Paragrafy vymezují rozsah pojištění v Česku a stanovují podmínky vzniku a zániku účasti na něm. Konkrétně zákon například říká, že zdravotně pojištěni jsou lidé, kteří mají trvalý pobyt v Česku, a lidé, kteří jej sice nemají, ale pracují pro českého zaměstnavatele.
Podle návrhu Městského soudu v Praze zákon bezdůvodně vede k diskriminaci cizinců. Podobný návrh podal také Obvodní soud pro Prahu 6, který před Ústavním soudem získal postavení vedlejšího účastníka řízení. Oba soudy se problematikou zabývají na základě komplikované situace žen z Ukrajiny.
Městský soud má na stole případ Ukrajinky, která v Česku legálně pobývala a pracovala od roku 2008. Poslední povolení k zaměstnání dostala s platností do 31. ledna 2013. V roce 2012 ovšem otěhotněla a když byla v pracovní neschopnosti kvůli rizikovému těhotenství, povolení k zaměstnání jí vypršelo. Protože přestala být zaměstnancem a neměla na území České republiky trvalý pobyt, zaniklo jí 31. ledna 2013 také zdravotní pojištění.
Dítě se narodilo v březnu 2013. Povolení k trvalému pobytu žena dostala až následně v červnu 2013. V mezičase, kdy porodila, tedy pojištění neměla, přestože několik let před tím řádně platila pojistné. Náklady na péči spjatou s porodem si musela hradit sama.
Obvodní soud řeší případ další Ukrajinky, od které Ústav pro péči o matku a dítě žádá 682.158 korun za zdravotní péči o novorozence. Matka kvůli neúčasti dítěte na veřejném zdravotním pojištění podepsala smlouvu o poskytnutí zdravotní péče. Učinila to v situaci, kdy dítěti hrozila smrt.