Část doktorů vstoupila do stávky. Bojují za vyšší platy, nebo proti reformě zdravotnictví? Zatím je to nejasné, i když soud protest zastavil.
Něco takového Slovensko ještě nezažilo. Lékaři z několika nemocnic, včetně té největší bratislavské Fakultní, se rozhodli stávkovat. Iniciátorem akce je Lékařské odborové sdružení, které zahrnuje asi třetinu všech nemocničních lékařů v zemi. A i když soud ve čtvrtek stávku pozastavil, lze ji označit za trochu bizarní, a to hned z několika důvodů.
Pocítit to na vlastní kůži
Hlavní důvod: požadavky stávkujících. Lékařští odboráři by chtěli zvýšit platy o 25 %. A to okamžitě. Fakt, že kupříkladu v bratislavské Fakultní nemocnici, kde se idea stávky zrodila, navrhl její ředitel Valerián Potičný zvýšení platů o 15 %, jim nestačí. Ředitel tvrdí, že na tak prudké jednorázové zvýšení nemá zdroje. Možná by je našel zefektivněním přezaměstnané nemocnice, ale to se odborářským šéfům také nelíbí, protože to by znamenalo ještě větší propouštění než dosud. Platové požadavky mají i jiný rozměr.
Průměrná mzda lékaře na Slovensku je dvojnásobkem průměru v národním hospodářství. Tento poměr vyjadřuje relativní vážnost lékařské profese ve společnosti a Slovensko z toho ve srovnání se sousedy i západní Evropou nevychází vůbec špatně.
Lékaři jsou na Slovensku „společensky váženější“ než kupříkladu ve Švédsku, Velké Británii, Francii nebo v Maďarsku a zcela srovnatelní s českými kolegy. Problém je jinde - i nejlepší lékaři vydělávají stejně málo jako průměrní nebo nejslabší. Diferenciace platů podle kvality poskytované péče je stále ještě v plenkách.
Mimo jiné pro silný odpor stejných odborářů, kteří se teď domáhají plošného zvýšení mezd. Někde se však už rozlišování v platech daří, a lékaři jsou taky vcelku spokojeni - jako například ve druhé největší slovenské nemocnici, Fakultní v Košicích. Její ředitel Jaroslav Šajty tvrdí, že byl až překvapen, jak se samotní lékaři začali zajímat o ekonomiku ústavu, když na jeho efektivitě závisí jejich výdělek. Stávkující se trochu diskvalifikují i zcela nekompetentní ekonomickou argumentací.
Velmi často si pletou pojmy, srovnávají nesrovnatelné statistiky nebo prostě jen krčí rameny se slovy „nevím, to není můj problém“. Právě tak reagoval iniciátor stávky a šéf Lékařského odborového sdružení Marián Kollár. Chce umožnit růst platů ve zdravotnictví zvýšením objemu veřejných zdrojů? „Nevím, nejsem ekonom,“ odpověděl stručně. Z jakých peněz by to tedy mělo přijít? „Opravdu nevím, neuvažoval jsem o tom.“
Nic pro Roberta Fica
Pak jsou požadavky politické - zastavit transformaci nemocnic na akciové společnosti, změnit pracovní právo a zvýšit dostupnost zdravotní péče. První byl splněn ještě před stávkou, neboť při vyhlášení předčasných voleb se vláda zavázala zastavit veškeré prodeje, transformace a podobně.
A ostatní nejsou do voleb splnitelné. Parlament zasedá už jen pár dní. Všechny tyto požadavky jsou identické se slogany opozice. Také šéf odborářů Kollár v minulých volbách kandidoval za opoziční HZD, stranu odštěpenců od Mečiarova HZDS.
Lékaři politizaci stávky odmítají, jenomže svými požadavky nedávají mnoho prostoru k jiným vysvětlením. A ještě jeden přitěžující argument: velká část lékařů zastoupených jinou odborovou organizací nestávkuje, ale v klidu vyjednává se šéfy nemocnic o nových platech. Nemají žádné jiné požadavky než právě zvýšení platů. A jsou ochotní se rozumně domluvit.
Kdo v takové situaci uvěří stávkujícím, že jim nejde o politiku? Co to znamená, když lékaři stávkují, a kde jsou hranice, kam až mohou zajít, to přesně nikdo neví. Mohou prostě odmítnout poskytovat zdravotní péči? Nebo se smí ve svém protestu omezit jen na symbolický vzdor? Postižené nemocnice fungovaly mezi oběma mantinely.
Všechny poskytovaly akutní, neodkladnou péči, někde i neakutní. Šéf bratislavské nemocnice stávkujícím vyřídil, že chtějí-li stávkovat, měli by zůstat doma - tak jako tak nedostanou mzdy, neboť stávkují „nadivoko“, nikoli podle zákona. Lékaři však navzdory tomu do práce chodili. Báli se totiž selhání, které by mohlo stát lidský život. Kromě trestněprávní odpovědnosti by znamenalo i okamžité vládní nařízení o ukončení stávky a fiasko celé akce.
|
Příspěvky s názvem článku na který reagujete posílejte přes formulářZDE Pravidla diskuse najdete v prohlášení vydavatele. |
Nakonec rozhodl soud. Management bratislavské Fakultní nemocnice požádal o předběžné opatření, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví občanů kvůli neposkytnutí zdravotní péče v plném rozsahu. Ve čtvrtek odpoledne mu bratislavský krajský soud vyhověl a předběžné opatření vydal. Justice tak sice nerozhodla, zda je stávka nezákonná, ale zastavila ji až do doby, kdy o její zákonnosti rozhodne.
A zápas o veřejné mínění? Tady stávkující moc neuspěli. Důkaz nade všechny: nejoblíbenější politik v zemi, populista Robert Fico, se tvářil, že žádná stávka není. Kdyby jeho poradci usoudili, že sympatie většiny mají lékaři, takovou šanci by jistě využil.
Robert Žitňanský, Raspekt
autor je zástupce šéfredaktora časopisu Týždeň.