OTÁZKA: Kdy jste se začala zajímat o studium stomatologie?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Byla to spíše náhoda. Studovala jsem na gymnáziu v Třeboni a neměla žádnou konkrétní představu, kam bych mohla po maturitě jít. Popravdě řečeno, měla jsem kamaráda, který se mi líbil, a ten studoval stomatologii. Tak jsem si řekla, že bych to mohla zkusit také. O studiu a oboru jsem neměla moc představu, kromě toho že jsem chodila na prohlídku a ošetření k zubnímu lékaři. Po maturitě jsem dělala přijímací pohovor na fakultu do Plzně. U zkoušek jsem sice uspěla, ale přijata jsem nebyla. Tak jsem šla na rok pracovat do laboratoře v nemocnici v Českých Budějovicích. Za rok jsem dělala přijímací pohovor znovu, tentokrát do Olomouce, a opět jsem nebyla přijata. Podala jsem si ale odvolání a mezitím šla studovat do Brna na střední zdravotnickou školu – obor rentgenový laborant. Tam jsem byla asi měsíc a přišlo mi poštou vyřízené odvolání, že jsem ke studiu přijata. Nastoupila jsem v říjnu, bylo to už po imatrikulaci a všechny slávy byly odbyté, tak jsem si to ani moc neužila.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Bylo pro vás studium zajímavé, nelitovala jste?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Moc jsem toho o stomatologii nevěděla. Byla jsem trochu rozčarovaná z toho, že s námi studovaly dívky, které byly absolventkami SZŠ, oboru zubní laborant. A když nám dali po dvou měsících studia za úkol vymodelovat z křídy zub, ty kolegyně byly za pět minut hotové. Já se nad tím trápila několik hodin a můj výtvor byl tvaru zubu na hony vzdálen. Byla to docela hrůza. Ale tohle trápení netrvalo dlouho, a když přišly předměty jako biologie, chemie, fyzika, rozdíly mezi námi se hravě srovnaly. A my gymnazisti jsme měli trochu navrch proti těm ze zdravotnických škol.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Setkala jste se během studií s pedagogem, který vás nějakým způsobem ovlivnil?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Studovala jsem na gymnáziu v Třeboni začátkem 70. let. Byla to dost těžká doba a já měla pocit, že učitelé odučí látku, ale tím to pro ně končí. Nedělali jsme ani žádné majálesy a podobné slávy. Byla to doba tvrdé normalizace a nebylo to jednoduché. Měla jsem ale štěstí na stařičkého pana profesora, který na gymnáziu působil skoro padesát let. Učil nás latinu, posléze i ruštinu. Byl to gymnaziální profesor ze „staré školy“, vrstevník mého dědečka, měl takovou noblesu a pro studenty pochopení. V prvním ročníku to byl můj třídní. Kromě toho jsem chodila i do „hudebky“ a musím říci, že spíš tam jsem se potkala s učiteli, kteří mě nějakým způsobem ovlivnili a kterých jsem si vážila.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Promovala jste na počátku 80. let minulého století. Jak moc složité v té době bylo najít místo stomatologa?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Tenkrát to bylo dost obtížné a chvíli trvalo, než jsem místo našla. Nakonec jsem nastoupila v září 1980 na stomatologii na polikliniku v Příbrami. Velice mile mě přivítala paní primářka. Jako čerstvá absolventka jsem musela pracovat pod dozorem. Jednou týdně jsem pracovala také v zubní laboratoři a další den v týdnu jsem jezdila do Jinců, kde nebylo místo stomatologa obsazené. Pracovala tam úžasná sestřička, ordinace byla ve staré vile. Vzpomínám si, že když jsem šla poprvé ordinovat, neměla jsem ještě klíče, a tak jsem šla přes čekárnu plnou pacientů. Klepala jsem na dveře a nejednou mi nějaký pán povídá: „Slečno, my jsme tady byli dřív.“
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Posléze jste se specializovala na pedostomatologii?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Asi po roce mi paní primářka nabídla, že bych si mohla zvýšit kvalifikaci buď na ortodoncii, nebo na pedostomatologii. No a já se rozhodla pro pedostomatologii. Během měsíce se mnou paní primářka jela do Motola na kliniku dětské stomatologie. Tu tenkrát vedl profesor Jaroslav Komínek, velmi příjemný člověk a vážený odborník. Moc hezky mě přijal a já tam hned nastoupila na stáž. Bylo to pro mě něco nového – neměla jsem představu o tom, jakým způsobem se ošetřují dětští pacienti, ale tady jsem pochopila jak láskyplně a s citem se dá postupovat při ošetřování dětského chrupu.