Ve svém volebním programu věnujete podstatnou část i zdravotnictví. Co je pro Vás ale v této oblasti nejdůležitější?
Důležité je udržet vysokou kvalitu systému, kterou nám mohou závidět i staré země Evropské unie a dlouhodobě vytvářet podmínky pro další rozvoj excelentnosti. V souvislosti s tím dosáhnout rovnoměrnějšího rozložení dostupnosti špičkové medicíny v celé republice, zabezpečit rovnoměrné rozložení kvality péče. Vytvořit podmínky pro trvale udržitelné financování zdravotní péče.
Jaké změny by podle Vás měly přijít co nejdříve a co je spíše dlouhodobým plánem?
Zásadní jsou legislativní změny – nelze budovat moderní zdravotnictví na základě Zákona o péči o zdraví lidu z roku 1966. Je potřeba vyřešit mnoho věcí, jako je problém dalšího vzdělávání lékařů, specifikovat lépe postavení a kompetence sester, odstranit rozpory v neodkladné přednemocniční péči a další problémy na které pokazujeme ve svém programu. Především je nutno se pokusit o nalezení konsenzu minimálně o principech těchto změn, abychom se vyvarovali rozpoutání „Zdravotnické občanské války“ jak jsme ji poznali v minulých letech. Její důsledky nejtíže nesou nevinní, což jsou pacienti, zvláště senioři a děti.
Jedním z největších problémů českého zdravotnictví jsou finance a mzdy lékařů, sester v nemocnicích. Jak chcete vyřešit tento problém? Kde chcete vzít peníze?
V zásadě jsou možná dvě řešení. My se nehodláme vydat cestou zvýšení odvodů a daní. Zdravotnickým pracovníků bychom sice zvýšili mzdy, ale zase bychom jim peníze sebrali v podobě daní. Jednoznačně říkáme, že zdravotníci nemohou ze svých nízkých platů kompenzovat nedostatečné úhrady pojišťoven, jejichž hospodaření je někdy, mírně řečeno, zvláštní. Dostupné zdroje určitě pokryjí neodkladnou péči a část péče plánované. Lze tedy plánovat financování tak, aby při navýšení mezd byla pokryta kompletně neodkladná péče. Další zdroje jsou skryty v nízké efektivitě systému. Pokud bychom dosáhli jejího zvýšení z osmdesáti na téměř sto procent, jak je tomu třeba v Holandsku nebo v Dánsku, získali bychom promptně prostředky v řádech miliard korun. Jmenujme alespoň moderní efektivní lékovou politiku, podporu ambulantní a stacionární péče, zdravotně sociální péče. Je evidentní, že budou muset více přispívat i občané. Máme pak jenom dvě možnosti: Zvýšení odvodů a daní včetně snížení výsledné částky o režii státního aparátu, nebo mírný sociálně únosný nárůst přímých úhrad, které pacient vydá za „svoji“ péči. Bude nutno stanovit rozsah bezplatné péče, případně definovat „čekací“ seznamy, které však musí být dokonale transparentní a spravedlivé.
Co v současném systému považujete za vyhovující a co by podle Vás mělo být zachováno?
Jen stručně: Kvalita, erudice, excelentnosti. Nejen zachovat, ale rozvíjet!
Ve svém programu píšete, že „Vláda se soustředí především na právní rámec platebních mechanismů, přestane zasahovat do finančních vztahů mezi jednotlivými subjekty. Postupně musí vzniknout institut reálné ceny, která spravedlivě ohodnotí poskytovatele za poskytnutou zdravotní péči,“ co konkrétně tím myslíte?
Vycházíme z toho, že úlohou vlády není určovat ceny, ale připravovat legislativní podklady k novému nastavení pravidel. Je známo, že pojišťovny hradí jen část ceny výkonu a pokud chce poskytovatel zdravotní péče pokrýt elementární náklady, nutně to musí být na úkor navyšování mezd. A to nemluvíme o reprodukci majetku, zvláště pak přístrojového vybavení.
Současné ceny rozhodně reálné nejsou.
Chcete zavést větší spoluúčast. Počítáte i nadále s regulačními poplatky, či nikoliv? Nebo by byl systém spoluúčasti zcela jiný?
Regulační poplatky byly zavedeny, aby marginálním nákladem regulovaly nadbytečnou spotřebu. Jejich největším problémem je, že se staly předmětem politického boje a na ten vždy doplatí obyčejný občan. Určitě byly nutné korekce evidentních chyb – asi nikdo nechce regulovat ve střední Evropě porody! TOP 09 se nehodlá vydat cestou nesplnitelných a nesmyslných slibů. Ve svém programu jasně říkáme, že bude nutno zvýšit spoluúčast občanů. Zároveň říkáme, že se tak musí dít postupnými kroky a za dodržování jasně definovaných medicínských, sociálních a ekonomických kriterií. Musí být preferována a bonifikována prevence. Spoluúčast nesmí pacienta vystavit katastrofickým nákladům, ale musí se mu také vyplatit. Úlohou politiků není vstupovat do konkrétních řešení, ale stanovit jejich rámec. Inteligentní model spoluúčasti máme připravený.
Dále uvádíte, že „V oblasti dalšího a celoživotního vzdělávání lékařů i nelékařských profesí připraví vláda takové změny, které vytvoří jednotné a jednodušší podmínky vzdělávání.“ O systému celoživotního vzdělávání se dlouhodobě hovoří a je lékaři kritizováno. Můžete Váš návrh přiblížit?
Musíme se rozhodnout, zda chceme, aby další vzdělávání zdravotnických pracovníků probíhalo institucionálně, nebo ne. Jsme toho názoru, že by měly existovat jednotné studijní programy pro více než 80 oborů, tak aby nebylo možno atestovat jen na základě subjektivních pocitů. Výuka těchto programů by měla být svěřena akreditovaným institucím, stejně jako vydávání osvědčení, a protože se nejedná o vysokoškolské vzdělávání, mělo by se tak dít v gesci ministerstva zdravotnictví. Celoživotní vzdělávání je nepochybně nezastupitelnou úlohou profesních komor.Na ně je třeba přenést příslušnou část výkonu státní správy a tím také posílit jejich autoritu. Jsme konzervativní stranou, která si více cení zodpovědné svobody jednotlivce než nezodpovědného chování svobodného státu. V oborech, kde jsou už patrné vážné výpadky, bude nepochybně nutná i finanční intervence státu.
Dále ve svém programu píšete, že prosadíte takové změny v lékové politice, které povedou k vyšší transparentnosti určování úhrad a spoluúčasti pacientů a ochrání je před spekulativním chováním firem. Jak to chcete udělat? Politici takovou snahu deklarují již léta a zatím k žádným změnám nedošlo.
Nic není na světě tak dokonale zorganizované jako farmabyznys, konkrétní kroky je těžké rozebírat. V zásadě je nutná plnohodnotná generická substituce a návrat ke kategorizaci, která je zároveň cenovou kompeticí. Samozřejmostí je povinnost lékařů a farmaceutů informovat pacienta. Musí to být zdravotní pojišťovny, které se budou bránit neodůvodněným výdajům. Na ně musí být přenesena velká část odpovědnosti.