Sociální poradna

Mám 27letého syna, který zatím nikdy nepracoval. Tvrdí mi, že práci nemůže najít, protože ho všude odmítají kvůli tomu, že nemá praxi, a bez VŠ by prý byl ztracen. Když mu bylo 12 let, začala jsem se rozvádět s jeho otcem, který byl závislý na hracích automatech a měl násilnické sklony. Syna jsem se vždy snažila všeho uchránit. Měla jsem výčitky, že mu péči dlužím za zkažené dětství. Dobře se učil, ale nikdy neměl pořádné kamarády. Také jsme se často stěhovali, jeden čas jsme dokonce bydleli v azylovém domě. Když se syn dostal na gymnázium, říkala jsem mu, aby si našel brigádu, což slíbil. Čas plynul, skončilo i rozvodové řízení (bohužel smrtí jeho otce, který měl autonehodu). Syn v dědictví získal majetek v podobě nemovitostí. Začal studovat filosofii na VŠ, ve 2. ročníku se přihlásil ještě na práva. Filosofii však opustil, že si dodělá jen práva, ale ve 3. ročníku byl vyloučen. Měl přítelkyni, kterou mi nikdy ani pořádně nepředstavil. Pak se chytil kamarádů a peníze mizely neznámo kam. Dnes z dědictví nemá nic, o přítelkyni už nemluví a kamarádi se k němu neznají. Teď dokonce chce, abych ho živila a podporovala, mám prý k němu vyživovací povinnost. Já si ale myslím, že by studium mohl dokončit dálkově a začít se o sebe starat sám. Přemýšlím, do jaké míry může syn mít pravdu… Adriana V., Benešov Na vývoj nezaměstnanosti má vliv několik vnějších faktorů, ale nezaměstnanost jedince ovlivňují i jeho vnitřní – osobnostní – faktory. Za mladého nezaměstnaného se považuje člově