TISKOVÁ ZPRÁVA
Chronická bolest v dolní části zad, známá jako Bechtěrevova choroba, postihuje o něco častěji mladé muže, kteří první příznaky nejčastěji pocítí mezi 20. a 30. rokem. V Česku tímto onemocněním trpí až 150 000 lidí.
Pro zánětlivá revmatická onemocnění zad je typický plíživý začátek. Přes den se ztuhlost zad zmírňuje fyzickou aktivitou a rozcvičením, naopak při odpočinku a během spánku se obtíže zhoršují. Mnozí však první příznaky podceňují a mylně je ve svém věku přisuzují mechanickému přetížení. Přecházení obtíží je jedním z důvodů, proč určení správné diagnózy někdy trvá i 10 let. Návštěvníci se mohou nechat zdarma vyšetřit a zkonzultovat svoje potíže přímo na místě s přítomnými revmatology.
Pacienti jsou většinou mladí
V souvislosti s revmatickými bolestmi zad panuje všeobecně rozšířený mýtus, že se týkají pouze starších lidí. Pravda je taková, že onemocnět revmatickou chorobou můžeme v každém věku. Převážnou většinu pacientů dokonce tvoří mladí lidé. „Zánětlivé bolesti zad se projevují mírně častěji u mladých mužů mezi 20. a 30. rokem života, ale některé formy revmatických onemocnění postihují pacienty už v dětském věku,“ říká prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc., z Revmatologického ústavu v Praze. „Varovným signálem by měla být ztuhlost po ránu trvající déle než 30 minut, zlepšení bolesti i ztuhlosti po fyzické námaze a naopak její zhoršení v klidovém režimu. Pokud má pacient podobné obtíže a bolest trvá déle než 3 měsíce, neměl by s návštěvou lékaře otálet,“ vyzývá prof. Pavelka.
Bechtěrevova choroba, odborně nazývaná jako ankylozující spondylitida, patří mezi zánětlivá revmatická onemocnění, která postihují především páteř a velké periferní klouby (ramenní a kyčelní). Zánět se však může projevit v podobě bolesti hrudníku, bolestivých pat, mezi časté projevy patří
i opakované záněty Achillovy šlachy či zánět oční duhovky.
Centrální problém při Bechtěrevově chorobě vzniká v páteři – v oblasti meziobratlových kloubů, kde se zánět rozvíjí. Ten ve svém důsledku vede ke kostnatění vazů a srůstům mezi jednotlivými obratli. Páteř se stává stále méně ohebná. Pacient si nejprve nedosáhne rukama na kolena, později se nemůže vůbec předklonit a u pozdního stádia páteř nabývá tvaru zakřivené tuhé tyče. Bechtěrevova choroba patří mezi chronická zánětlivá onemocnění, jejichž příčina vzniku je nejasná. Nemoc je podmíněna geneticky, ale dědíme k ní pouze sklon. Záleží na vnějších faktorech, které nemoc u někoho nastartují a u jiného ne.
Nepodceňovat příznaky
Správná diagnostika Bechtěrevovy choroby někdy trvá i deset let. Pozdní diagnóza významně ovlivňuje průběh i úspěšnost léčby. Proto je důležité déle než tři měsíce trvající zánětlivé bolesti v zádech nepodceňovat. Pokud u sebe rozpoznáte první příznaky, neotálejte s návštěvou obvodního lékaře, který vás v případě podezření na zánětlivou bolest zad odešle přímo k revmatologovi. Pro praktického lékaře je pro správnou diagnózu Bechtěrevovy choroby klíčové rozpoznat, kdy nejde o bolest zad způsobenou mechanickou zátěží, ale kdy se jedná o typické příznaky zánětlivého onemocnění. Ráno a v klidové fázi bývají bolesti páteře největší a jsou provázeny ztuhlostí, která se během dne zlepší rozcvičením. V takovém případě pacient nepatří do čekárny na ortopedii, ale přímo ke specialistovi na revmatické choroby – revmatologovi.
Pomáhá i biologická léčba
Léčba Bechtěrevovy choroby je vždy komplexní. Lékem první volby jsou nesteroidní antirevmatika, která především tlumí bolest a ztuhlost a mají mírný protizánětlivý účinek. Jejich dlouhodobé užívání je však u části pacientů spojeno s výskytem nežádoucích účinků. Glukokortikoidy a chorobu modifikující léky jsou účinné pouze v ovlivnění periferních projevů nemoci.
Pacientům s vysokou aktivitou onemocnění, u kterých dosavadní terapie selhala, je určena biologická léčba, která je dnes poskytována ve 29 centrech pro biologickou léčbu po celé republice. Léčba blokátory tumor nekrotizujícího faktoru alfa, který zprostředkovává zánětlivé procesy v těle, dokáže ve většině případů ovlivnit zánětlivé projevy jak v oblasti páteře, tak v periferních kloubech a ve šlachových úponech, stejně jako potlačit záněty mimokloubní.
Nedílnou součástí léčby jsou ale i nefarmakologické přístupy v podobě pravidelného cvičení, rehabilitace či psychoterapie.