Včerejší zkrachovalé jednání lze snadno popsat jazykem drsné školy. Vždyť Leoš Heger před novináři mluvil o lékařské „pistoli, kterou nám drží u hlavy“. On sám prý zase má v koaliční vládě „hlavu v oprátce“ (prozradil ministrova údajná slova šéf LOK Martin Engel).
Vládnout mezi „čistotou“ a korupcí umíme. Ale mezi kulkou a šibenicí? Ministr se ohradil proti náznakům, že je obklopen „temnými silami a různými démony“. Ale vzápětí obvinil zástupce lékařů, že svými aktivitami rozpoutali - „temné síly“! Vláda zato podle odborářů „hraje ruskou ruletu se zdravím občanů“. Zase pistole, vlastně revolver!
Tahle revolver revue je čtenářsky vděčná, ale spíš zatemňující. A co takzvaný věcný přístup? Dohoda nedohoda, Heger slíbil dodržet příslib, podle nějž - mimo jiné - dostanou začínající lékaři od března navrch pět a jejich starší kolegové osm tisíc korun, což znamená 60 tisíc měsíčně. Samozřejmě v průměru. Ten se ale bohužel v přírodě skoro nikdy nevyskytuje…
Lékaři neméně věcně vypočítali svoji ústupnost. Netrvali na zvláštním tarifním zákoně. Odložili naplnění jiných svých požadavků o celé roky. Ustoupili ze tří miliard na dvě. Poslali k vodě ty ze svých řad, na které po stažení výpovědi udělají ředitelé nemocnic dlouhý nos.
A den před jednáním se jim dostalo vyložené provokace: zkrácení kompromisních dvou miliard o platy sestrám. Velmi chytré. Původní požadavek lékařů byl tak osekán na polovic. A vládní pravice zároveň vystavila na odiv své sociální cítění, velkou ideu solidarity s nejchudšími, kterou jí pořád někdo upírá. A ještě přitom klasicky odměnila „stávkokaze“ - ničím jiným v této kauze totiž Asociace zdravotních sester Dany Juráskové (ODS) nebyla.
Podstatné je ale něco jiného. Především otázka, zda skutečně ministerstvo chtělo zklidnit situaci, dohodnout se, jít na přijatelný kompromis. Úsilí „postavit proti sobě lékaře a veřejnost, „slušné“ proti „neslušným“, „sestry proti lékařům“, jak o tom mluvil Martin Engel, možná nebylo licitačním maratónem, ale likvidačním kobercovým náletem totální války.
Druhá otázka zní, zda tento postup nesledoval předem zvolený cíl: využít lékařského protestu a provést „velká reorganizační opatření v síti zdravotnických zařízení“ (Leoš Heger včera). Zeštíhlit veřejnou část sektoru a rozšířit zde privátní byznys pod záminkou krizové situace.
Ještě jedno nám zbývá pochopit, lékařům i veřejnosti. Některé profesní skupiny jsou vybaveny přirozenou silou, kterou mají výsostné právo použít. Železničáře či letecké dispečery nahradí armáda, lékaře nikdo.
Ale kdyby svoji opravdovou sílu spojili už dávno - třeba s odporem všech státních zaměstnanců - proti vládě rozpočtové destrukce, jistě by teď nebyli tak izolovaní. A slabí.