OTÁZKA: Působíte v Praze, odkud však původně pocházíte?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Narodil jsem se v Jičíně a pocházím z malého města v Podkrkonoší – Lomnice nad Popelkou. V době mého mládí tam byly čokoládovny, kde se vyráběly piškoty. Ale prapůvodně tam od roku 1907 stála fabrika Antonína Jíny, která proslula věhlasnými Lomnickými suchary.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Vystudoval jste vysokou školu ekonomickou. Jak vzpomínáte na doby svých studií?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Studoval jsem v 80. letech a vzpomínám na to docela rád. Pamatuji si na ledacos, do smrti nezapomenu na státní zkoušky. Nejvíce mi v paměti utkvěla jedna ze státnicových otázek, která zněla: „Dostředivé a odstředivé tendence v národnostní otázce na Balkánském poloostrově a jak je řeší Lenin ve svém díle ‚Kdo jsou přátelé lidu a jak bojují proti sociálním demokratům‘.“ V té době jsem vůbec netušil, na co se mě ti lidé ptají. Až někdy po roce 1989 jsem sobě tuto moudrou knihu zakoupil, abych si konečně přečetl, na co jsem to měl u zkoušek vlastně odpovídat. S odstupem času tu epizodu považuji za poměrně veselou příhodu, ale tenkrát v průběhu státnic mě to docela potrápilo.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Když jste vstoupil do praxe, jak jste vnímal tuto změnu? Co bylo vaším prvním zaměstnáním?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Po absolutoriu jsem nastoupil do oddělení zásobování pražského Dopravního podniku – metro. A právě v tomto zaměstnání jsem zažil poměrně značný šok z toho, jakým způsobem u nás národní hospodářství vlastně funguje. Samozřejmě jsem v podniku hned po nástupu dostal nějaké úkoly. Snažil jsem se pracovat poctivě, takže jsem je splnil v historicky krátké době. Měl jsem zajistit třeba válcovinu pro kolové soupravy metra, což jsem bez problémů vytelefonoval během chvilky. Netušil jsem, jaké překvapení na mě pak bude čekat. Zásobovači si mě pěkně podali a říkali: „No to přece nemůžeš, pracovat takhle rychle! Co budeme dělat, kdyby se nám to příště tak rychle nepovedlo? Dovedeš si představit, jak se pak na nás vedení bude koukat?“ A to jsem prosím nic špatného neudělal. Jen jsem se snažil poctivě pracovat a hned jsem za to byl potrestán.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Byl jste zkrátka moc aktivní.
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Ano, protože jsem si myslel, že všichni máme pěkně budovat republiku…
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Jak jste se dostal právě do oblasti zdravotního pojišťovnictví?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Přihlásil jsem se do výběrového řízení na pozici vedoucího ekonomického oddělení tehdejší okresní pojišťovny, což byla základní organizační složka VZP od jejího vzniku, to znamená od počátku 90. let. Pak jsem působil jako ekonomický ředitel tehdejší pobočky Hradec Králové, poté jako ředitel ekonomického odboru pobočky pro střední Čechy a tu jsem na podzim roku 2010 převzal jako ředitel. Po novém organizačním uspořádání v roce 2012 jsem se stal ředitelem „sloučeného území“, dnes tedy řídím Regionální pobočku pro Hl. m. Prahu a Středočeský kraj.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Co je hlavní náplní vaší práce?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Myslím, že by se to dalo charakterizovat jako standardní manažerská práce. Máme hodně přes 700 zaměstnanců a v době, kdy docházelo ke slučování středočeské a pražské pobočky, jsme museli nastavit poněkud jiné procesy, zvolit jinou organizační struktu30 V té době jsme se také museli rozloučit s poměrně značným množstvím lidí, myslím, že to bylo kolem 30 procent, a to všechno se odehrávalo za plného provozu pojišťovny a musely se plnit veškeré standardní úkoly, k nimž je pojišťovna ze zákona zavázána.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Jak vypadaly prvopočátky dnešního modelu sociálního a zdravotního pojištění, kdy se povinnost platit pojištění vztahuje na zaměstnance i zaměstnavatele? Předpokládám, že k tomu došlo až s rozmachem průmyslové výroby…
