Reaguje na povzdech, který zazněl v diskusi nad dnešní úrovní vzdělávání sester, že by se mělo sestrám vrátit osvědčené středoškolské vzdělávání, které bylo kvalitní a údajně stačilo.
„Zmíněné vzdělávání bylo nesporně kvalitní a v době, kdy probíhalo, stačilo,“ uvádí Mgr. Vrbatová a pokračuje: „Je však potřeba vnímat vývoj medicíny a složitost lékařské a ošetřovatelské péče, ale i společenské klima a požadavky na úroveň všeobecného středoškolského vzdělání. Vývoj sesterského povolání a jeho vzdělávání prošel od svého vzniku nespočetnými změnami a ovlivněním společenskými potřebami a ideologiemi. Po změně politické situace v Československu v roce 1989 došlo k otevření hranic nejen ve fyzické podobě, ale také v oblasti duševní. Odborníci začali poznávat zahraniční modely struktury pracovníků ve svých oborech a také způsob jejich vzdělávání. Začalo se více diskutovat o vzdělávání sester u nás a do našeho zdravotnického školství byly zapracovávány požadavky Evropského regionu Světové zdravotnické organizace.“
Vzdělání podmínkou kvalitní péče
Jak autorka píše dále, sestry a porodní asistentky tvoří nejpočetnější skupinu zdravotnického personálu. Tyto sestry pracují v nejrůznějších konkrétních pozicích v nemocnicích či ambulancích a jejich práce se podstatnou měrou podílí na vysoké úrovni poskytované péče. Jsou zodpovědné za komplexní ošetřovatelskou péči při všech úkonech spadajících do jejich četných kompetencí, od přípravy na diagnostické a léčebné zákroky přes aplikace léků až po edukaci nemocných a poskytování psychologické podpory. K tomu, aby měl nemocný a celý multidisciplinární zdravotnický tým v sestře takového profesionála, musí být vzdělávána a školena tak, aby byla schopna všechny své povinnosti bezpečně a erudovaně zajistit.
Magistra Vrbatová je absolventkou oboru dětská sestra na střední zdravotnické škole. Ve zdravotnickém školství pracuje od roku 1982 – prošla pozicemi odborná učitelka, učitelka řídící praktické vyučování, zástupkyně pro vyšší odbornou školu a nyní je 11. rokem ředitelkou zdravotnické školy. Za tu dobu se postupně zaváděly různé úpravy a změny, a to nejenom profesní, ale i školské.
Jak říká: „K požadavku Evropského regionu Světové zdravotnické organizace, k němuž se náš stát zavázal, přibyly ještě další faktory, které zesílily opodstatněnost vzdělávání sester až po maturitě. V ČR je zásluhou porevoluční expanze vzdělávacích ambic a volnosti v tvorbě a zakládání nových škol přehnaný počet všech typů škol, což je v protikladu s demografickým propadem počtu žáků a studentů. Kapacity škol tak dávají velice velkorysou příležitost ke studiu. Na střední, vyšší odborné a vysoké školy se pak dostávají i takoví studenti, kteří by před revolucí byli spokojeni s výučním listem. Hodnoty společnosti i soudnost se posouvají. Stává se pak, že absolventi nedosahují úrovně, která v našem školství byla poměrně dobrá a kterou nyní postrádáme. Uvedený pokles úrovně se pak projevuje i v oblasti sociální zralosti.“
Sestra není nosičkou léků
„Práce sestry je velmi náročná a představuje zátěž na psychiku, tělesnou kondici i sociální vjemy. Sestra nikdy nebyla pouhou ‚nosičkou léků‘ či ‚kamarádkou na povídání‘. Již absolventky první státní ošetřovatelské školy v Praze, založené v roce 1914, byly na vysoké úrovni. K přijetí ke studiu se žádalo, aby studentka byla starší 18 let a přednost se dávala uchazečkám s nejvyšším tehdejším dosaženým vzděláním,“ zdůrazňuje ředitelka školy.
Dále připomíná, že české sestry se vždy úspěšně uplatňovaly v evropském a světovém ošetřovatelství, a proto je nutno i nadále sledovat vývoj v celosvětovém měřítku, vnímat nároky na profesi sestry a hlídat kvalitu a odbornost čili klást požadavky na vzdělávání sester.
„Proto odpovědně vyjadřuji názor, že dnešní sestře středoškolské vzdělání nestačí. Otázkou číslo dvě je pak způsob jak důsledně odlišit práci sestry od jiných ošetřovatelských povolání, zejména zdravotnického asistenta a ošetřovatele. Tento problém je však doménou hlavních a vrchních sester ve zdravotnických a dalších zařízeních. Věřím však, že i tato záležitost je akce schopná,“ uvádí Mgr. Vrbatová závěrem.