Do studie bylo zařazeno přes 4000 nemocných, u nichž došlo k srdeční zástavě mimo nemocnici a byli u ní přítomni svědci. Přivolaní záchranáři zaznamenali, zda se přítomní laici pokusili o resuscitaci.
V 72 % případů se resuscitovat vůbec nepokusili, v 18 % případů prováděli KPR a v 11 % pouze masáž srdce. Analýza výsledků ukázala, že jakýkoli pokus o resuscitaci přinesl nemocným větší šanci na příznivý neurologický vývoj než ponechání jejich osudu (5,0 % vs. 2,3 %). Samotná srdeční masáž měla z hlediska neurologického vývoje téměř dvojnásobný úspěch oproti konvenční KPR. Přidání dýchání z úst do úst kmasáži neurologické následky neovlivnilo. Doporučení provádět pouze srdeční masáž by také mohlo motivovat více lidí kpok usu o záchranu nemocného, neboť by odpadlo „nehygienické“ dýchání z úst do úst.
Lancet, 2007, 369, p. 920-926
Výběr a překlad MUDr. Eliška Potluková, Ph. D.