Co má společného Sestra a Facebook? Od léta loňského roku funguje v rámci tohoto moderního komunikačního serveru také skupina přívrženců časopisu Sestra. Váš zájem o toto „virtuální“ přátelství s námi nás těší o to víc, že všem zúčastněným nabízí další místo pro setkávání, výměny názorů, diskusi apod. Těm, kteří se k diskusi nedostanou, vybíráme několik příspěvků na ukázku.
Privátní nemocnice a odměňování sester
Mají sestry v privátních nemocnicích skutečně nižší příjmy, nebo je to jen mýtus? Může privátní nemocnice poskytovat lepší péči než státní, nebo je tomu spíše naopak? Uvítáme vyjádření z pohledu pacientů, zdravotníků i veřejných činitelů.
Lenka Kohoutová (ODS): Budu svým příspěvkem asi provokovat, ale myslím si, že je zapotřebí se na zdravotnictví dívat i ze strany ekonomické, nemůžeme si myslet, že stát bude hradit 100 % péče v jakémkoli zdravotnickém zařízení bez ohledu na to, jak hospodaří. Jsem přesvědčena, že se na zdravotní zařízení musíme dívat jako na každý jiný podnikatelský subjekt, který má svá pravidla pro jeho vedení, který má své standardy kvality. Financování může být samozřejmě vícezdrojové od dotace, plateb zdravotních pojišťoven, darů po poplatky za nadstandard apod. Pokud je v podobném subjektu účetnictví v červených číslech, pak bohužel nemůže ani personál očekávat zvyšování mezd. Pokud je zařízení v černých číslech, pak by mělo být samozřejmé, že v takovém subjektu je možné financování rozvoje nebo zvyšování mezd. Nerozdělovala bych, kdo je ze sektoru soukromého a státního.
Věřím, že jsem vás vybudila k diskusi. Je totiž zapotřebí diskutovat. Dokud budeme pouze sedět doma a hudrovat v kuchyni, nikdo ničeho nedosáhne. Pojmenujme jasně problém a navrhujme řešení, takto máme možnost pak dotáhnout dál.
Vít Dudek: Nevím, jestli tato reakce bude oprávněná, ale toto je asi opravdu provokativní názor. Je jasné, že zdravotnictví nemůže být bezedná studna, do které jen potečou peníze, ale myslím si, že je to záležitost vedení nemocnic – jak hospodaří s naloženými prostředky. A nevidím důvod, proč by pak jejich špatné hospodaření od špatně nasmlouvaných bodů za výkony pojišťoven, špatná výběrová řízení, nesprávné dodavatele atd. měly odnášet zdravotní sestry dané nemocnice. Zdravotní sestra by měla mít k dispozici co nejlepší, nejkvalitnější a nejnovější prostředky a pomůcky ke své práci. Je jasné, že se šetřit musí, ale proč to musí odnášet zdravotní sestra? Proč by to měl pociťovat pacient? Jen proto, že je zdravotnictví podnikatelský subjekt?
A zase je to ta sestra, která bude dělat vše pro pacienty i za těch ztížených podmínek. A co se týče rozdělování mezd – proč by zdravotní sestra za stejně těžkou a obětavou práci měla brát třeba i o ty 4000 menší mzdu než sestra ve fakultní nemocnici jen proto, že je v soukromé nemocnici? To je správné? To si teda nemyslím, i když já naštěstí nejsem ta zdravotní sestra, která pracuje v soukromé nemocnici. Na svůj současný plat si nemůžu stěžovat, ale vzhledem k tomu, že znám několik svých kolegyň z republiky, které pracují v daleko horších podmínkách (akreditovaná a neakreditovaná pracoviště), s daleko více odpracovanými hodinami a platem opravdu o několik tisíc nižším než já, a to je v tom ještě rozdíl, že já jsem „absolvent“ a ony s letitou praxí, to se mi správné nezdá.
Vám snad ano? Proto co se týče platu zdravotníků, by měl být naprosto stejný, bez rozdílu soukromého či státního zdravotního zařízení. Zdravotní sestry v obou sektorech musí odvádět stejnou práci, mít stejnou kvalifikaci. A špatné hospodaření nemocnic, které jsou pak v červených číslech… sestra by snad měla být ta poslední, která to tzv. odnese. Tak to jen takový malý názor na toto téma.
Lenka Silver Šnajdrová: Ahoj, Vítku, tvůj názor není provokativní. Na OSZ leží petice za jednotné odměňování nezávisle na pracovišti, souhlasím. Jenže se obávám, že dokud sestry neseberou odvahu se rázně bránit, dokud budou mít strach ze ztráty zaměstnání (a chápu, že ho mají – jsou regiony, kde jinou práci neseženou), dokud si nechají líbit nedodržování zákoníku práce, nic se nezmění.
