Zásah to byl plošný, dotýkající se všech pacientů. Kolik zdravotních výkonů nebylo provedeno nebo bylo časově odloženo, protože se nevešly do „limitů“, nikdo nespočítá, nespočítá ani případnou újmu, která mohla pacientům vzniknout. Žádný politik se nechopil tématu regulačních omezení na straně lékařů, která stále trvají, a neoznámil veřejnosti, že lékaři jsou omezováni limity pod finanční sankcí při předepisování léků a vyšetření a jaký to může mít dopad na jejich zdraví. Přitom by tato skutečnost měla daleko více zahýbat veřejným míněním než úhrada regulačních poplatků. V českém prostředí by se tak zřejmě nestalo. Pro některé spoluobčany je ještě stále důležitější jejich peněženka než jejich vlastní zdraví. To ostatně říká statistika, která ukazuje, kolik občanů využívá preventivních prohlídek u všeobecných praktických lékařů hrazených zdravotním pojištěním. Řada lidí ani neví, že může takové preventivní prohlídky v pravidelných časových intervalech absolvovat. Položme si otázku, proč se nikdo nepozastaví nad tím, že se již několik let snižuje regulačními opatřeními objem poskytované zdravotní péče, a proč je naopak tolik křiku, že by se mělo omezit v důsledku poplatků čerpání zdravotní péče ze strany pacientů. Položme si také několik dalších otázek. Jsou zavedené poplatky tak vysoké, že by mohly tak dramaticky, jak se o nich diskutuje, snížit dostupnost zdravotní péče? Nevedou poplatky k odpovědnějšímu chování vůči svému zdraví a vůči čerpání zdravotní péče? Která regulace omezila více objem poskytované zdravotní péče, regulace na straně lékařů, nebo pacientů? Odpovědi na položené otázky nechám na čtenáři. Zcela určitě jsou regulační poplatky finančním zásahem do rodinných nebo osobních rozpočtů občanů s nízkými příjmy. To by však nemělo být důvodem k jejich plošnému zrušení. Vůči těmto občanům je uplatňována sociální politika státu, která jim může náklady spojené s poplatky kompenzovat nebo je od poplatků osvobodit. Kvůli občanům s nízkými příjmy také přece nezrušíme plošně daně.
Podívejme se nyní na regulační poplatky více do hloubky. Zavedení poplatků mělo zčásti regulační dopad na objemy poskytované péče a spotřebu léků, již méně asi mělo dopad na zvýšenou odpovědnost občanů za své zdraví. Čím však regulační poplatky nebyly a nejsou? Měly být úhradou, platbou za poskytované služby, které souvisejí s poskytováním zdravotní péče, ale zdravotní péčí nejsou. Dnes není řada zdravotních výkonů hrazena ze zdravotního pojištění, jsou to například výkony zcela nové nebo výkony vyžádané pacientem apod. Proč jsou tedy namísto nových výkonů a postupů hrazeny služby, které nejsou zdravotní péčí? Proč zdravotní pojišťovny omezují úhradu, a tím místní dostupnost u některých zdravotních výkonů? Nebylo by lépe učinit opak? Opak by znamenal začít nazývat regulační poplatky platbou za poskytované nezdravotnické služby, jejich výši nechat na zdravotnických zařízeních, která by vydala své ceníky. Příslušný resort by mohl regulovat a určit pouze maximální ceny. A jaké by byly konkrétní platby? Platba za stravování v lůžkovém zdravotnickém zařízení, platba za ubytování, kterou již řada pacientů stejně platí v nadstandardně zařízených nemocničních pokojích. V ambulantních zařízeních nikoli poplatek za klinické vyšetření, ale naopak platba za administrativní úkony. Vždyť i pouhé předepsání léků trvá několik minut. Spočítejme, kolik času jsou zdravotničtí pracovníci vytěžováni administrativními úkony, a to čím dál tím více a na úkor času, který mohou věnovat odborné péči. A tak namísto regulace a snížení počtu klinických vyšetření v důsledku regulačních poplatků by v případě platby za administrativu došlo k regulaci objemu administrativních úkonů ve prospěch času věnovanému klinickým vyšetřením. Pokud bychom platby za nezdravotnické služby takto zavedli, namísto současných regulačních poplatků, o mnoho hůře by se diskutovalo o jejich rušení. Vždyť v oblasti sociálních služeb za ubytování a stravování platí obyvatelé domovů pro seniory také, často jejich důchody na celkovou platbu ani nestačí. Ve zdravotnictví se ze zdravotního pojištění hradí stravování i bohatým občanům. Kde je tedy logika? Kde je sociální spravedlnost?
Ať už dopadne jednání o regulačních poplatcích jakkoli, jedno by se stát mělo. Při jejich zachování by měly být změněny na platby za nezdravotnické služby. Při jejich zrušení by se na jejich místo měly zavést platby za nezdravotnické služby také. Nejhůře může být při jejich zrušení bez jakékoli náhrady, protože dojde ke snížení celkových příjmů zdravotnických zařízení. Zdravotní pojišťovny platí ze zdravotního pojištění od okamžiku zavedení regulačních poplatků poskytovatelům zdravotní péče méně. Tato skutečnost není veřejnosti příliš známa. A tak, jak se říká, méně peněz, méně muziky. Méně peněz, méně zdravotní péče pro občany.
Ing. Iva Merhautová (reditel@prahamp.cz)