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Stomatologická klinika v Motole je prestižním pracovištěm. Zůstala jste v kontaktu s jejími odborníky?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Ano. Jezdila jsem na stáž s přestávkami několik let a bylo to pro moji práci velmi přínosné. Hodně jsem se také naučila od pana docenta Ramby. Ten spolupracoval i s antropologem profesorem Emanuelem Vlčkem, spolu například zkoumali lebku Karla IV., zabývali se změnami v kostech a vývojem skeletu. Pan docent byl velice vstřícný a obětavý, podělil se s námi o své poznatky a zkušenosti. Musím říci, že jak profesor Komínek, tak docent Ramba byli k nám, mladým začínajícím stomatologům, o hodně vtřícnější než kolegové ve středním věku. Někteří nám dávali najevo, že oni jsou na klinice a my jen z nějakých vesnických ordinací.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Co je podle vás nejdůležitější pro práci dětského stomatologa?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Práce dětského ambulantního stomatologa se asi musí dělat srdcem, protože tady nejde o to provádět složité chirurgické zákroky. Je spíše důležité jednat s dětmi tak, aby se zubaře nebály a neměly hrůzu z toho, že ošetření bude bolet. Nesmí je bolet nic. Já na stáži na klinice pochopila, v čem vlastně moje práce, kromě ošetřování zoubků, spočívá. Věděla jsem, že mě studium sice dobře připravilo – teoreticky i prakticky – k provádění stomatologických výkonů, necítila jsem se však být dobře připravená v psychologickém přístupu k dítěti a k rodičům, nebyla jsem si zcela jistá svými komunikačními dovednostmi. V této souvislosti jsem se snažila sama dovzdělat a pátrala po odborné literatuře u kamarádky, která studovala na pedagogické fakultě.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Komunikace a psychologický přístup k pacientovi byly celkově v minulých letech asi slabinou vzdělávání jak lékařů, tak i sester.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Je to možné. Při studiu na lékařské fakultě se soustředíte především na teoretické medicínské znalosti a posléze na provedení jednotlivých léčebných výkonů. Komunikace s pacientem je spíše na druhé koleji. Navíc každý člověk má pocit, že hovořit s lidmi umí. Podle mého soudu má v pedostomatologii „slovo“ velký význam. Domnívám se, že to, jak vnímá dítě, respektive rodič osobnost stomatologa, je otázkou jeho přístupu k řešení problému a odpovídající úrovně komunikace. Umění vystihnout chvíli, kdy si mohu dovolit něco říct a kdy ne, považuji ve své práci za velmi důležité.
Při ošetřování potřebujete mít na své straně nejen pacienta – dítě, ale především rodiče, který jej do ordinace doprovází. A to je někdy dost obtížné. Stává se, že i když by dohoda s dětmi nebyla problémem, rodič už přijde do ordinace tak trochu negativně naladěný, s postojem „tady nás máte a teď jsme zvědaví, co s naším Pepíčkem uděláte“. A to je potom těžká práce.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Změnil se nějak výrazně přístup rodičů k péči o chrup jejich dětí?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Rodiče mají povinnost chodit s dětmi k zubaři 2x ročně na preventivní prohlídku. Česká stomatologická komora byla v tomto směru velmi aktivní a zhruba před deseti lety vytvořila „zubní průkaz dítěte“. To byla naprostá novinka a komora byla za tento počin velmi dobře hodnocena i na mezinárodní úrovni. Podařilo se prosadit, že maminky už v porodnici dostávají zároveň s očkovacím průkazem i zubní průkaz dítěte. V průkazu jsou uvedeny základní informace o vývoji chrupu dítěte a o hygieně dětského chrupu. Je tam také harmonogram pravidelných prohlídek, jejž by rodiče měli dodržovat. Poprvé by mělo dítě navštívit stomatologa už v jednom roce věku a dále pak opakovaně jednou za půl roku absolvovat preventivní prohlídku. To by byl ideální stav, kdy se postupně a zatím bez případných bolestivých zákroků seznámí se stomatologickým křeslem. Domnívám se, že první „příjemná“ návštěva u zubaře může být pro dítě – a někdy i pro rodiče – klíčová.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Postoje rodičů k preventivním zubním prohlídkám dítěte tedy nejsou příliš pozitivní?