Z výzkumu je patrné, že věk sester je významným faktorem při rozhodování, jakou formu celoživotního vzdělávání si zvolí. Mladší sestry budou dávat pravděpodobně přednost vysokoškolskému studiu, zatímco starší sestry se budou většinou rozhodovat mezi inovačními kurzy, školicími akcemi, odbornými stážemi, odbornými konferencemi, kongresy, sympozii.
Česká republika vstupem do EU vyžaduje u profese sestry celou řadu změn, mezi nimiž snad nejdůležitější jsou změny v oblasti vzdělávání. Kvalita vzdělávání sester se v jednotlivých zemích evropského regionu liší a v řadě zemí nejsou sestry připravovány tak, aby vyhověly požadavkům profese v podmínkách EU. Se stoupajícími nároky na měnící se kompetence sester dochází ke změnám v pracovních náplních sester, a je proto třeba věnovat velkou pozornost jejich vzdělávání. Je nutné sjednotit v jednotlivých zemích jejich vzdělávání, aby mohly v zemích EU zastávat plně kvalifikované profesní postavení. Sestry, jako nejpočetnější skupina nelékařských profesí, jsou v současné době postaveny před řadu nových úkolů, z nichž snad nejvýznamnější je právě změna vzdělávání. V ČR na základě zákona č. 96/2004 Sb. dochází k podstatným změnám v oblasti pregraduálního a postgraduálního vzdělávání sester tak, aby bylo v souladu s direktivami a doporučením EU. Znamená to postupný přechod k vysokoškolskému vzdělávání v poměrně krátkém časovém úseku. To klade velký tlak na změnu přípravy sester, nutnost nového náhledu managementu zdravotnických zařízení na vysokoškolsky vzdělané sestry, změny v kompetencích sester, ale i v chování pacientů, pojišťoven apod. Pod pojmem vysokoškolské vzdělání sester v ČR rozumíme především bakalářské studium k získání způsobilosti, bakalářské rozšiřující studium pro již kvalifikované sestry a navazující studium magisterské a doktorandské. Tento zákon slouží rovněž ke kontrole celoživotního vzdělávání zdravotníků, nelékařů. Každá sestra se musí podřídit režimu dalšího vzdělávání po celou dobu své profesionální činnosti, neboť celoživotní vzdělávání se považuje za prohlubování kvalifikace dle zákoníku práce (§ 54, odst. 4).
Změny v profesi sestry
Problematika vzdělávání zdravotních sester je jednou z klíčových oblastí jejich dalšího profesního růstu. Charakter práce v rámci ošetřovatelství nezbytně vyžaduje celoživotní vzdělávání. Jde zejména o to, aby se zdravotní sestry neustále seznamovaly s nejnovějšími poznatky, týkajícími se oboru jejich působení, ale též aby byly takto získané poznatky schopné uplatnit v ošetřovatelské práci. Změny ve vzdělávání souvisejí s přijatým novým zákonem č. 96/2004 Sb. Změna statutu a rolí přinese sebou celou řadu nových problémů a nových typů konfliktů. Půjde o složité úkoly především při změnách v každodenní práci sester, kdy vžité stereotypy a síla tradice v organizačních strukturách zdravotnických zařízení jsou stále zesíleny dvěma různými formami subordinace: profesionální a personální. Sestry přijímají příkazy lékařů a přes vrchní sestru příkazy sesterského managementu. Nemocnice se stále svým vnitřním rozvrstvením a formální strukturou nikterak neliší od ostatních byrokratických organizací. Může jít o změny v kompetencích, které se nyní rozšiřují, neboť ošetřovatelská práce se stává významnou součástí komplexní zdravotní péče.
Profese sestry stále naráží v boji o svou určitou autonomii na profesi lékařů. Dotýká se tím jejich potřeb, zájmů a kompetencí. Vznikne řada dalších problémů, jako např. jak zvýšit odpovědnost za kvalitu ošetřovatelské péče? To souvisí se změnou postoje sester k roli individua, s respektováním jeho práv a uspokojováním jeho potřeb na optimální odborné úrovni. Ale nejen s tím. Každé povolání není jen řada úkonů technických a pracovních metod, nýbrž má svou ideovou a morální náplň, které se říká duch povolání. Jde o to, zda ti, kteří vstupují do povolání, je chápou nejen individualisticky, ale i jako poslání sociální a mravní. Jak uvádí prof. Bláha, nejde zde pouze o vliv vědomí a charakteru jedinců, ale za jádro udržení sociální a mravní prestiže povolání pokládá Bláha solidaritu mezi pracovníkem a jeho úkonem, mezi členy povolání (interprofesionální) a mezi povoláním a společností (tj. povolání jako sociální služba). Ideová a morální náplň povolání závisí proto mimo jiné více než na výzvách na tom, zda „zřetele sociálně solidaristické jsou nad zřeteli partikulárními“. Ideová a morální úroveň povolání upadá, jakmile se povolání „uvolní od sociální souvztažnosti, rozdělí se na řadu soukromých zájmů - pak je marné hledat vyšší ideovou a mravní nadřazenost.“ (Bláha, I. A.: Sociologie, Academia Praha, 1968, p. 386) Při vzdělávání sester je třeba mít na zřeteli i formování správného jednání a postojů vůči tomuto povolání. Je proto důležité vědět, jaké formy vzdělávání budou sestry v rámci celoživotního vzdělávání preferovat. V současné době se stále častěji hovoří o rostoucích nárocích na vzdělávání sester jako procesu získávání vědomostí ve formě poznatků i určitých schopností a dovedností. Zvyšování kvalifikace je v praxi běžného zaměstnání chápáno jako nástroj pracovní kariéry. Získaná kvalifikace ovlivňuje horizontální i vertikální mobilitu pracovníka, spoluurčuje jeho sociální postavení a spoluutváří jeho prestiž. Kvalifikací obvykle rozumíme souhrn schopností, které může jednotlivec, ale i celá společnost generovat především prostřednictvím vzdělávacích aktivit k dosažení určitého výkonu.
V našem výzkumu „Změny v profesi sestry na počátku nového tisíciletí“ jsme se zaměřili i na otázku vzdělávání zdravotních sester v České republice.
(Pokračování příště)
O autorovi: PhDr. Sylva Bártlová, CSc. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, Brno (bartlova@nconzo.cz)