Podle ÚS muž přiměřeně podrobně popsal lékařský zákrok a odkázal na zdravotní dokumentaci. "Jakkoliv by pochopitelně bylo nutné v dané věci teprve provést dokazování, podle nějž bude možné rozhodnout, nebrání tato skutečnost v zahájení řízení," stojí v nálezu.
Muž se domáhal od státu omluvy a zadostiučinění 1,5 milionu korun za porušení svých osobnostních práv. Tvrdil, že v roce 2010 nastoupil do pražské věznice Pankrác k výkonu trestu za útok na veřejného činitele a na státní orgán. Ve vězení odmítal stravu, skončil ve vězeňské nemocnici. Tam mu 4. ledna 2011 i přes jeho nesouhlas aplikovali krevní transfuzi, navíc prý použili také omezovací prostředky.
Zákon při tom říkal, že vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného, nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Pokud nemocný přes náležité vysvětlení odmítá potřebnou péči, vyžádá si ošetřující lékař revers. Informovaný souhlas pacienta předpokládá také mezinárodní Úmluva o lidských právech a biomedicíně.
Obvodní soud pro Prahu 2 nejprve žalobu zamítl s vysvětlením, že nárok je promlčený. Po zásahu Městského soudu v Praze se žalobou zabýval znovu a vyzval muže k jejímu doplnění. Konkrétně soud chtěl, aby muž vylíčil základní okolnosti a jasně řekl, v čem spatřuje zásah do osobnostních práv, kdo do jeho práva zasáhl, jaká újma mu tím vznikla a jakým způsobem dospěl k výši požadovaného zadostiučinění. Muž žalobu doplnil, přesto ji obvodní soud v roce 2017 odmítl, prý nadále nesplňovala zákonné požadavky.
Podle ústavní stížnosti je ostudné, že soudy muži neposkytly ochranu před zásahem do fyzické a morální integrity. Justice jej prý stavěla do pozice zeměměřiče z románu Franze Kafky. Jde o postavu, která se marně pokouší proniknout do tajemného zámku a pochopit jeho pravidla.
Odmítnutí žaloby v dané situaci podle ústavních soudců skutečně znamenalo odepření práva na přístup soudu. "Při hodnocení určitosti a úplnosti žalobního návrhu je třeba dát přednost takovému výkladu vůle žalobce, který umožní věcné projednání žaloby, jejíž případné nedostatky se lze pokusit odstranit v rámci důkazního řízení, přičemž riziko neúspěchu takové snahy nese zásadně žalobce," rozhodl ÚS.