Spíše než o osteoporóze mluvme o nemocném člověku - či raději o zdravém stáří

Osteoporóza jako civilizační choroba s hromadným výskytem (trpí jí zhruba 8 % české populace) se postupně dostává po povědomí odborné i laické veřejnosti jako závažný problém. Stále je však spojována s menopauzou a jejími projevy a je mnohdy limitována právě na postmenopauzální osteoporózu. Takovéto zjednodušení ovšem problému velmi škodí. Nejde totiž o samotnou osteoporózu - ať už ji budeme nazývat laicky „řídnutí kostí“ nebo jakkoli odborně. Jde o zvýšené riziko zlomenin a o jejich výskyt po nepřiměřeném úrazovém ději. Jde o příčiny tohoto stavu, o možnosti diagnostiky rizik a o možnosti a způsoby jak tomuto stavu předcházet a jak jej léčit. Je obecně známo, že značná část, ne-li většina, tzv. osteoporotických zlomenin vzniká u osob, které podle diagnózy osteoporózu nemají a podle měření kostní minerální hustoty (BMD) mají „pouze“ osteopenii. Ta přitom není v ČR považována za chorobu, a její léčba tedy není hrazena. Do stejné kategorie patří skutečnost, že preventivní opatření u metabolických chorob kostí podporujeme jen slovně, ale ne finančně. Přitom by některá byla nepříliš nákladná a přinesla by nejen medicínský, ale i ekonomický profit. Odborné texty v tomto čísle jsou proto velmi potřebným upozorněním, že značná část nemocných se zvýšeným rizikem zlomenin nepatří do jednoduché kategorie postmenopauzální osteoporózy. I tak „jednoduchý“ problém, jakým je masový výskyt nedostatku vitaminu D, si vyžaduje opakovaná upozornění na všechny závažné důsledky, ke kterým ved