Komunistický Sanopz, zdravotnické zařízení vyhrazené partajním funkcionářům, vládě a zahraničním diplomatům, se během pár let po revoluci změnilo v nemocnici nabízející špičkovou péči a vydělávající velké peníze končící kdesi v soukromých kapsách. Případ v současnosti vazebně stíhaného exředitele Dbalého a neklid kolem slavného pražského špitálu vězí svými kořeny v počátku divokých devadesátých let. Rozpletení složitých a letitých vazeb a přetnutí po desetiletí budovaných penězovodů je pak docela riskantní operací.
Zlatý důl udělal z Homolky Oldřich Šubrt.
Ředitelovat začal v roce 1991 a vydržel to dlouhých patnáct let, během nichž se hned dvakrát pokusil nemocnici privatizovat.
Je nespornou skutečností, že jako manažer odvedl dobrou práci. Vybudoval síť politických kontaktů a vazeb s ministerstvem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami.
Specializoval nemocnici na nejlukrativnější obory kardiologie, kardiochirurgie a neurochirurgie. Dosáhl toho, že pojišťovny uznaly Homolce dvakrát až třikrát více takzvaných akutních, tedy výrazně lépe placených lůžek, než bylo standardem v jiných nemocnicích. Výsledkem bylo, že nemocnice poskytovala sice jen asi jedno a půl procenta nemocniční péče, ale inkasovala sedm procent výdajů na tuto péči.
Kromě toho Homolka vlastnila rozsáhlé pozemky ve svém okolí, na nichž vyrostly lukrativní rezidenční nemovitosti, a v devadesátých letech se navíc nikdo moc nestaral, co se děje s výnosy z těchto obchodů, natož za jaké ceny se pozemky prodávaly.
Šubrt tak měl k dispozici více peněz, než bylo možné normálně utratit, a na personálu nemocnice nešetřil. Na konci jeho působení dosahoval průměrný plat lékařů částky kolem 65 tisíc korun a kdejaký nemocniční funkcionář měl k dispozici služební vůz i s pohonnými hmotami, jehož užívání se prakticky nekontrolovalo. Zisk byl přesto vykazován pravidelně ve výši čtyřiceti až šedesáti milionů korun.
Dceřiná spleť
Finanční rezervy sloužily k různým více či méně bohulibým účelům. Kromě jiného nemocnice jistý čas vlastnila Výzkumný ústav pletařský, což byla textilka, která vyráběla zdravotnický materiál, ale také měla ve svém výrobním programu neprůstřelné vesty či luxusní prádlo.
Fabriku Homolka vlastnila prostřednictvím dceřiné společnosti Consult H, s. r. o. Druhou dceru, Stylmed H, založil Šubrt pro nákup léků a zdravotnického materiálu. V té době mohly přímo řízené nemocnice zakládat dceřiné společnosti, které jim umožňovaly obcházet zákon o veřejných zakázkách, což v hojné míře využívala i další přímo řízená zdravotnická zařízení. Mělo to ve své době i jistou logiku a nemusel to být vůbec nějaký tunel. Šubrt ale asi lépe než jeho kolegové chápal potenciál dcerek, a tak tehdy vznikl základ současné struktury dcer Nemocnice Na Homolce, které spojuje zkratka Holte, jejichž management a spřátelení právníci začali za ředitele Dbalého fakticky ovládat svou státní matku.
Šubrt však měl úplně jiný byznys plán. Poprvé se pokusil privatizovat Nemocnici Na Homolce v roce 1993, kdy ministerstvo zdravotnictví pod vedením ministra Luďka Rubáše vypsalo soutěž na přímý prodej Nemocnice Na Homolce a v lednu 1994 jejím vítězem vyhlásilo konsorcium Euro Hospital Group s cenou 1,28 miliardy korun. V konsorciu měla osmdesátiprocentní podíl offshorová firma EHG se sídlem na Guernsey a dvacetiprocentní podíl společnost PMC s jednateli Oldřichem Šubrtem a jeho zástupcem z Homolky Milanem Ročeněm.
Skandál tehdy vyvolala skutečnost, že součástí privatizace měl být i Leksellův gama nůž pro operace nádorů, na jehož pořízení organizovala lidovou sbírku Nadace Charty 77. Privatizace pod tlakem opozice a veřejného mínění nakonec neklapla a již uzavřená smlouva rozcupovaná i Nejvyšším kontrolním úřadem byla rok po vyhlášení výsledků tendru rozvázána.
