Jeho péče je samozřejmě směrovaná především na hospitalizované pacienty, kteří mají kromě zdravotního i sociální problém. Někdy se však musí postarat také o příbuzné nemocného - rodiče či děti, pokud se na základě onemocnění své blízké osoby ocitli v tíživé sociální situaci.
Areál motolské nemocnice má na starosti třináct sociálních pracovnic. Kliniky jsou rozděleny tak, že na každou sociální pracovnici připadá zhruba 300 lůžek. Sociální pracovnice u nás mnohdy řeší značně komplikované případy - většinou se jedná o velmi vážná, život ohrožující onemocnění. Jejich náročnost zvyšuje nutnost komunikace s institucemi a rodinnými příslušníky - někdy i ze vzdáleného bydliště pacienta. Pro názornost uvedu několik ilustrativních případů, které ukazují širokou škálu práce sociální pracovnice.
Syn, který se stará o svou nemohoucí matku, se ocitne v nemocnici - nastává problém, kdo zajistí péči o matku. Jindy vážně onemocní dítě a jeden z rodičů s ním musí být hospitalizován, přičemž se jedná o dlouhodobou hospitalizaci a náročnou péči o dítě i po jeho propuštění z nemocnice. Vzniká problém - rodina ztrácí živitele v případě, kdy se matka musí starat o další (často menší) dítě doma, nebo se stará otec a matka je s nemocným dítětem hospitalizována. Řešíme i případy, kdy matka samoživitelka vážně onemocní (např. infekční chorobou), nemá žádné příbuzné a její dítě se ocitá v tíživé situaci.
Specifika sociální práce ve zdravotnictví
Sociální práce ve zdravotnictví se v mnoha aspektech odlišuje od tzv. sociální práce terénní. K jejím specifi kům patří zejména znalost diagnóz a jejich odraz v sociální oblasti.
Provázání sociálních problémů se zdravotním stavem - někdy je prvotní špatný zdravotní stav klienta a na to navazují sociální problémy a jindy je tomu naopak. To znamená, že nejprve dojde ke zhoršení sociální situace klienta vlivem nějaké sociální události a následně se zhorší jeho zdravotní stav. Kombinace sociálních a zdravotních problémů je náročná na psychiku sociálního pracovníka - např. pokud jde o vážné, život ohrožující onemocnění u dítěte nebo u starých lidí. K tomu všemu přistupuje i náročnost komunikace, kdy se sociální pracovnice musí umět přizpůsobit zdravotnímu stavu pacienta (zabíhavé myšlení, pláč atd.).
Týmová spolupráce
Vnitřní tým tvoří pracovníci v nemocnici, kteří na řešení situace pacienta spolupracují. Jsou to lékaři, psychologové, rehabilitační pracovníci, zdravotní sestry, psychiatři, terapeuti, sociální pracovníci atd. Ti všichni se podílejí na úspěšném vyřešení situace klienta. Lékaři se snaží o dosažení co nejlepšího zdravotního stavu klienta, ale mnohdy jsou nápomocni i tak, že pacienta nechávají na lůžku o něco déle, než je nezbytně nutné pro jeho zdravotní stav, a „čekají“, než se sociálnímu pracovníkovi podaří dořešit následnou péči v zařízení, v rodině, pomoc agentury atd. Součástí vnitřního týmu jsou i psychologové a psychiatři, kteří pacientům pomáhají zvládnout psychickou náročnost onemocnění tak, aby byli připraveni přijmout nevyhnutelné řešení a pomoc okolí rodiny, institucí atd. A v neposlední řadě patří do vnitřního týmu i zdravotní sestry, rehabilitační pracovníci, terapeuti, kteří zabezpečují ošetřovatelskou péči tak, aby byl pacient v co nejlepším stavu -předcházení proleženin, nácvik chůze, rozcvičení končetin k sebeobsluze. Nezbytná je také motivace k udržení a zlepšení soběstačnosti.
Sociální pracovník v určitých případech celý tým propojuje a působí jako koordinátor. Je proto nutné, aby byly jasně vymezeny kompetence jednotlivých členů týmu tak, aby je vzájemně nepřekračovali, ale uměli dobře spolupracovat.
Vnější tým představují zaměstnanci institucí mimo nemocnici, se kterými sociální pracovník v nemocnici spolupracuje, aby vyřešil situaci klienta. Je to zejména pečovatelská služba, obvodní lékaři, domácí agentury, azylové domy, OPD, soudy, školy, úřady práce, posudkoví lékaři atd.
Právní omezení
Sociální pracovníci v nemocnici sice nemají žádné pravomoci, nicméně mají jisté možnosti, jak prosazovat zájmy svých klientů. K jejich úspěšné práci patří jasné uvědomění si cílů, kterých chtějí dosáhnout, i možností, které k realizaci cílů existují. Například: na jednu stranu sice nemůžeme rodičům nařídit, aby bylo jejich dítě hospitalizováno, i když to pokládáme za nezbytné, ale můžeme se obrátit na oddělení sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a požádat je o pomoc a spolupráci (předběžné opatření do 24 hodin, v případě, že je ohrožen život dítěte). Stejně tak nemáme pravomoc přimět lékaře, aby pacienta nepropustil z nemocnice, když nemá dořešenu následnou péči, ale můžeme jej přimět k tomu, že tak neučiní, když mu vysvětlíme komplikace a ohrožení, které by pro pacienta nastaly při jeho předčasném propuštění s tím, že veškerá odpovědnost padá na něj.
Výkon sociální práce ve zdravotnictví omezují zákony, jako např. povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků, zákon na ochranu osobních údajů. Proto je nezbytně nutná jejich znalost a následně i těch, které v určitých případech umožňují mlčenlivost porušit, nebo naopak ukládají povinnost povinného hlášení, popřípadě spolupracovat s OSPOD bez souhlasu rodičů (zákon o SPO dětí).
Jednotlivé typy problémů na různých klinikách
V nemocnicích se setkáváme s různými typy klientů. Ve velkých fakultních nemocnicích je zastoupeno celé spektrum věkových kategorií - přes matky-rodičky a novorozence, děti, mladistvé, pracovně aktivní až po seniory - a rovněž tak i celé spektrum onemocnění, které se následně odráží i do sociální oblasti.
SOUHRN
Text klasifikuje specifika sociální práce ve zdravotnictví a konkretizuje je na příkladu jednotlivých klinik FN Motol v Praze. Sociální pracovník zde funguje jako prostředník mezi nemocným a světem mimo nemocnici. V rámci své práce se často věnuje také příbuzným nemocného, pokud se na základě jeho onemocnění ocitli v tíživé rodinné sociální situaci. Úspěšnost jeho práce záleží zejména na tom, jak umí pracovat s právními omezeními a předpisy.
SUMMARY
The paper classifies specifics of social work in healthcare and gives concrete examples of work in particular departments of University Hospital Motol in Prague where social worker is a mediator between a patient and environment outside hospital. Within his work he often takes care of family members who may have been placed into a difficult family social situation due to the patient’s disease. How successful a social worker is depends especially on his abilities to work within legal restraints and rules.
O autorovi: Mgr. Jana Severová, sociální pracovnice, FN Motol, Praha (jana.severova@fnmotol.cz)