasmu. Popisují, že se necítí sexuálně atraktivní. „Naším cílem je navrátit onkologicky nemocným schopnost realizace sexuální aktivity, obnovit jejich touhu a radost ze sexu,“ konstatuje MUDr. Šrámková.