Všichni nemocní byli zároveň léčeni optimální kombinací standardních léků a 80 % z nich bralo betablokátory. Střední doba sledování dosáhla 19 měsíců. Ivabradin snížil srdeční frekvenci průměrněo šest úderů za minutu. Hlavní sledovaný výstup studie ale neovlivnil – kompozit kardiovaskulární mortality, akutního infarktu myokardu a zhoršení srdečního selhání. Analýza podskupin však ukázala, že u nemocných se srdeční frekvencí nad 70/min ivabradin snížil riziko srdečního infarktu (o 36 %) a koronární revaskularizace (o 30 %).
Sledování kontrolní skupiny prokázalo, že se vzrůstající tepovou frekvencí rostla kardiovaskulární mortalita, riziko infarktu myokardu, srdečního selhání i riziko koronární revaskularizace. Celkově tak autoři mohou být spokojeni: ivabradin by mohl být indikován u těch nemocných, u kterých standardní léčba nedokáže dostatečně snížit srdeční frekvenci.
The Lancet, 2008, 372, p. 807–816, 817–821Výběr a překlad MUDr. Eliška Potluková, Ph.D.
