Nakonec se sice vše vyřešilo, ale i tak si tým, který katastrofický scénář připravoval, oddychl. I když to pro něj byla velký škola. „Věřím, že kdyby nějaká podobná situace přišla znovu, zvládli bychom vše ještě lépe,“ říká Václav Šimánek.
OTÁZKA: Připravili jste řadu opatření, aby byla v případě odchodů zajištěna alespoň akutní péče. Ale zúčastňovali jste se třeba také jednání, ať už s vládou nebo s odboráři?
Samozřejmě. Psali jsme ministrovi, dokonce už v prosinci i předsedovi vlády, že může být péče v našem kraji ohrožena. Tlačili jsme na to, aby ta krize nenastala. Protože ať bychom byli připraveni sebevíc, vždycky se může stát něco, co se nedá předvídat a mohlo by mít třeba i katastrofické následky.
OTÁZKA: A co by tedy podle vás nastalo, kdyby se krizi vyřešit nepodařilo?
Totální kolaps. Odhadem po měsíci by došlo k vyčerpání lidských zdrojů. Položil by se systém v nemocnicích i u záchranky.Anapětí u veřejnosti by situaci ještě zhoršovalo. Tlačili jsme na vládu, aby vyhlásila nouzový stav. Ta však nechtěla a snažila se odpovědnost setřást na kraje. Myvšak zastávali názor, že pokud taková situace postihne více než dva kraje, je to republiková záležitost. Nicméně i hejtman Chovanec byl nakonec připraven krizový stav, i když třeba jen pro určitou oblast péče, vyhlásit.
OTÁZKA: Krizový stav, to už zní docela špatně. Co by to znamenalo?
Nařízení pracovní povinnosti těm lékařům, kteří podali výpověď, téměř stanné právo. Jenže když to udělali v Polsku, kde měli obdobnou akci, lékaři povolaní do práce, začali držet hladovku. Za tři dny nebyli schopní práce a stejně se muselo přejít do akutního režimu. Takže krizový stav situaci stejně nevyřešil, spíš ještě rozdmýchal vášně u veřejnosti a docházelo i k napadání lékařů. I něčeho takového jsem se obával.
OTÁZKA: Přišel během vyjednávání mezi ministrem a odboráři okamžik, kdy jste si říkal, že je to špatné a lékaři opravdu odejdou?
Vpůlce února. Ve čtvrtek to vypadalo, že ministr je s odboráři domluvený, ale pak byla část peněz ze slíbených dvou miliard přesunuta někamjinam a skončilo to tím, že obě strany spolu odmítaly komunikovat. Ten víkend byl poměrně perný.Apak jsme měli z jistých zdrojů signály, že po konečné dohodě obou stran na podepsané memorandum nepřistoupí vláda. To jsme si říkali, že stále ještě nemámevyhráno.
OTÁZKA: Kromě zvýšení platů odboráři volali také po systémových změnách ve zdravotnictví. Jsou podle vás opravdu potřeba a čeho by se měly týkat?
Změny nutné jsou. Jedna z nich by se měla určitě týkat úhrady péče. Zdravotnická zařízení by se neměla dostávat do ztrát v řádech desítek milionů, zvlášť když dělá systémem nastavené kroky. Další věcí je transparentnost v nákupu materiálu a zařízení. Momentálně třeba probíhá nákup rentgenů pro Klatovskou nemocnici. Přihlásili se tři zájemci, už teďmámenabídku na nákup přístroje za dvacet milionů, jiné nemocnice ho kupují třeba za čtyřicet. Důležitou změnou, po které lékaři volali, by měl projít i systém vzdělávání.
OTÁZKA: Můžete to trochu více přiblížit?
Dříve byl dvoustupňový systém, kdy po třech letech lékař dělal první atestaci, po dalších třech až pěti letech druhou. Přitom ta druhá už byla taková nadstavba, která dávala možnost být třeba primářem. Dneska je to tak, že je jen jednostupňová atestace. Po třech letech je sice test, který lékařům dává nějaké potvrzení o způsobilosti, ale ten neznamená vůbec nic. Dalších pět let pak čekají na atestaci, takže osm let nejsou prakticky nic. Když by se šlo do důsledku, nemohou ti lidé pracovat samostatně.
OTÁZKA: Došlo by k těmto změnám i bez akce Děkujeme, odcházíme?
Ta akce proces určitě posunula, v memorandu jsou navíc nastaveny určité kroky včetně harmonogramu a toho, kdo za to zodpovídá, což je hodně důležité. Beze změn by časem zřejmě došlo ke kolapsu současného systému zdravotnictví. Některá, hlavně menší zařízení, by se musela zavřít a docházelo by k centralizaci péče.
OTÁZKA: Dají se některá z opatření souvisejících s řešením posledních problémů využít v krajském zdravotnictví i do budoucna?
Určitě. Rádi bychom dál pracovali na interaktivních mapách a nechali je k využití veřejnosti. Lidé tak nemusí sáhodlouze vyhledávat zdravotnická zařízení, měli by vše snadno dohledatelné na krajském portálu.Ačísla ohledně obložnosti nemocnic nebo časů dojezdu záchranky jsou důležitá i pro plánovanou restrukturalizaci.
OTÁZKA: Co ta by měla krajskému zdravotnictví přinést?
Hlavně snížení nákladů. Šedesát procent z nich jsou platy, na těch se ušetřit nedá, cesty se musí hledat jinde. Musíme si určit, co v té či oné nemocnici chceme dělat, co třeba posílit, co přesunout. Určitou úsporu a možnost dál do zdravotnictví investovat, by měla dát i změna úhrady péče.
OTÁZKA: A nehrozí tedy, že se bude v kraji ve zdravotnictví propouštět?
Rapidní úbytek personálu podleméhonehrozí. Asi se sníží počet personálu na akutních lůžcích. Není třeba držet dvacet lůžek na odděleních, kde pacienti brzy odcházejí domůa je tam nízká obložnost. Ale tam, kde místo akutních vzniknou lůžka následné péče nebo sociální lůžka, budeme chtít ten personál využít. Může se buď rekvalifikovat nebo přesunout. Nemocnice od sebe nejsou tak daleko, aby to byl velký problém.
OTÁZKA: Jaký máte celkový dojem z krize z pohledu krajského radního?
Byla to pro nás velká škola, kdy jsme například viděli, kteří ambulantní specialisté by byli ochotni přijít s pomocí, těch si hodně vážím. Mají můj obdiv a dík. Viděli jsme, že všechna zdravotnická zařízení společně s dalšími složkami byla připravena situaci zvládnout. Byla to dobrá zkouška a věřím, že kdyby nějaká podobná situace přišla znovu, zvládli bychom vše ještě lépe a rychleji.