Svaz veřejnoprávních pojišťoven totiž prostřednictvím tzv. Medicínské služby (nezávislí revizní lékaři) každoročně zveřejňuje vlastní monitoring poskytování výkonů zařazených do systému IGEL (hrazených pacientem nebo ze soukromého pojištění). Monitoring probíhá už třetím rokem a také letos pojišťovny uvádějí, že znovu objevily desítky výkonů, jež nepřinesly pacientům žádný léčebný užitek a některé mohou dokonce zdravotně škodit. Prezident Montgomery označil chování pojišťoven za politicky motivované a požaduje zveřejnit, jací konkrétní odborníci prověřují spektrum výkonů zahrnutých do IGEL.
Sporné výkony
Tyto výkony využívá jednak část obyvatelstva, která je pojištěna pouze u soukromých pojišťoven, jednak jsou nabízeny i klientům pojišťoven veřejnoprávních. Podle průzkumů se každý druhý německý občan setká s tím, že mu lékař nabídne tyto soukromě placené služby. Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění má pacient dostat „zdarma“ péči dostatečnou, účelnou, ale i hospodárnou, jež by neměla překročit míru nezbytnosti. V systému IGEL se vyskytují zčásti nové diagnostické a léčebné výkony, které pojišťovny dosud nezahrnuly do vlastního sazebníku nebo proti nimž mají výhrady (spornost medicínského efektu aj.). Pacient si také může zaplatit např. vyšetření navíc (má větší obavy z onemocnění a nevyhovují mu pojišťovnami stanovené termíny prevence). Jsou tu i výkony „nadstandardní“, jako například zvláštní poradenství před cestou do zahraničí nebo plastická chirurgie bez zdravotních důvodů.
Dobře informovaný pacient
Obě znesvářené strany se snaží servírovat veřejnosti vlastní „zaručeně korektní“ informace. Tým odborníků organizovaný pojišťovnami vede webové stránky www.igel-monitor.de, kam se pacienti mohou obracet s žádostí o radu či se stížností (zároveň mohou své případné stížnosti směrovat na centrálu pro ochranu spotřebitelů). Od roku 2012 má IGEL monitoring už kolem dvou milionů uživatelů. Podobně i lékařská komora zavedla vlastního „rádce“ pro otázky spojené s IGEL výkony. Zároveň zveřejnila vzor pro písemnou smlouvu, kterou musí každý lékař uzavírat s pacientem, pokud se spolu dohodnou na soukromě placené péči. Komora také sestavila hlavní otázky, jež by měl pacient mít pro své svobodné rozhodnutí dostatečně zodpovězeny. Vysvětlil vám lékař, zda je jím navržený výkon medicínsky nezbytný a zda prošel hodnocením péče založené na vědeckých důkazech? Jaká má tento výkon rizika a vedlejší účinky? Nabídl vám sepsání písemné smlouvy? Víte, proč tento výkon vaše pojišťovna nehradí? Nabídl vám lékař dostatek času na rozmyšlenou? Vedle této škály otázek pak komora zdůrazňuje, aby se pacient před rozhodnutím přece jen raději nejprve poradil se svou pojišťovnou. Například v oblasti psychoterapie existují pojišťovnami financované programy péče, s nimiž by se občan měl seznámit dříve, než si sám případně zaplatí jiné alternativy. Toto zdůraznění právě ve vztahu k psychoterapii komora uvádí patrně zejména proto, že pacient s duševními problémy někdy snadno podléhá tlaku svého okolí.