Z pohledu oftalmologa je zdůrazněn význam včasné detekce ROP, ale také nezbytnost dispenzární péče o všechny děti s následky ROP. Optimální léčbou akutně probíhající ROP je v současnosti kryopexe a laserová fotokoagulace.
Nastupující období mikroprematurity je spojené s vyšší incidencí atypicky probíhajících, tzv. agresivních forem ROP. Tím víc je důraz kladen na moderní screeningové metody a správné načasování terapie kryopexí nebo fotokoagulací sítnice. Problematika ROP je do značné míry závislá na úrovni neonatologické péče a nutno konstatovat, že současná incidence ROP je stabilizovaná. Budoucnost spočívá v nových diagnostických a zobrazovacích technologiích a bude spojena s vývojem a aplikací farmak ovlivňujících metabolismus sítnice.
Klíčová slova
retinopatie nedonošených dětí • prahový a předprahový stupeň retinopatie • fotokoagulace • kryokoagulace • screening • dispenzarizace • nevidomost
Summary
Odehnal, M. Current view on retinopathy of prematurity Retinopathy of prematurity (ROP) is a vasoproliferative of the developing retina. The consequences of the acutely developing ROP could be devastating for the visual function of the child. The historic landmarks in the development of ROP and the current opinions on its etiology and pathogenesis are discussed in this article. The importance of the early detection of ROP but also the essentiality of dispensarization care for all children suffering from its consequences from the point of view of the ophthalmologist is emphasized.
The optimal treatment of acutely developing ROP is currently cryopexis and laser photocoagulation. The impending period of microprematurity is connected with higher incidence of atypically developing so-called aggressive forms of ROP. All the more the emphasis is laid upon the modern screening methods and the correct timing of the therapy with cryopexis or photocoagulation of the retina. The problem of ROP is to a high extent dependant on the level of neonatologic care and we have to declare that the current incidence of ROP is stabilized. The future rests in the new diagnostic and visualizing technologies and will be connected with the development and application of drugs influencing the metabolism of the retina.
Key words
retinopathy of prematurity • threshold and prethreshold degree of retinopathy • photocoagulation • cryocoagulation • screening • dispensarization • blindness
S rozvojem moderních technologií během posledních dvou dekád nastal kvalitativní skok, který umožnil neonatologům úspěšně ošetřovat nedonošené děti o velmi nízké i extrémně nízké porodní hmotnosti. V České republice se rodí každoročně přibližně 350 dětí s porodní hmotností pod 1000 g, z nichž přežívá 80 % . Právě u těchto skupin dětí probíhají akutní fáze ROP často dramaticky a mohou být fatální pro další vývoj zrakových funkcí. Prognóza zrakových funkcí je v úzké závislosti na konečném stadiu onemocnění.
ROP je nejčastější příčinou nevidomosti dětského věku ve vyspělých zemích (na dalších místech jsou vrozené vady oka, katarakta, glaukom a úrazy). V ČR je situace obdobná, např. 70 % z celkového počtu dispenzarizovaných nevidomých dětí v Centru zrakových vad FN Motol jsou pacienti se změnami na sítnici způsobenými ROP. Každým rokem je v ČR registrováno přibližně 50–60 dětí s různě těžkým postižením zrakových funkcí po proběhlé ROP. Proto není vzácné, že i terénní pediatr se může často setkat se zrakově postiženým dítětem v rámci proběhlé ROP.
Historie ROP
První popis ROP lze nalézt v r. 1942, kdy americký oftalmolog Terry pozoroval u nedonošeného dítěte fibrózní hmoty za oční čočkou. Terry nález pojmenoval jako retrolentální fibroplazie (RLF) a také vyslovil domněnku, že RLF souvisí s nedonošeností. Termín RLF se v dnešním názvosloví již nepoužívá, protože představuje poslední, infaustní stadium onemocnění. Incidence i charakter ROP se v průběhu historie měnily. V 50. a 60. letech se u nedonošených dětí začaly objevovat četné nálezy ROP. Tato první epidemie ROP vzniklá v důsledku oxygenoterapie byla zažehnána technologickými pokroky v neonatologii (uvážlivá aplikace kyslíku, monitoring, ventilační postupy).
