Nemoc naopak snižuje kvalitu života, omezuje nás v aktivitách a významně ovlivňuje spánek. Pacient, nebo chceme-li klient, je postaven do svízelné životní situace, ovládají ho strach a emoce, je frustrován. Zde hraje významnou roli zdravotník. Péči o nemocné musí sestra pojmout celistvě, starat se nejen o tělo, ale i o duši. Právě duševní stránka nemocného, jeho způsob prožívání vlastní nemoci jsou důležitým vodítkem pro sestru.
Dostatek empatie, taktu, ale i rozhodnosti, dokážou pozitivně působit na pacienta již při prvním setkání v ambulanci či nemocničním zařízení, pomáhá i příjemná atmosféra v ambulancích a odděleních. Dobrá nálada a zdravý, klidný a osvěžující spánek pak „hory přenášejí“. Každý z nás má jinou potřebu spánku. Většině dospělých stačí k odpočinku šest až osm hodin, jiní by naopak doslova a do písmene prospali život.
Ačkoli problémy se spánkem postihují prakticky celou populaci, ženy i muže, děti i dospělé, přece jen se více týkají starších lidí, z nichž většina špatně usíná a v noci se často budí. Dlouhé hodiny se pak tito „nespavci“ obracejí na lůžku a vytoužený spánek nepřichází. Ne vždy však poruchy obtěžují pouze postižené. Notorické „sovy“ prochodí po bytě celé dlouhé noci, z praxe známe případy lidí, kteří si díky nucenému bdění doplnili vzdělání, ale i těch, kteří prosedí dlouhé noční hodiny u počítačových her, vaří, uklízejí nebo třeba telefonují.
Snadné i obtížné
Problémy se spaním se samozřejmě odrážejí především na celkové kondici dotyčného. Takový člověk vstává již unavený a „rozlámaný“, následující den je podrážděný, ospalý a vyčerpaný. Bývá nepozorný, déle trvá, než zareaguje na podněty, což mívá za následek například vznik pracovních úrazů, zvýšené riziko autohavárií zaviněných mikrospánkem apod.
V noci procházíme spánkovými stadii a cykly, které se liší hloubkou. Po usnutí se nejprve objeví takzvaný synchronní spánek, který je několikrát za noc přerušován tzv. paradoxním spánkem, pro který jsou typické rychlé pohyby očních bulbů, které této fázi spánku daly název REM. Synchronní spánek je pak označován jako Non-REM (NREM). Typicky noční spánek se u mladého zdravého jedince skládá ze 4 až 6 střídajících se cyklů NREM + REM spánku, asi v 92minutovém intervalu. REM spánek tvoří asi 20 % spánku, je výrazně snížený svalový tonus, objevují se svalové záškuby.
Sny jsou dlouhé, výrazně emociální, aktivuje se vegetativní systém. Hned po usnutí klesá aktivita sympatiku a zesiluje aktivita parasympatiku, TK + pulzová frekvence klesají.
Spánková stadia
- 1 - přechodné období mezi bdělostí a spánkem, jsou přítomny rychlé pohyby očních bulbů, tvoří asi 5 % spánku,- 2 - oční bulby jsou v klidu, tonus svalů snížen, tvoří přes 50 % spánku,- 3, 4 - oči se nepohybují, svalový tonus snížen, objevují se sny - krátké, racionální, mohou být noční děsy, asi 20 % spánku.
Nejčastější poruchy spánku
Insomnie - nemocný má pocit, že za nic na světě neusne, a pokud ano, pak se často budí, spí krátce, nemá pocit, že nabral nové síly. Léčba: psychoterapie, antidepresiva, výjimečně hypnotika.
Pseudoinsomnie, nesprávné vnímání spánku - stav, kdy je nemocný přesvědčen, že nespí, objektivní vyšetření však potvrdí normální spánek. Léčba: na místě je hlavně psychoterapie.
Idiopatická insomnie (počínající v dětství) - potíže s usínáním, krátký spánek a jeho špatná struktura. Objevují se dyskineze (třesy), dyslexie a poruchy koncentrace. Léčba: malé dávky antidepresiv, hypnotik.
Hypersomnie - zvýšená potřeba spánku, prodlužuje se noční, tedy nejhlubší spánek. U řady somatických onemocnění i po traumatech mozku se vyskytuje tzv. sekundární hypersomnie. Léčba: stimulancia, podávání lithia, antidepresiva.
Narkolepsie - stav, kdy člověk náhle a proti své vůli nakrátko usne, ovšem zpravidla si i při takovémto krátkém „schrupnutí“ dobře odpočine. Postiženého lze obvykle snadno vzbudit, problémem je, že se může poranit např. při pádu. Nemoc bývá spojena s kataplexií, což je akutní pokles svalového napětí s možností pádu za plného vědomí. Léčba: a) úprava denní aktivity, zařazení krátkého odpočinku ve chvílích největší únavy, b) medikamentózní: nootropika, stimulancia, amfetaminy, c) je-li přítomna kataplexie, bývají podávána antidepresiva, eventuálně další léky.
Spánkový apnoický syndrom (SAS) - trpí jím 3 až 10 % populace středního věku, převážně muži. Apnoe, zástava dechu, se může projevit i při normálním spánku, dlouhé zástavy však již jsou projevem syndromu. Spánek bývá trhaný, nechybí mohutné chrápání (ronchopatie). Důsledkem SAS může být řada interních (hypertenze, kardiální či mozková ischemie…), psychických (deprese) i sociálních problémů. Léčba: symptomatická léčba poruchy, která ruší spánek,* dopaminergní léky, léky obsahující melatonin,* chirurgické řešení - tonzilektomie, septoplastika,* u těžších forem užívání kontinuálního přetlaku v dýchacích cestách - CPAP…,* podpůrná psychologická terapie.
Úspěšná léčba je vždy úlevou nejen pro „nespavce“, ale samozřejmě dokáže mimořádně potěšit i jejich nejbližší rodinu i přátele. Vždyť taková „rozbouřená noc“, zvláště když následuje jedna za druhou, dokáže vykroužit černé kruhy pod očima a způsobit problémy v zaměstnání nejen samotným postiženým.
O autorovi: Anna Sýkorová, Pracoviště EMG a evokovaných potenciálů, neurologické oddělení, Městská nemocnice, Ostrava (sykorovaanna@seznam.cz)