„Došlo k omezení práva na přístup k soudu, který zaručuje Listina základních práv a svobod, a to i v případě, že se to týká hospodářských, sociálních nebo kulturních práv,“ řekl novinářům soudce zpravodaj Jan Filip. Soudních sporů ale podle něj mnoho nebude, jde spíše o výjimečné situace.
Dosud byla praxe taková, že soudy rozhodnutí úředníků o výplatě nemocenského revidovat nemohly, a žaloby proto odmítaly. Vláda se ve vyjádření určeném ústavním soudcům vyslovila pro zachování sporného ustanovení zákona.
NSS ale poukazoval na to, že rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby se dotýká základních práv, konkrétně práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. Proto by nemělo být ze soudního přezkumu vyloučeno, což nyní potvrdil také ÚS.
Konkrétně se nález týká muže, jemuž Česká správa sociálního zabezpečení nárok na dávku nepřiznala. Muž tvrdil, že úřad vyvodil ze zdravotnické dokumentace nesprávný závěr a nezohlednil posun v jeho stavu oproti poslední prohlídce u posudkového lékaře, konkrétně to byla borelióza a skřípnutý nerv. Justice původně žalobu odmítla, nyní ji bude moci znovu věcně řešit. Nález ÚS ale nijak nepředjímá celkový výsledek tohoto ani jiných sporů.
Nárok na nemocenské má člověk od 15. dne pracovní neschopnosti. Do té doby mu zaměstnavatel poskytuje náhradu mzdy podle zákoníku práce. Podpůrčí doba nemocenského pak trvá nejdéle 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény.
Poté se nemocenské vyplácí na žádost pojištěnce, o které úředníci rozhodují na základě vyjádření lékaře. Výplata dávky se prodlužuje tehdy, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však za 350 kalendářních dnů, nabude pracovní schopnost. Jinak připadá v úvahu invalidní důchod.
NSS ve svém návrhu na zrušení sporného ustanovení připomněl nález z ledna 2013, jímž ÚS nařídil nový výklad části soudního řádu správního. Norma tehdy nepřipouštěla soudní přezkoumávání některých úředních rozhodnutí založených na posouzení zdravotního stavu.
Omezení se však díky tehdejšímu nálezu ÚS přestalo týkat lidí, kteří neúspěšně žádali o status zdravotně znevýhodněné osoby podle starého znění zákona o zaměstnanosti. Justice by jim podle nálezu měla poskytnout „dobrodiní soudního přezkumu“. Tehdy i nyní ústavní soudci uvedli, že pokud se rozhodnutí veřejné správy týká některého základního práva, nemá být vyloučeno ze soudního přezkumu.