Celková incidence ROP poté poklesla, ale incidence těžkých forem ROP se přesunula do skupin dětí s velmi nízkou porodní hmotností, které nyní přežívaly (tzv. druhá epidemie ROP). Další vývoj technologií a medicínské techniky v neonatologii – jako např. cílené řízení saturace kyslíku (SpO2) spolu s ventilačními technikami a aplikací surfaktantu – měly vliv na stabilizaci těžkých forem ROP. Nicméně se opět ve skupinách extrémně nedonošených dětí objevily atypicky probíhající typy ROP, tzv. agresivní formy ROP.
Vlastní poznání problematiky ROP je založeno na řadě klinických studií a vědeckolaboratorním výzkumu. Asi největší událostí byla v 80. letech v USA probíhající multicentrická studie, tzv. KRYO-ROP STUDY, která prokázala účinnost kryokoagulace (zmrazení) sítnice v terapii u ROP. Zavedení kryokoagulace (kryopexe) sítnice do praxe patří mezi zásadní historické momenty v řešení problematiky ROP. Později se začaly v terapii ROP prosazovat laserové technologie, které se ukázaly stejně účinné jako kryopexe. Velký rozvoj sklivcové chirurgie dovolil náročné, byť stále diskutabilní, operace infaustních stadií ROP.
Objevily se další studie, které zkoumaly např. vliv světla na ROP (LIGHT-ROP study), vliv kyslíku na ROP (STOP-ROP study), nebo studie, které prokázaly efektivitu tzv. včasné léčby ROP (ETROP, Early Treatment of ROP). Ruku v ruce s tímto pokrokem následovaly nové screeningové programy, trendy zobrazovacích technologií a revize a doplnění současné mezinárodní klasifikace ROP. Historie ROP má svoji tradici i v České republice, resp. v bývalém Československu.
Celá tato začínající éra 70. let je úzce spojena se jménem prof. MUDr. Heleny Lomíčkové, DrSc. Paní profesorka Lomíčková, emeritní přednostka dětské oční kliniky ve FN Motol, stála u základů komplexní péče o děti s ROP. Byla první, kdo v našich zemích provedl kryopexi sítnice, a byla velmi blízko ke stanovení kritérií klasifikace ROP (mezinárodní klasifikace ROP byla vypracována a zveřejněna americkými oftalmology v r. 1984).
Více než 30leté zkušenosti paní profesorky s problematikou ROP se odráží v její publikační, přednáškové, výukové, osvětové a organizační činnosti. Dětská oční klinika ve FN Motol, první klinika v bývalém Československu, se pod jejím vedením stala superkonziliárním a výukovým pracovištěm pro péči o děti s ROP. Na klinice se řada tuzemských i zahraničních dětských oftalmologů školila v diagnostice a vyšetřování dětí s ROP.
Vzhledem ke společenské závažnosti ROP vznikají a brzy se prosazují i další specializovaná centra pro ROP. Nelze nejmenovat dětskou oční kliniku v Brně, která se výrazně zasloužila o prohloubení poznání ROP. Zavedení nových metod laserové fotokoagulace a screeningových programů jsou prioritou tohoto vynikajícího pracoviště. Nelze také samozřejmě opomenout – dnes již zahraniční – dětskou oční kliniku v Bratislavě, která rozvíjí a zajišťuje péči o děti s ROP na Slovensku.
Péče o nedonošené děti je v celé ČR velmi dobře propracovaná a zajišťuje ji bez nadsázky často špičková úroveň neonatologických center. Oftalmologickou péči, resp. screening ROP a jeho léčbu na každé neonatologické jednotce nebo oddělení zajišťují vyškolení oční konziliáři. Mezioborová spolupráce – neonatolog – oftalmolog – je dnes prvotním a klíčovým momentem pro komplexní péči o tyto děti.