Lenka Kohoutová: Pokud se máme dívat (a já jsem rozhodně pro) na zdravotnické subjekty jako na každý jiný ekonomický subjekt, pak říkám, že některé jsou kvalitní a některé méně. To je jako u jiných podniků – některé jsou lepší, některé horší. Podle toho vypadají samozřejmě i výsledky, které se promění, jak jinak, ve finance. Je nutno podotknout, že je důležité u každého podniku zajistit dobrý a fundovaný management a ten se postará o správně nasmlouvané výkony, finance na provoz z dalších zdrojů apod. Pak je tady zaměstnanec, který je buď spokojený se svým ohodnocením, nebo není, a potom je zde cesta jako všude jinde – půjdu pracovat jinam, moje vedení mne dostatečně nezabezpečilo.
Nedělala bych rozdíl mezi soukromým a státním zdravotnictvím, dělala bych rozdíly mezi dobrým a špatným. Dělala bych rozdíly v tom, kde zdravotníky zaplatí a kde ne. Je nutné, aby zde právě kvůli špatnému fungování některá zdravotnická zařízení třeba nebyla. Pokud chci zvýšit mzdy svým podřízeným, musím vědět, z čeho to budu platit, kde vezmu prostředky. Dokud se ve zdravotnictví nebude šetřit, dokud bude zdravotnictví stále černou dírou, není možné zvyšovat cokoli, dokonce není možné bohužel přijímat ani další personál. Možná že můj příspěvek není příjemný, ale řekněme si skutečně nejdříve, kde vezmeme finance, a pak teprve, co za to pořídíme.
Filip Kut Citores: Jeden můj dobrý kamarád kdysi přirovnal nemocnici ke stánku s párky – čím více párků prodáš, tím více peněz vyděláš. Nedomnívám se, že na této logice lze stavět i v případě nemocnic. Největší finanční problémy mají kliniky, které se zabývají léčbou těch nejčastějších onemocnění – typicky interny. Jsou zde obvykle i nejhorší pracovní podmínky a sestry, ač v rámci těchto oddělení vykonávají velmi náročnou práci, mají nižší osobní ohodnocení než jejich kolegové z jiných oborů – jistě to neplatí absolutně, ale taková je má zkušenost.
Dobrý a fundovaný management je jistě základem správně fungující organizace – co to však znamená v případě nemocnice? Vytváření co největšího zisku a investice do nových budov a přístrojů, dražšího-lepšího spotřebního materiálu atd. nebo udržení a zkvalitňování služeb, které má nemocnice primárně zajišťovat? Nemyslím si, že je zrovna zdravé, pokud management nazírá na nemocnici pouze skrze ekonomické prizma, neboť to v mnoha případech může vést ke snížení kvality a dostupnosti péče v daném zdravotnickém zařízení. Interna je nejvíce prodělečná – zredukujeme počet lůžek a snížíme náklady. Sestry chtějí přidat – přidáme, ale zredukujeme počet sester, případně snížíme osobní ohodnocení atd. Lenka Kohoutová říká, že když někoho zaměstnavatel dostatečně neplatí, tak má zaměstnanec možnost volby a může jít tam, kde ho zaplatí lépe.
S tímto tvrzením se dá souhlasit jen do určité míry. Lze s tím souhlasit v pohostinství, protože hospody jsou na každém rohu, platí to i v obchodě a dalších odvětvích, ale v případě zdravotnictví to tak jednoduché určitě není. Nemůžeme čekat, že se sestra přestěhuje i s celou svou rodinou do například 80 kilometrů vzdáleného města, aby si polepšila o 2000–3000 Kč na platu v tamější nemocnici. Mnohem jednodušší je pro ni změna zaměstnání v blízkosti jejího dosavadního bydliště a odchod ze zdravotnictví – to vede k destabilizaci jednotlivých zdravotnických zařízení a poklesu kvality zdravotní péče. Všichni tak trošku tušíme, kam všechny ty chybějící prostředky ve zdravotnictví padají – všude, kde se točí velké peníze a kde je moc k jejich přerozdělování koncentrována do rukou několika málo jednotlivců, existuje velké nebezpečí korupce.
Vzhledem k tomu, že všichni (po právu) nahlížejí na nemocnici jako na nákladný podnik, si nějakého toho ztraceného či nevhodně (podezřele) investovaného milionku navíc nikdo nevšimne. Navíc k tomuto druhu informací se dostane velmi malý okruh lidí. Řešení vidím ve vyšší kontrole nakládání s finančními prostředky nemocnice a samozřejmě v sankcích při zjištění nedostatků. Je nepřípustné, aby bylo s penězi daňových poplatníků nakládáno jako v případě mostecké nemocnice (viz http:// www.ct24.cz/domaci/59756-cr-zrejme-vratibruselu-finance-kvuli-predrazenym-zdravotnickympristrojum/). Jsem přesvědčen, že tento případ je pouze tzv. kapkou v moři – my o něm víme jen díky kritice Dr. Aleny Dernerové, která se odvážila udělat ten „sebevražedný“ krok a nemlčela.