Druhý pokus
Podruhé, v roce 2002, už nebyl Oldřich Šubrt tak štědrý a za faktické převzetí nemocnice nenabídl nic než skvělé zdravotnické služby ve spolupráci s americkým partnerem. Za Zemanovy vlády v době ministrování dobráckého Bohumila Fišera bylo připravené odstátnění formou převedení Nemocnice Na Homolce na právní formu obecně prospěšné společnosti, jejímiž zakladateli měly být ministerstvo zdravotnictví a americká společnost UPMC International Holding spojovaná s medicínským centrem Pittsburské univerzity. Podstatné bylo, že podle zakládací smlouvy měl předsedu budoucí správní rady navrhovat výhradně americký partner, takže Šubert by vládl dále bez svázání státní kontrolou a mimo dosah zákona o veřejných zakázkách.
Tento projekt podporovali někteří sociální demokraté a také tehdejší šéf lékařské komory David Rath, který měl na Homolce svůj úvazeček. Ve vládnoucí ČSSD však záměr vyvolal ostrý konflikt a nakonec z něj sešlo.
Oldřich Šubrt vydržel v ředitelském křesle až do roku 2006 a stejně vydržely dceřiné společnosti, přes něž tekly nemalé peníze. Šubrt také aktivně podnikal a stál podle řady zdrojů za firmami, které vlastnily nemocnici v Neratovicích či v Praze na Malvazinkách. Po odchodu zakotvil u Tomáše Chrenka jako šéf zdravotnického impéria Agel. Do roka se však poroučel, protože ho dostihlo stíhání pro podezření z porušení povinností při správě cizího majetku, kdy Homolka za jeho působení nakoupila laserové kardiochirurgické centrum, za něž zaplatila, ale přístroj nedostala.
Případ stejně jako řada dalších podobných vyzněl doztracena. Nikam se však neztratily dceřiné společnosti Homolky, ty měnily jméno, vstupovaly do likvidace a zase z ní vystupovaly a nakonec z nich za Šubrtova nástupce, neurochirurga Vladimíra Dbalého, vykrystalizovaly společnost Holte Medical, která pro nemocnici zajišťovala nákupy, a Holte, s. r. o., do níž bylo vyvedeno účetnictví a prakticky celý ekonomický úsek nemocnice. A na ně byly navázány další privátní firmy. Vedle toho zřídila nemocnice akciové společnosti Homolka Premium Care, která nabízí firmám za úplatu lepší organizaci ošetření jejich zaměstnanců, a Holte, Mateřská škola Na Homolce, která je zřizovatelem školky pro zaměstnance nemocnice.
V orgánech dcer se začali objevovat právníci z kanceláře Šachta Partners (dnes MSB Legal) spojované s lobbistou Ivem Rittigem.
Nemocnice postupně outsourcovala velmi významnou část svých činností do firem, nad nimiž sice měla teoreticky kontrolu, které však fakticky byly pro kontrolní orgány ministerstva zdravotnictví uzavřeny.
Státní orgány tak mohly nahlížet do účetnictví nemocnice, ale u účtů firem Holte neměly nárok.
Hegerův řez, Olivova čistka Zvěsti o nekalostech, které se na Homolce dějí, nenechaly v klidu ministra zdravotnictví Leoše Hegera, který v roce 2012 vyměnil Dbalého za jeho kolegu, rovněž neurologa Michala Šetlíka, od něhož čekal, že začne s rozpouštěním struktury dceřiných společností. Ale Šetlík byl spíše lékařem než krizovým manažerem a úkol převést nákup mnoha tisíců položek z firmy Holte Medical na mateřskou nemocnici pro něj byl úkol na několik let.
Když byl takřka přesně před rokem exředitel Dbalý zatčen za zmanipulování zakázky na digitalizaci chorobopisů za 57 milionů korun, bylo celkem jasné, že Šetlík ve funkci pod ministrem Němečkem dlouho nevydrží. A to přes skutečnost, že měl a má podle zdrojů týdeníku Euro vlivné zastánce v osobách advokáta Miroslava Jansty a prezidentova poradce Martina Nejedlého. Díky nim uhájil alespoň pozici náměstka.
Loni v říjnu se pak stalo něco velmi neobvyklého a ředitelem Nemocnice Na Homolce se stal Ivan Oliva, manažer se zkušenostmi z průmyslových firem, zcela nedotčený zdravotnictvím. A nastupoval s úkolem co nejrychleji zlikvidovat dceřiné firmy a jejich činnost vrátit pod střechu nemocnice.