Patogeneze
Existuje několik teorií, které vysvětlují vznik a vývoj ROP. Patologický proces začíná tím, že nezralé cévy sítnice u nedonošených dětí nejsou schopny vaskularizovat celou periferii sítnice (oproti donošeným dětem, u kterých je v době porodu vaskularizace sítnice dokončena). Na hranici mezi cévnatou a bezcévnou částí sítnice dochází k novotvorbě cév (neovaskularizace) a vaziva (fibroproliferace). Prorůstání těchto struktur do sklivce může způsobit odchlípení a následné trakční poškození sítnice. Zdá se, že prvotní impulzy k tvorbě vaziva a nových cév vycházejí z bezcévné periferie sítnice, která také determinuje vývoj nezralých sítnicových cév.
Etiologie
Retinopatii nedonošených považujeme za multifaktoriální onemocnění. Bylo zkoumáno více než 50 faktorů, které by mohly hrát zásadní roli při vzniku a vývoji ROP. Např. vliv opakovaných transfúzí, vliv bronchopulmonální dysplazie, efekt kyslíku (hypoxie a hyperoxie) nebo působení světla, přítomnost neurologických a kardiovaskulárních onemocnění, působení prostaglandinů atd. Některé faktory, jako např. intraventrikulární hemoragie nebo kolísavá koncentrace vdechovaného kyslíku, jsou ale považovány za velmi rizikové pro vznik ROP.
V poslední době se pozornost obrací k roli cévního endoteliálního růstového faktoru (VEGF), který je odpovědný za ranou tvorbu cév sítnice. Dysregulace VEGF v krvi může vést k poruše vývoje cév u nezralé sítnice. Dalším zkoumaným faktorem je např. ILF („Insulin like faktor“) a bádání probíhá i na úrovni genetických predispozic. Hlavním faktorem, který determinuje vznik, vývoj i prognózu ROP, je stupeň nezralosti dítěte – resp. jeho prematurita.
Epidemiologie
Děti s nízkou a extrémně nízkou porodní hmotností mají 3krát větší riziko vzniku a vývoje jakéhokoliv stupně ROP a 5krát větší afinitu ke vzniku těžce probíhajících forem než děti s vyšší porodní hmotností. Např. u dětí s porodní hmotností pod 1000 g je riziko vzniku ROP asi 90 %, nad 1200 g je riziko 25 %. Prahový stupeň ROP (indikace k terapii) je u dětí s porodní hmotností pod 750 g nalézán až ve 40 %, v porodní kategorii mezi 1000–1250 g u 9 % . Obecně nejvíce ohrožené skupiny jsou děti narozené kolem 25. gestačního týdne s porodní hmotností pod 1000 g.
Klasifikace ROP
Základy klasifikace byly položeny v 80. letech, kdy skupina 23 expertů definovala ROP jako onemocnění, které vychází ze čtyř klinických momentů: 1. stupeň (stadium) ROP, 2. lokalizace ROP, 3. rozsah ROP, 4. přítomnost tzv. plus formy nebo plus disease. Příklady jednotlivých forem ROP jsou na Obr. 1–4.
Stupeň (stadium) ROP
Aktivní ROP probíhá v pěti vývojových stupních. Stadia I a II většinou spontánně regredují, u stadia III je vysoká pravděpodobnost další progrese. Stadia IV a V jsou konečná a z hlediska vývoje zrakové ostrosti prognosticky špatná.