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Z vlastní ordinace mám případy, kdy maminka přijde s dvouletým dítětem, a když se zeptám na zubní průkaz, ani neví, o čem mluvím. Rodiče s dítětem často přijdou až ve chvíli, kdy má bolavý zoubek. A to už je problém, začínat první zubní ošetření s bolestí. Maminky zpravidla ani nejsou schopné pochopit, že dítěti škodí, když mu k pití dávají přeslazené nápoje, bublinkové sladké minerálky a podobně. Argument jedné maminky byl „no ale to by pak neměla žádné dětství, kdyby si nemohla dát sladkosti“. Někdy mám pocit, že nám stomatologům záleží na zdravém chrupu dětí více než jejich rodičům. Neříkám, že je tomu tak ve všech případech. Chodí ke mně do ordinace rodiče velmi svědomití a vzdělaní. Chtějí vědět, co je pro děti vhodné a co by jim mohlo škodit. Ale valná většina rodičů z mé ordinace je v tomto směru velmi „rezistentní“. Asi to ale není problém jen stomatologie. Pocit zodpovědnosti za své zdraví a za zdraví svých děti je velmi „slabá hodnota“.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Využívají rodiče dětí průkazy?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Z mého pohledu nejsou zubní průkazy dítěte využívány v dostatečné míře. I přesto, že všichni rodiče tuto průkazku dostávají, se jich do ordinace dostaví asi 40 až 50 procent před tím, než má jejich dítě nějaký problém se zoubky. A to je škoda. Nebylo totiž jednoduché průkaz prosadit, ale nakonec se to povedlo. Pravidelně každý rok Česká stomatologická komora tiskne asi 110 až 120 tisíc průkazů a vždy musí hledat sponzory, kteří by tisk uhradili. Zatím se to daří. V porodnicích byl rozdán více než jeden milion výtisků.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: V některých lokalitách je dnes dost obtížná registrace u dětského stomatologa…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Stomatologů, kteří se specializují na péči o dětský chrup, není všude dostatek. Ale v těhotenství má žena nárok na jednu prohlídku stomatologa navíc a lékař, ke kterému chodí, jí pak může zaregistrovat i dítě, které se jí narodí. Není potřeba hledat dětského stomatologa. Každý stomatolog ví, jak se má starat o chrup dítěte, a když se objeví nějaký složitější problém, ví kam dítě poslat na ošetření. Především je schopen poučit rodiče o tom, co má dítě jíst a pít, aby se nepoškozoval už mléčný chrup. Mnoho jich však tyto informace podceňuje.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: V souvislosti se změnou režimu se dost výrazně změnila i role pacienta, v našem případě rodiče dítěte. Klade se velký důraz na jeho aktivní přístup v péči o udržení vlastního zdraví nebo zdraví dítěte. Jaká je vaše zkušenost z praxe?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Změna v systému péče o chrup určitě je, ale nejsem si jistá, jestli „k lepšímu“. Začala jsem pracovat v oboru v 80. letech a tehdy platila dohoda mezi ministerstvy zdravotnictví a školství, která se týkala provádění systematické stomatologické péče na školách. Děti chodily na prohlídky povinně a my měli povinnost je ošetřit. Chodily však bez rodičů, což byla škoda. Zvláště u dětí z nižších tříd by bylo dobře, kdyby tam maminky chodily s nimi. Výhodu těchto prohlídek vidím v tom, že skoro žádné dítě tímto sítem nepropadlo. Rodiče však bohužel byli zbaveni povinnosti a odpovědnosti za stav chrupu svých dětí.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Jaká je současná situace?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Po revoluci preventivní zubní prohlídky na školách zkomplikovala nová legislativa. Škola nebyla povinná sdělovat rodná čísla dětí, které jsme ošetřovali, k ošetření jsme museli mít souhlas rodiče nebo zákonného zástupce. Bylo to zdlouhavější, školy už neměly tu zodpovědnost a nám se dost často stávalo, že jsme přišli do školy a třída, která měla absolvovat prohlídku, psala písemku. V té době jsem už nebyla „socialistické zdravotnictví“ a už jsem si nemohla dovolit prohlédnout za dopoledne tři nebo pět dětí. A tak to nakonec vyznělo do ztracena. Já už pracovala jako OSVČ a musela jsem se snažit zajistit finanční prostředky na fungování ordinace. Bylo třeba platit pronájem prostor, režijní náklady, technicky vybavit ordinaci, nakupovat materiál a zajistit mzdu sobě a sestře.