Katerina Listopad: Ve zdravotnictví je hned několik závažných problémů a nedostatků, které se dají zčásti vyřešit, jak říkáte, pomocí dobrého management týmu. Mluví se o tom, jak je nákladné vyškolit kvalitní sestru, ale je mnohem nákladnější ji nechat odejít do lepších podmínek nebo úplně mimo zdravotnictví. Retence kvalifikovaných sester je problematická: ocenění je nedostatečné, práce sestry je náročná (jak časově, tak fyzicky a psychicky) a nyní s dalším povinným vzděláváním, které pokud dobře rozumím, není nijak výrazně ohodnoceno… má sestra další důvod odejít do zahraničí, na jiné pracoviště, případně úplně opustit zdravotnictví a najít jednodušší a lépe placenou práci.
Problém finančního ohodnocení je pravděpodobně jeden z nejdiskutovanějších, ale existuje mnoho dalších důvodů, proč se vzdát práce, kterou většina z nás dělá ráda. Všude ve světě se důraz pokládá na vzdělání, ale nejenže nemocnice a unie platí za vysokoškolské vzdělání sester, pakliže jsou v instituci po dobu určitou (většinou 12 měsíců), ale také sestra dostane finanční odměnu po dokončení studia, ve formě ročního bonusu, nebo zvýšení hodinového tarifu. Jak si může někdo v Čechách rozmyslet, že sestry nyní musí mít vysokoškolské vzdělání, zaplatit si ho a vesměs nedostat žádné zvýhodnění? Neříkám, ze vzdělání není důležité, samozřejmě že je, ale aplikovat ho touto formou je neuvěřitelné. Kdyby se tohle stalo v USA, polovina sester by okamžitě odešla dělat jinou práci. Proto v USA diskuse o minimálním vstupním vzdělání probíhá tolik let a nikdo nemá konečné řešení.
Obavy z masivního odchodu sester jsou naprosto oprávněné, ale řešení se nabízí. Jelikož vzdělání je v USA několikanásobně dražší, už jen nabídka toho, že školné je uhrazeno zaměstnavatelem, je pozitivní stimul. Mnoho sester se vrhne z radosti na univerzity a zvýší si kvalifikaci, když nemusí žádat o školní půjčku a potom 10 a více let splácet. Navíc roční bonus v podobě několika tisíc dolarů také pomůže :-) Mnoho sester si zvyšuje kvalifikaci z osobních důvodů, což je ten ideální přístup, ale kromě kompenzace jim zaměstnavatel vyjde maximálně vstříc, co se týká výběru služeb. Mohou si vybrat kterýkoli den, kdy chtějí pracovat, mají přednost.
Po přečtení všech komentářů v tomto fóru také vidím, že jsou výrazné rozdíly mezi ohodnocením v privátním a státním sektoru. Přijde mi, že platit veškeré sestry je stejně nemožné, každé pracoviště má svůj finanční plán, cíle a možnosti. Dát tarif na práci sestry mi správné nepřijde, ale důvody pro to mám jiné, než ty, o kterých diskutujete. Každá sestra má být ohodnocena podle veškerých ukazatelů kvality: vzdělání, zkušenost, školení a certifikace, pozice atd. Pakliže jste mluvili o vstupním platu sestry po dokončení školy, chápu, že rozdíl 4000 korun se může zdát veliký. Jak někdo podotkl, relokace je možnost, po zvážení všech pro a proti.
Já například cestuji 30 mil do práce, finančně se mi to vyplatí a je to moje volba. Mohla bych pracovat 10 minut od domova, ale prestiž nemocnice, morbidita, mortalita, kvalita péče a mnoho dalších indikátorů mi napomohlo k výběru pracoviště, kde budu jak profesně, tak finančně spokojena. Češi stále nejsou ochotni obětovat určitý komfort a vydat se za lepším. To je jejich vlastní vina. Neplatí to jen ve zdravotnictví. Jak se říká, každý strůjcem svého osudu.
Nemyslíte, že kdyby se každý rozhodl změnit pracoviště a jít za lepším, nemocnice, kde platí o ty 4000 Kč méně, by neudělala nějaký radikálnější krok, aby si sestry udržela? Je to nemožné? Bohužel na tyto otázky odpovědět nemohu, protože už jsem z českého zdravotnictví příliš dlouho pryč, a tudíž nemám dostatek informací. Kolik procent sester v ČR je vyškoleno a narozeno v ČR? Mění se trend? Máte mnoho sester, které jsou ochotny pracovat za méně peněz a pocházejí ze států východní Evropy atd.? Toto by mohla být diskuse na dny, týdny a měsíce…
Zdravotnictví vždy bylo, je a bude esenciální servis a spokojenost pracovníků je základem dobré péče. Jestliže se stát spokojí z podřadnou kvalitou práce kvůli minimálnímu ohodnocení, nemožnosti profesního postupu, musí být zodpovědný za následky, které to bude mít na pacientech. Jak říkám, já bych zpět do ČR nešla, ale to absolutně neznamená, že práce v USA je perfektní. Každý stát má své problémy. Je důležité, jak je řeší – a to je jeden z důvodů, proč jsem tady a ne tam.
Pozn. red.: Příspěvky jsou redakčně upravovány, případně kráceny, a nevyjadřují stanovisko redakce.