Stadium I: demarkační linie Demarkační linie odděluje vaskulární a avaskulární část sítnice. Podkladem demarkační linie je anomální větvení koncových hlavních cévních kmenů, hlavně v temporální periferii sítnice. Stadium II: sítnicový val Sítnicový val je charakteristický pro další stupeň a vychází z demarkační linie. Převyšuje ji šířkou i výškou a vystupuje nad okolní plochu sítnice. Stadium III: sítnicový val + extraretinální fibrovaskulární proliferace Stadium III ROP se nazývá prahové stadium (tzv. Threshold) a je indikací k ošetření sítnice laserem nebo kryopexí, protože novotvořené cévy a vazivo mohou již vrůstat do sklivce, a tím zvyšovat riziko trakčního odchlípení sítnice. Stadium IV: částečné odchlípení sítnice Stadium IV ROP dělíme, vzhledem k postižení foveoly sítnice, na extrafoveolární (st. IV a) a foveolární (st. IV b). U obou typů jde prognosticky již o velmi závažné změny na sítnici. Stadium V: totální odchlípení sítnice Totální odchlípení sítnice je trakčního, méně často exsudativního charakteru. V. stadium ROP znamená ireverzibilní destrukci nervových buněk následovanou změnami zrakových funkcí, nejčastěji praktickou nevidomostí.
Lokalizace ROP
Umístění ROP na sítnici má význam pro vývoj i prognózu onemocnění. Sítnice je pro klinické účely rozdělena do 3 koncentrických zón, jejichž středem je papila zrakového nervu. Zóna 1 sítnice je nejblíže zadnímu pólu oka, zóna 3 leží nejperiferněji (Obr. 5). ROP lokalizovaná v zóně 1 je v blízkosti makuly a je rizikem pro poškození centrální zrakové ostrosti. Naopak ROP lokalizovaná v periferii sítnice má relativně méně závažné následky.
Rozsah patologických změn
Rozsah ROP na sítnici určujeme v jednotlivých sítnicových kvadrantech a podle hodinových ručiček. Rozsah ROP je jedním z kritérií při posuzování prahového stupně ROP, který je indikován k terapii (např. 5 kontinuálních nebo 8 kumulativních hodin postižení).
Forma plus – (plus disease)
Je charakterizována dilatací cév očního pozadí, sklivcovým zkalením nebo i zašednutím rohovky s rigiditou zornice. Forma plus je odrazem pokračující hypoxie sítnice a může být přítomna u jakéhokoliv stadia ROP. V diagnóze se značí znaménkem +. Forma plus jako příznak varuje oftalmologa na možnost rychlé progrese ROP. Pro neonatologa je znamením, že i přes stabilizaci stavu dítěte pokračuje aktivita onemocnění sítnice.
Příklad nálezu ROP na očním pozadí
ROP gr. III, Zone 1–2, + l dx. ROP gr. II . Zone 2 l. sin. Na očním pozadí pravého oka je ROP v rozsahu prahového stupně a lokalizovaná v zóně 1–2 sítnice. Přítomnost formy plus znamená aktivitu onemocnění a je spolu s ostatními kritérii indikací k fotokoagulaci nebo kryopexi sítnice. Vlevo je nález relativně příznivý, II. stupeň ROP může spontánně regredovat.
Screening a diagnostika
Cílem současného screeningu je včasná detekce prahových nebo předprahových stadií ROP. Doporučeno je vyšetřovat všechny děti s porodní hmotností menší než 1500 g a narozené před 32. gestačním týdnem. Moderní screening má také omezit předčasná a dítě zatěžující vyšetření, která nejsou přínosem pro diagnostiku ROP. Za rizikové pro vznik ROP jsou považovány děti s delší a intenzívní oxygenoterapií nebo intraventrikulárními hemoragiemi a samozřejmě děti s malou a extrémně malou porodní hmotností (pod 1000 g).
Vyšetření očního pozadí se provádí v dobré mydriáze a pod kontrolou nepřímé oftalmoskopie. U velmi malých dětí je někdy nezbytné aplikovat oční rozvěrač nebo provést tzv. sklerální indentaci (lehké vtlačení stěny oka dovnitř pro lepší orientaci na sítnici). Přítomnost neonatologa při vyšetření je vhodná, protože děti mohou reagovat poruchami srdečního nebo dechového rytmu.