A to začal plnit velmi rychle. Ještě ve stejném měsíci doplnil další dva jednatele do společnosti Holte. Do té doby jedinou jednatelku Emilii Bialešovou, která také dlouhé roky řídila ekonomiku celé nemocnice, tak dostal pod kontrolu.
Tato žena navíc prostřednictvím své vlastní soukromé firmy Bialešová, s. r. o., na základě smlouvy se společností Holte spravovala účetnictví nemocnice. Tato smlouva byla ukončena letos v březnu – dva dny předtím, než byla Bialešová vzata policií do vazby po obvinění z trestných činů spáchaných ve spolupráci s exředitelem Dbalým. Nemocnice tak převzala své účetnictví na poslední chvíli a vyhnula se vážným problémům.
V kauze je pak v současnosti stíháno dohromady šest lidí z nemocnice. Podle ředitele Olivy již nyní dochází k významným úsporám. Roční platby firmy Holte činily čtyřicet milionů korun, zatímco náklady na zajištění všech potřebných služeb vlastním personálem dosáhnou zhruba dvanácti milionů. Společnost Holte bude zlikvidována do konce roku.
Ještě mnohem větší úspory čeká ředitel od převzetí nákupu místo Holte Medical a zlikvidování této dcery do konce roku 2016. Nemocnice již sama oznámila, že vypíše výběrové řízení na nákupy v hodnotě zhruba dvou set milionů korun a předběžný odhad úspor činí údajně až dvacet procent.
Olivovy problémy
Ani Olivovi se ale nevyhýbají problémy a podle České televize si již vykoledoval i trestní oznámení, které na něj podala neznámá osoba. On sám ale o nějakém vyšetřování nic neví. Podstatou problému mají být smlouvy s externisty.
Oliva při podepisování smluv obešel interní předpis nemocnice soutěžit zakázky nad 40 tisíc korun. Ředitel navíc ignoroval i protikorupční předpis ministra zdravotnictví, podle kterého musí zveřejnit na webu všechny zakázky nad 500 tisíc korun, což se v případě jím nakontrahovaných služeb nestalo.
Navíc smlouvy na poskytování poradenství a konzultací, které s externisty podepsal, byly příjmově limitovány do jednoho milionu a 999 tisíc korun. To znamená, že mohlo dojít k plnění, které by se velmi blížilo limitu, kdy by se muselo vypsat výběrové řízení.
Kontroverzní postavou mezi poradci pak je mnohaletý finanční ředitel Sazky z Hušákových dob Jan Prádler. Problém byl také v tom, že smlouvy byly datovány v únoru, zatímco externisté pracovali pro Homolku už od října loňského roku.
Za svůj postup v rozporu s ministerskými předpisy si Oliva vysloužil výtku ministra zdravotnictví Němečka, kterou sice přijal, ale trvá na tom, že v žádném případě neporušil jakýkoli zákon a zvolil nejlepší možné řešení, bez něhož by nemocnici vznikaly další škody a nebylo by možné tak rychle převzít účetnictví a ekonomickou agendu z Holte.
Celkové náklady na externisty dosáhly 5,6 milionu korun, a to včetně nákladů na právní due diligence v dceřiných společnostech.
Takže na úsporách z převzetí účetnictví už je má nemocnice fakticky zpět. Průměrný výdělek na jednoho externího pracovníka činil zhruba 35 tisíc korun měsíčně. Práce probíhaly od října na základě objednávek a podepsaných dohod o mlčenlivosti a smlouvy byly dokončeny skutečně až v únoru. A zmiňovaný Jan Prádler, který je osobním Olivovým přítelem, měl sice smlouvu, aby jeho přítomnost na jednáních v nemocnici měla nějaký právní základ, ale za své služby nefakturoval ani korunu. Spolupráce se všemi externisty byla ukončena k poslednímu dubnu, po splnění všech úkolů souvisejících s rušením dceřinek společnosti Holte.
Trestní oznámení následně podal i ředitel Oliva na neznámou osobu, která se údajně pokusila vytlačit ze silnice automobil jeho manželky. Za medializací smluv s externisty pak vidí osoby spojené se strukturami, které nemocnici v minulých letech vysávaly a které se snaží zvrátit jím prosazované změny v hospodaření. V nemocnici, která téměř po čtvrtstoletí fungovala jako v pohádce Oslíčku, otřes se, by to nebylo nijak zvlášť překvapivé.