Právník Königsmarkové včera marně argumentoval rozsudkem v obdobné žalobě bývalého ministra dopravy Víta Bárty, kterému daly soudy ohledně jiného počítání promlčecí doby za pravdu.
Prezidentka Unie porodních asistentek Königsmarková čelila obvinění z ublížení na zdraví při domácím porodu, po němž v roce 2009 zemřelo dítě. Obžaloba tvrdila, že se asistentka dostatečně neinformovala o předchozích porodech rodičky a že poté přehlížela problémy, jež matka měla, a neposlala ji do nemocnice. Když se dítě začalo dusit, neprovedla podle obžaloby řádnou resuscitaci.
Soudy Königsmarkovou nejprve pravomocně potrestaly dvouletou podmínkou a pětiletým zákazem činnosti, navíc měla zaplatit 2,7 milionu korun zdravotní pojišťovně. Po zásahu ústavních soudců však byla před třemi lety zproštěna viny. Kauza definitivně skončila v prosinci 2014, kdy Nejvyšší soud zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce proti osvobození. Nyní se žena domáhá celkem 6,5 milionu korun - pěti milionů za nemajetkovou újmu a zbytku za ušlý zisk.
O tom, že pětimilionový nárok je promlčený, rozhodla soudkyně Šárka Henzlová z Obvodního soudu pro Prahu 2 už před rokem. Königsmarková se ale odvolala a pražský městský soud jí v létě vyhověl. Rozhodnutí zrušil s tím, že se má soudkyně promlčením a počátkem jeho lhůty znovu zabývat a také posoudit soulad námitky promlčení s dobrými mravy.
„Soud nadále setrvává na svém stanovisku, že nemajetková újma je promlčena,“ prohlásila při včerejším jednání Henzlová. Advokát Königsmarkové Richard Hořejší reagoval tak, že ve věci „mediálně profláknutého Víta Bárty, která je v zásadě identická“, soudy rozhodly ohledně promlčení opačně, a to pravomocně. „Samozřejmě pokud nějaký vyšší soud řekne, že je to špatně, budeme se náhradou nemajetkové újmy zabývat,“ odpověděla mu soudkyně. Poté jednání odročila na konec listopadu k přednesu závěrečných návrhů.
V případech Königsmarkové i Bárty jde o to, zda šestiměsíční promlčecí doba k uplatnění nároku na nemajetkovou újmu běžela, nebo neběžela po dobu, kdy po jejich pravomocném osvobození rozhodoval Nejvyšší soud o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obžalovaných. V Bártově sporu se státem rozhodli soudci tak, že lhůta neběžela, a že tedy Bárta podal svou žádost včas. Podle pražského městského soudu totiž nelze začátek promlčecí lhůty vztahovat už k datu, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, ale právě až k okamžiku rozhodnutí Nejvyššího soudu. Exministr Bárta tak má dál šanci získat od státu požadovaných 20 milionů zadostiučinění za svou korupční kauzu.
poznámka