První vyšetření očního pozadí se doporučuje provést v období mezi 32. a 36. postkoncepčním týdnem [postkoncepční neboli postmenstruální týden = gestační věk + chronologický věk (týdny po narození)]. V tomto časovém useku je možné zachytit prahové nebo předprahové stadium ROP. Další kontroly provádí oftalmolog v pravidelných intervalech, většinou 1krát týdně. Vyšetřování je ukončeno po plné vaskularizaci sítnice bez známek aktivity ROP. Orientace v nálezech u nedonošených dětí není jednoduchá, vyžaduje znalosti a také zkušenosti oftalmologa. Každé neonatologické oddělení by mělo mít specializovaného oční konziliáře.
Terapie
Konzervativní postupy v léčbě ROP
Efektivita konzervativních léčebných postupů v terapii ROP nebyla žádnými studiemi prokázána. Jako příklad jmenujme komplementární oxygenoterapii, aplikaci vitamínu E jako antioxidantu, aplikaci kortikoidů (potlačení neovaskularizace), zamezení působení světla na oči nedonošených dětí atd.
Intervenční postupy
Optimálním léčebným postupem v současnosti u akutně probíhající ROP je kryokoagulace (kryopexe) nebo laserová fotokoagulace sítnice (Obr. 6, 7, 8). Jsou to metody prověřené a založené na medicínských důkazech. Úspěšnost (funkční výsledky) kryopexe nebo fotokoagulace se pohybuje kolem 70 %. Cílem terapie je zabránit přechodu ROP do vyšších stadií. Principem ošetření sítnice je zničení angiogenních stimulů (vliv VEGF) v bezcévné části sítnice a také vznik jizvy, která brání dalšímu odchlipování sítnice. Indikací jsou kritéria prahového stupně ROP (III. stupeň ROP) nebo předprahového stupně ROP (o něco menší rozsah sítnicových změn než u prahového stupně).
Terapie následuje většinou do 70 hodin od stanovení diagnózy, ale vlastní načasování – timing terapie – je v rukou indikujícího oftalmologa. Sítnici můžeme ošetřit transsklerálně (přes spojivku oka), u fotokoagulace většinou transpupilárně (přes rohovku a zornici). Zákroky se provádějí v lokální anestézii v kombinaci s premedikací nebo v celkovém uspání (Tab. 1). Fotokoagulace laserem je časově náročnější, je spojena s menšími komplikacemi (pooperační otok, vznik krátkozrakosti apod.) a je vhodná pro ošetření zadního pólu oka. Má ale také svá úskalí – např. vznik katarakty nebo popálení rohovky (Tab. 2).
Vitreoretinální operace
Bouřlivý rozvoj vitreoretinální chirurgie v oblasti oftalmologie pro dospělé umožnil provádět tyto operace i u nedonošených dětí s ROP. Indikací jsou pokročilá stadia ROP (IV. a V.). Snahou těchto výkonů je odstranit fibroproliferace ze sklivce a anatomicky upravit odchlípenou sítnici. Jedná se ale o náročné mnohahodinové operace zatížené peroperačními místními (krvácení, problém s přístupem do oka) a celkovými (kardiologické a dechové potíže u dětí) komplikacemi. Hlavní problém je v tom, že nervové spoje v odchlípené nezralé sítnici jsou většinou ireverzibilně poškozené. V rukou zkušeného chirurga mohou být anatomické výsledky operací relativně dobré, ale funkční výsledky (zraková ostrost) neodpovídají náročnosti operací a očekávaným představám.
Současná problematika ROP
U extrémně nedonošených dětí je průběh ROP často nestandardní. Např. chybí jednotlivá vývojová stadia ROP, patologické změny jsou lokalizovány v blízkosti zadního pólu oka a progrese onemocnění může být velice rychlá (Obr. 9). Tyto atypicky probíhající formy ROP se dnes označují jako agresivní formy ROP (Agressive form of ROP = AP-ROP). Problematice těchto typů ROP se věnuje poslední revize mezinárodní klasifikace ROP (2006, 2007).