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Přinesly změny ve společnosti nějaké pozitiva ve stomatologické péči?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Musím říci, že v současném období velmi oceňuji rozšíření možnosti dentální hygieny. Jsem moc ráda za to, že byl zřízen obor dentální hygienistka a že k ní můžu své pacienty posílat na ošetření. I když samozřejmě v ordinaci také poučím děti, jak si mají čistit zuby, a od 12 let je učím pracovat s dentální nití, zpravidla se to nesetká s takovým účinkem, jako když jde pacient na ošetření k dentální hygienistce. Je to zvláštní, ale mám pocit, že nás v tomto směru pacienti neberou tak vážně a myslí si, že nám jde spíš o stomatologické výkony. Kdežto k pokynům dentální hygienistky, kde ale musí zaplatit, jsou daleko vnímavější. Ona si je pozve za měsíc, dostanou nějaký úkol, který by měli splnit, a jim je většinou hanba tam jít a nic neudělat. Tato forma pomoci se již v povědomí pacientů usadila, a co je pravda – čistý zub se nemůže zkazit. Je jisté, že i když člověk sní nějakou tu sladkost, ale večer si pořádně vyčistí zuby a mezizubní prostory, kazy mít nebude.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Stomatologie, respektive zubní technika a materiály se neustále vyvíjejí. Průběžné vzdělávání je tedy stále velmi důležité?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
První atestaci jsem skládala v roce 1983. Po pěti letech jsem se přihlásila na atestaci v oboru pedostomatologie, a neuspěla jsem. S odstupem musím přiznat, že jsem nebyla moc dobře připravená. Zkouška probíhala tak trochu v chvatu, první otázka byla z politiky, to zrovna nebyla moje silná stránka, a tak to nedopadlo dobře. Na druhý pokus jsem uspěla. Z politiky se už nezkoušelo, to byla velká výhoda. Mám tedy atestaci z pedostomatolgie, ale v České stomatologické komoře jsem registrovaná jako praktická stomatoložka s tím, že většina mých pacientů jsou děti. Nedělám nadstavbovou péči, to bych v našich podmínkách asi nezvládala. Stomatologická komora má dobře propracovaný systém vzdělávání a nabídka témat je široká. Podle svých možností si vybírám zajímavá témata a seminářů se celkem pravidelně účastním.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Mohla byste pojmenovat něco, co vám na vaší práci vadí?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Někdy je mi trochu líto (ale to asi patří ke zdravotnictví), že lékařské povolání není považováno za prestižní záležitost. Když to trochu přeženu, tak si dnes „každej jouda“ myslí, že on „to“ ví líp než já, protože si něco přečetl na internetu. Pak mi také někdy vadí, že když jde někdo k právníkovi, zpravidla ví, jak se tam má chovat. Nekřičí na něj a nejde tam špinavý přímo z pole. K nám do ordinace ano. Pacient mi klidně řekne: „Já si dneska nestačil vyčistit zuby.“ A kapesník také často nemá. Právník má práci, která se s tou naší nedá srovnat, ale nejde tam o život. K našim službám mají pacienti zpravidla postoj: „Vy jste tady od toho, abych já byl zdravej, tak se o mě starejte.“ A vůbec nedbá na to, že by se v prvé řadě měl starat on.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Co považujete za svůj profesní úspěch?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Že mě moje práce pořád baví. Potěší mě, když mě osmiletá holčička po ošetření v křesle chytne kolem krku a řekne, že to bylo prima. Občas mi děti přinesou obrázek. Nemám velké ambice, spíš se snažím dětem a potažmo i rodičům ukazovat zubní ošetření jako příjemnou věc. Říkám jim, že když se budou o zoubky starat, bude prohlídka příjemná a nic nebude bolet. A když budou už ve dveřích ordinace křičet a kopat, tak co pak mám dělat já? Taky křičet a kopat?
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Jak si od náročného povolání odpočinete, přepnete na jiné myšlenky?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Alespoň týden dovolené v roce trávím na kole a mimo to ráda navštěvuji koncerty a divadla.
30.4.2014 14:01:28
OTÁZKA: Máte v rodině pokračovatele?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Helena Vithová
Ano, můj syn bude také zubním lékařem.
30.4.2014 14:01:28