Už čtyři roky se pohybuje české zdravotnictví v deficitu. Pojišťovny nejsou schopny z pojistného pokrýt rostoucí výdaje na zdravotní péči s odůvodněním například na dvakrát zvyšovanou sazbu DPH, ceny energií, růst platů lékařů a dalších režijních nákladů.
Protestují pacienti i lékaři, přesto se však nedá říct, že naše zdravotnictví je ohrožené a před kolapsem. Je však zřejmé, že české zdravotnictví je dlouhodobě podfinancované, nízká platba za státního pojištěnce neodpovídá poskytovaným službám, v chaosu lékové politiky utíkají miliardy, ve zdravotnictví pokračuje smršť změn, nikoliv však těch potřebných, a není divu, že převládá názor o poklesu kvality péče o pacienty.
Výdaje na zdravotnictví stále rostou a někdejší přebytek ze začátku zdravotnické reformy, která prudce zvedla spoluúčast pacientů, zmizel a překlopil se do schodku. Vždyť jenom loňské zvýšení DPH vytáhlo ze zdravotnictví nejméně 5,5 miliardy korun, takže se nemůžeme divit, že zdravotnictví vstoupilo do roku 2013 zcela bez rezerv.
Více peněz neznamená lepší péči
Podle analýzy Českomoravské komory odborových svazů (ČMKOS) mělo veřejné zdravotní pojištění v roce 2012 příjmy přesahující 224 miliard korun a bylo druhým největším veřejným fondem, hned po státním rozpočtu. Ale více peněz nemusí nutně přinést lepší péči. Výdaje obyvatelstva na zdravotní péči v průměrné domácnosti vzrostly za čtyři roky po roce 2006 o 60 procent, téměř tři čtvrtiny tohoto přírůstku přitom spotřebovaly léky.
Úsporná opatření vlády zasáhla samozřejmě i do resortu zdravotnictví, klesají hlavně státní a krajské dotace, zdravotní pojišťovny se pomocí smluv snaží redukovat síť zdravotnických zařízení, která je v některých regionech poměrně hustá.
Kraje, jako zřizovatelé krajských nemocnic, nemají peníze, aby doplatily propady financí ve svých nemocnicích, a na konci roku budou mít desetimilionové ztráty.
Situace v českém zdravotnictví je nejkritičtější za celou dobu jeho existence. Úhradová vyhláška snižuje reálné výdaje nemocnicím až o 20 procent. A co na to občan pacient?
Pro něho je rozhodující, aby byla zachována dostupná a kvalitní zdravotní péče, aby nemusel platit stále více za předražené léky, aby nemusel cestovat zbytečně daleko k lékaři nebo do nemocnice. Chce prostě za své peníze kvalitní péči.
A je věcí státu, aby si pohlídal, že lékaři léčí efektivně, aby řada vyšetření nebyla zbytečná, aby se šetřilo léky, aby byla lékařská péče lépe organizovaná i veřejně kontrolovaná. Občanům nezbývá než věřit, že nemocnice nebudou muset v polovině roku kvůli chybějícím financím poskytovat pouze neodkladnou péči a že plánovaná vyšetření budou nedostupná.