Následky ROP
Aktivní ROP prochází vývojem a cca v 80 % spontánně regreduje (hlavně stadia I a II, u stadia III je již 50% pravděpodobnost progrese), což je fascinující a dosud nevysvětlený fenomén. Část dětí, cca 20 %, je postižena různým stupněm následného, tzv. jizevnatého stadia ROP. V lehčí formě se jedná o drobné anatomické změny na sítnici spojené s krátkozrakostí. U dětí ošetřených laserem nebo kryopexí může dojít k tvorbě různých jizevnatých změn na sítnici. Nejtěžší jizevnatá stadia ROP jsou z hlediska zrakových funkcí infaustní, znamenají praktickou nevidomost s pozdějšími komplikacemi, jako jsou atrofie oka, sekundární glaukom apod.
Všechny děti s ROP, ať již byly ošetřeny laserem nebo kryopexí, i ty, u kterých došlo ke spontánní regresi, by měly být dispenzarizovány dětským oftalmologem. Oproti normální populaci mají děti s ROP až 3krát zvýšené riziko vzniku a vývoje krátkozrakosti, tupozrakosti a šilhání. (Nedonošené děti bez známek ROP mají také zvýšené riziko očních změn.) Děti s těžkým zrakovým postižením v rámci proběhlé ROP patří do péče specializovaných zrakových terapeutů a oftalmologů (centra rané péče, Centrum zrakových vad, oční specializované ambulance a ROP centra na očních klinikách).
Rodiče, děti a lékař
Problematika ROP se může paradoxně manifestovat v období, kdy se celkový stav nedonošeného dítěte vylepšuje a rodiče doufají, že to nejhorší mají všichni za sebou. Často nechápou a nerozumí, co se vlastně s očima jejich dítěte stalo. Je proto nutné srozumitelně a pravdivě rodiče informovat o očním nálezu, a to již v době vzniku a vývoje ROP. Optimální je, když informace podávají společně oftalmolog a neonatolog.
Zdůrazníme, že oční postižení vyplývá z nezralosti všech tkání a že všechny léčebné postupy jsou prováděny na úrovni dnešního poznání ROP. Pokud je pravděpodobné, že dítě bude zrakově těžce postižené, doporučíme co nejdříve konzultaci se středisky rané péče nebo Centra zrakových vad. V této souvislosti dobře vedená dokumentace a spolupráce mezi neonatologickým a očním oddělením je důležitá, protože forenzní spory nejsou vzácností.
Budoucnost
Budoucnost terapie ROP, mimo zdokonalování technik laserové fotokoagulace a kryopexe sítnice, se rýsuje v použití monoklonálních protilátek, které prostřednictvím inhibice tyrozinkinázy zabraňují patologické vaskulogenezi sítnice. Laboratorní testy ukazují na dobré výsledky (např. bevacizumab) a první klinické zkoušky u dětí jsou již připraveny. Tyto léky ovlivňují hladiny VEGF a mohly by být využity v terapii agresivních forem ROP.
Také nové zobrazovací metody sítnice, které jsou založeny na digitálním přenosu získaných dat, jsou velkým přínosem (Obr. 10, 11). Dokonalé stereoskopické fotografie očního pozadí a přenos všech získaných dat umožňuje např. nový přístroj Ret-Cam. Rozvíjí se obor telemedicíny, který dovoluje být online propojen se světovými centry ROP a konzultovat ihned jednotlivé nálezy nebo se účastnit výuky a teleseminářů.
Závěr
ROP je komplexní onemocnění s medicínským, právním, sociálním i ekonomickým dopadem na jednotlivce i společnost. Účinná prevence prematurity a ROP zatím možná není, ale prohlubující se poznání v této problematice posouvá diagnostickoléčebné možnosti stále dál. Vysoká úroveň neonatologické péče spolu s optimálně načasovanou detekcí a terapií ROP mohou výrazně ovlivnit vývoj tohoto onemocnění.
