Jsem soukromá porodní asistentka a jako jeden z mála zdravotníků této profese mám možnost provázet ženy těhotenstvím, porodem i šestinedělím. Spolupracuji s malou okresní porodnicí ve Vyškově, kde mohu o své klientky pečovat v průběhu celého porodu.
Tato porodnice má statisticky jedny z nejlepších porodnických výsledků v kraji. Stran počtu císařských řezů se stabilně drží pod 10 %. Porodní asistentky zde mají možnost pečovat o klientky individuálně, ošetřující personál respektuje porodní plány rodičů, nově podporují bonding – v zahraničí zcela běžnou metodu, která zdůrazňuje co největší tělesný kontakt matky a dítěte po porodu. Jsou tu i nadstandardní poporodní pokoje, kde může pobývat celá rodina pohromadě.
Počet porodů není důkazem kvality péče
Přesto je tato porodnice vystavena tlaku zdravotních pojišťoven (ZP) a potažmo tlaku lékařů z vedení České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP, kteří se snaží o její zrušení. Nikdo se nezajímá o skutečnou kvalitu poskytované péče v malých porodnicích (Vrchlabí, Jeseník, Vyškov atd.), které chtějí lékaři i zástupci ZP zrušit. Jedinou mírou „kvality“ je pro ně počet porodů za rok. Považuji to za argumenty odporující lékařské etice.
Jak je možné, že se odpovědné osoby rozhodují na základě ukazatelů, které o kvalitě péče rozhodně nevypovídají? Opírá se snad jejich rozhodnutí o studie, které by dokazovaly, že péče v malých porodnicích (pod 700 porodů za rok) není dostatečně kvalitní? Ne. Jejich argumenty se povětšinou opírají o nepodložené tvrzení, že při menším počtu porodů lékaři nemají dostatek zkušeností pro řešení patologických stavů. Jsou ale pro tento argument důkazy? Já tvrdím, že ne.
Ve společnosti se tak pouze vytváří dojem, že porod je děj velmi nebezpečný, a ženy se tím odrazují od výběru malých porodnic. Zřejmě je považováno za irelevantní, že se z péče o rodící ženu ve velkých porodnicích vytrácí individuální přístup, klid a intimita. Opravdu chceme rodit na pracovištích, kde je statisticky vyšší procento císařských řezů a vyšší procento rutinních zásahů do porodu? Kde se ztrácí individualita a není prostor pro vznik užšího vztahu s rodící ženou? Kde je personál často přepracovaný a vyhořelý? Tento tlak na malé porodnice považuji pro naši profesi za potenciálně likvidační.
Porodní asistentka od nejstarších dob provázela ženu těhotenstvím, porodem a šestinedělím, ať už o ni pečovala doma, či v porodnici. Porodní asistentka je zdravotník plně kompetentní k vedení těhotenské poradny, k péči o fyziologicky těhotnou ženu při porodu a péči o ženu a dítě po porodu, a to na svou vlastní zodpovědnost.
Ze zkušenosti vím, že porodní asistentky dnes tyto kompetence ve velkých porodnicích pomalu, ale jistě ztrácejí. Porod je veden spíše lékařem a porodní asistentka se tak stává jen asistentkou lékaře. Nutno říct, že velké porodnice se soukromými porodními asistentkami nemají zájem spolupracovat. Kde tedy soukromé porodní asistentky mohou svou péči poskytovat?
Odzvoněno tradiční profesi?
Ministerstvo zdravotnictví se zřejmě rozhodlo profesi soukromé porodní asistentky zcela zlikvidovat. Nejen, že ženy, které ať už z jakéhokoli důvodu chtějí rodit jinde než v porodnici, od dubna nemají možnost porodní asistentku najít, ale pokud soukromé porodní asistentky k porodu doma půjdou, jsou vystaveny riziku pokuty ve výši až 1,5 milionu korun. Osobně neznám porodní asistentku, která povolení od MZ ČR k porodu doma má.
Týdně mě kontaktují ženy, které hledají porodní asistentku k domácímu porodu. Tyto ženy jsou vystaveny něčemu, co historie lidstva nepamatuje. Rodící žena nemá možnost sehnat porodní asistentku, stát ji nechává naprosto bez pomoci. Myslí si snad ministr Leoš Heger či předseda České gynekologické a porodnické společnosti Vladimír Dvořák, že takto tyto ženy umlčí? Budeme dále předstírat, že takové ženy nejsou a nebudou?
