Na dotaz odpovídá JUDr. Pavel Zajíc
Jednoznačné řešení
Předně je potřeba uvést, že právní řád České republiky Vámi popsanou situaci řeší poměrně jednoznačně. Ustanovení § 191 a) občanského soudního řádu totiž výslovně stanovuje, že „ústav vykonávající zdravotnickou péči, ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodu uvedených ve zvláštních předpisech, je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož obvodu ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu“.
Znamená to, že zdravotnické zařízení je povinno hlásit soudu i případy, kdy je pacient v bezvědomí převzat k hospitalizaci bez svého písemného souhlasu, nebyl schopen vyslovit souhlas s hospitalizací nebo se do 24 hodin neprobral z bezvědomí. Samotná skutečnost, že pacient je v bezvědomí (a nejde tedy o odmítnutí zdravotní péče, ale o případ, kdy jednoduše nemůže vyslovit svůj souhlas ani nesouhlas), není podstatná.
V této souvislosti pouze upřesňuji, že aby výše uvedená zákonná povinnost zdravotnického zařízení byla splněna ve lhůtě stanovené zákonem, je nezbytné, aby hlášení o hospitalizaci pacienta v bezvědomí bylo soudu doručeno (nepostačí pouhé odeslání) ve lhůtě 24 hodin od hospitalizace. Předpokládám, že s rozvojem techniky lze požadavek na včasné doručení tohoto hlášení poměrně snadno splnit prostřednictvím e-mailu, datové schránky, faxu apod.
Obsah hlášení
Obsah hlášení o hospitalizaci zákon neupravuje. Lze tak pouze doporučit, aby z obsahu hlášení vyplývalo jméno, příjmení, datum narození a bydliště hospitalizované osoby a dále pak údaj o datu, čase a důvodech hospitalizace pacienta bez jeho písemného souhlasu. Rovněž je vhodné uvést oddělení, kde je pacient hospitalizován, včetně jména a příjmení ošetřujícího lékaře a kontaktních údajů na ošetřujícího lékaře. Pokud jsou zdravotnickému zařízení známy další údaje o hospitalizovaném pacientovi, jako např. blízké osoby hospitalizovaného pacienta, je rovněž vhodné je do hlášení uvést.
Nejvyšší soud ČR v roce 2009 dospěl k závěru, že k hlášení by měla být předkládána i lékařská zpráva hospitalizovaného pacienta. Tento postup však zákon výslovně nestanoví, a proto postačí, pokud zdravotnické zařízení pouze stručně uvede důvody hospitalizace.
Lze jen doporučit, aby se správným postupem při hlášení hospitalizace pacienta bez jeho souhlasu byli seznámeni všichni lékaři, a to mimo jiného proto, že porušení oznamovací povinnosti o hospitalizaci pacienta bez jeho souhlasu může být ze zákona sankcionováno.