MUDr. Milan Odehnal, MBA, Univerzita Karlova v Praze, 2. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Motol, Oční klinika dětí a dospělých e-mail: odehnalm@centrum.czPodpořeno VZFNM 6502.Poděkování: Autor děkuje MUDr. Jiřímu Malcovi za zpracování obrázků a fotografií.
Literatura
AUTRATA, R., HOLOUŠOVÁ, M., ŘEHŮŘEK, J. Kryoterapie a fotokoagulace v léčbě ROP. Čs Oftal, 2002, 58, s. 30–36.
AXER-SIEGAL, R., SNIR, M., COTLEAR, D., et al. Diode laser treatment of posterior retinopathy of prematurity. Br J Ophtalmol, 2000, 84, p. 1383–1386.
CAPONE, A., DIAZ-ROHENA, R., STERNBERG, P., et al. Diode laser photocoagulation for zone 1 threshold retinopathy of prematurity. Am J Ophthalmology, 1993, 116, p. 444–450.
Committee for Classification of Retinopathy of Prematurity. An international classification of retinopathy of prematurity. Arch Ophtalmol, 1984, 102, p. 1130–1134.
Cryotherapy for Retinopathy of Prematurity Cooperative Group. Multicenter trial of cryotherapy for retinopathy of prematurity: three-month outcome. Arch Ophtalmol, 1993, 111, p. 339–344.
Cryotherapy for Retinopathy of Prematurity Cooperative Group. Multicenter trial of cryotherapy for retinopathy of prematurity: 3,5-year outcome – structure and function. Arch Ophtalmol, 1993, 111, p. 339–344.
Early Treatment for Retinopathy of Prematurity Cooperative Group. Revised Indications for the Treatment Retinopathy of Prematurity: Results of the Early Treatment for Retinopathy of Prematurity Randomized Trial. Arch Ophtalmol, 2003, 121, p. 1684– 1694.
FLEMING, TH. Diode laser photocoagulation for prethreshold, posterior retinopathy of prematurity. Am J Ophthalmology, 1992, 114, p. 584–592.
FLEMING, TH., RUNGE, PE., CHARLES, ST. Diodelaser photocoagulation for prethreshold posterior retinopathy of prematurity. Am J Ophtalmol, 1992, 114, p. 589–592.
KATZ, X. Zone I retinopathy of prematurity. JAAPOS2000, 4, p. 373–376.
LOMÍČKOVÁ, H., ODEHNAL, M., ZOBANOVÁ, A. ZOBAN, P. Současné možnosti prevence a terapie retinopatie nedonošených. Čs Oftal, 1987, 43, s. 397–403.
LOMÍČKOVÁ, H., ODEHNAL, M., ZOBANOVÁ, A., ZOBAN, P., MICHKOVÁ, E. Kryokoagulace v léčbě retinopatie nedonošených. Čs Oftal, 46, 1990, s. 1–8.
MICHAEL, O., KEEFE, S., et al. Outcome of zone 1 retinopathy of prematurity. Acta Ophtalmol Scand, 2003, 81, p. 614–616.
NISSENKORN, I., KREMER, I., GILAD, E., et al. “Rush“ type retinopathy of prematurity: report of three cases. Br J Ophtalmol, 1987, 71, p. 559–562.
ODEHNAL, M., FILOUŠ, A. Retinopatie předčasně narozených dětí. Česká a slovenská oftalmologie, 1998, 54, s. 56–63.
ODEHNAL, M., HLOŽÁNEK, M. Screening retinopatie předčasně narozených dětí a výsledky léčby. Trendy soudobé oftalmologie. Galén, 2005, svazek 2, s. 221–240.
ODEHNAL, M., GERGELYOVÁ, K., POCHOP, P., HLOŽÁNEK, M. Transsklerální laserová fotokoagulace a kryokoagulace sítnice u retinopatie nedonošených dětí. Česká a slovenská oftalmologie, 2003, 59, s. 80–86.
ODEHNAL, M., GERGELYOVÁ, K. Atypické formy retinopatie předčasně narozených dětí. Čes a Slov Oftal, 2001, 57, s. 54–58.