Část populace se tak ocitla bez možnosti alespoň minimální zdravotní péče. Tyto ženy momentálně v domácnosti rodí jen s dulou (která není zdravotnickým profesionálem), nebo tajně s porodní asistentkou, která v případě, kdy by musela volat rychlou záchrannou službu, svou přítomností riskuje mediální a poté soudní štvanici. Mají se snad tyto asistentky před příjezdem záchranné služby schovávat ve skříni?
Jak je možné, že ministerstvo dosud nestanovilo alespoň minimální podmínky bezpečného vedení domácího porodu?
Nikde neexistuje seznam věcí, jež si soukromá porodní asistentka má k porodu doma vzít. V případě krvácení nemůže podat uterotonika (léky na stažení dělohy) ani umrtvit hráz před případným šitím porodního poranění, nikde není stanoveno vybavení pro případnou okamžitou resuscitaci dítěte. Západní státy mají tato pravidla již dávno podrobně vypracovaná a vedou pečlivé statistiky péče, kterou soukromé porodní asistentky poskytují mimo zdravotnická zařízení – ať už v porodním domě či doma. Myslíte, že by tuto péči státy tolerovaly, kdyby ze statistik vycházela tak nebezpečná, jak se představitelé lékařské lobby snaží veřejnosti namluvit?
Porodní asistentky nejsou nepřáteli lékařů
Nyní na MZ ČR probíhá debata o porodních domech. Je to totiž velmi lukrativní záležitost, kterou si zřejmě někteří lékaři nechtějí nechat ujít. Porodní dům je zdravotnické zařízení, kde pracují porodní asistentky a pečují o těhotné a fyziologicky rodící ženy. Je zde vytvořeno téměř domácké prostředí k porodu, které rodící ženě dopřeje větší komfort, klid a hlavně stálou péči porodní asistentky, s níž se žena dopředu zná, důvěřuje jí a sama si ji vybere.
Stávající vyhláška stanovující vybavení takového zařízení v ČR obsahuje jednu podmínku – zařízení musí být situováno tak, aby bylo možné do 15 minut od zjištění komplikací zahájit operační řešení porodu (například císařský řez). Sama jsem však zjistila, že tato podmínka je pro otevření porodního domu mimo porodnici nesplnitelná.
Vedení porodnice Obilní trh (Fakultní nemocnice Brno) tvrdí, že císařský řez do 15 minut lékaři udělají jen v případě, když bude porodní dům umístěn v areálu porodnice, a proto Zdravotnický odbor Jihomoravského kraje pro toto zařízení odmítá vydat povolení, i kdyby bylo naproti nebo 400 metrů od porodnice. Pokud budou porodní domy jen luxusně zařízené pokoje v porodnici, za které si ženy tvrdě připlatí a porodnice tak bude mít zajištěn slušný příjem, naprosto se tím vytrácí celá filozofie péče porodních domů.
Naše profese se tak ocitá na velkém rozcestí: Půjdeme v porodnictví po stopách západních zemí za svobodou a demokracií, nebo se naše zdravotnictví vrhne znovu o pár let zpátky do totality? Ženy ve svobodných zemích mají možnost vybrat si svou porodní asistentku, opakovaně se s ní v těhotenství setkávat v těhotenské poradně a tato porodní asistentka o ně může svobodně pečovat v jakémkoli prostředí – doma, v porodnici či v porodním domě.
Lékaře porodní asistentka ke své práci potřebuje, je to její kolega a partner. Pokud zjistí, že těhotenství či porod neprobíhá fyziologicky, spolupracuje dále s ním. Jsem osobně přesvědčena, že jedině toto je model péče, který může v porodní asistenci fungovat ve prospěch matky i dítěte.
Pevně doufám, že si lékaři uvědomí, jak neustálými zbytečnými boji ubližují nejen sobě a pověsti své profese, ale hlavně klientům/pacientům – v tomto případě ženám a dětem. Že si uvědomí nesmyslnost svého přístupu a přestanou na soukromé porodní asistentky hledět jako na své nepřátele.
Autorka je porodní asistentka