Naši sondu jsme začali v lékárně v Belgické ulici. „Bolí mě hlava, mohla bych poprosit o paralen? “ vyslovuji svoje přání. „Osm korun,“pohotově říká magistra.“K olik si ho můžu vzít?“ dodávám nesměle, aby pochopila, že nejde o lék, který beru pravidelně.
„Klidně třikrát denně dvě tablety, nic se vám nestane,“ dodala magistra a už jsem ji přestala zajímat. A ni slovo o tom, zda neberu nějaké jiné léky nebo netrpím jiným onemocněním.
V lékárně v Rumunské jsem požádala o Acylpyrin. Bez mrknutí oka silnější magistra řekla pouze cenu. „Kolik si mohu vzít najednou, nebude mi po něm špatně?“ snažím se o konverzaci.
„Klidně dvě tablety,“ zněla odpověď. V další lékárně na Tylově náměstí jsem zkusila acylpyrin s tím, že mi není dobře, bolí mě hlava a žaludek.
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
| Droxi hodlá žalovat lékárnickou komoru a stát |
„Deset padesát,“ zněla odpověď. Moje stesky nikdo nebral vážně. Vilímova lékárna na náměstí I. P. Pavlova. Starší žena přede mnou kupuje Ibalgin, Aspyrin a Panadol. Magistra ani okem nemrkne.
„Mohla bych poprosit o Ibalgin také, nějak mě bolí hlava. Myslíte, že by mi mohl pomoci?“ začínám konverzaci. „Jistě,“ zní stručná odpověď, přestože se za mnou nikdo další ve frontě netísnil.
V lékárně ve Spálené ulici opět zkouším velmi problematický acylpirin. I tady mi magistra řekne pouze cenu. N a moje problémy abolesti se neptá, nežádoucí účinky acylpirinu nesděluje.
V malinké lékárně v ulici Karolíny Světlé sázím na velice milou a příjemnou magistru. Zkouším, zda ji mé zdravotní problémy alespoň trochu donutí k přemýšlení, zda je pro mě žádaný lék vhodný. „Bolí mě hlava, myslíte, že stačí paralen?“zkouším. „Je změna tlaku, možná vás proto bolí hlava,“odpoví magistra a podává mi lék.
MARTINA PAWLICOVÁ, Deníky Bohemia