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
To bychom se museli přenést do Pruska druhé poloviny 19. století, kdy začal fungovat jakýsi pojistný systém jako ochrana pracujících lidí před důsledky nemocí, ztrátou sociálních jistot, dále šlo o důchodové zabezpečení a podobně. Tento systém bychom mohli nazvat bismarckovským. Někde v té době leží základní historický kámen.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Ve VZP pracujete od roku 1992. Zatímco ministři zdravotnictví se obměňují docela často (vy sám jste jich zde zažil již 16), na postu generálního ředitele VZP zatím stanuli jen čtyři lidé: Jiří Němec, Jiřina Musílková, Pavel Horák a Zdeněk Kabátek. Jak si to vysvětlujete?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Když se nad tím zamyslím, napadá mě, že možná právě porovnání počtu střídajících se lidí v čele těchto dvou institucí by mohlo poněkud uvést na pravou míru domněnky, že VZP je ryze politická instituce, která se naprosto jednoznačně pohybuje ve vleku vývoje politické situace.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Vzpomínáte si ještě, jak tady zdravotnický systém a způsob jeho financování fungoval před rokem 1989 a vůbec před vznikem VZP?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Po roce 1989 se přemýšlelo jak nastavit systém tehdy všeobecného, dnes veřejného zdravotního pojištění. Tak vlastně došlo k 1. lednu 1992 ke vzniku VZP jako jediné zdravotní pojišťovny v České republice, kdy byl v podstatě převzat systém přídělového hospodaření. Od roku 1952 do roku 1991 tady fungoval systém okresních ústavů národního zdraví, krajských ústavů národního zdraví a sítě nemocnic, které se poté staly organizačními složkami okresních úřadů. Koncem roku 1991 došlo k dohodě na výši nějakých kvót, které odpovídaly nákladům na zdravotní péči tehdejších OÚNZ nebo jejich součástí, a v prvním roce fungování tohoto systému v podstatě docházelo pouze k přerozdělování prostředků směrem k poskytovatelům zdravotní péče. Pak to významným způsobem změnil zákon č. 160/1992 Sb., o provozování nestátních zdravotnických zařízení, a vlastně k 1. 1. 1993 už dochází k dnešnímu klasickému výběru zdravotní daně neboli prostředků, které putují do fondu zdravotní pojišťovny. V průběhu roku 1992 zároveň začaly vznikat zaměstnanecké či oborové zdravotní pojišťovny. Přicházely na trh, ale finanční prostředky začaly vybírat až od roku 1993, kdy byl fakticky spuštěn tok peněz přímo na účty zdravotních pojišťoven. Teprve pak se rozjel celý systém veřejného zdravotního pojištění a financování zdravotní péče.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Je za vámi dlouholetá zkušenost. Vidíte nějaký zásadní rozdíl v postavení největší ZP na počátku 90. let a dnes?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Zásadní problémy k řešení jsou stále stejné. Ze zákona je pojišťovna povinna zajistit zdravotní péči pro své klienty, a to v nějaké struktuře, přijatelné dostupnosti a co nejlepší kvalitě. Pak je tu ještě řada dalších atributů financování zdravotní péče. Samozřejmě, že se systém nějakým způsobem vyvíjí, třeba i z hlediska počtu zdravotních pojišťoven – tuším, že někdy v polovině 90. let jich bylo na trhu asi 27, některé postupně zanikaly, reorganizovaly se a podobně. Do značné míry vznikaly problémy i tím, že jsme všichni, tedy pacienti, klienti i plátci pojistného, vlastně byli bez historické zkušenosti s fungováním podobného systému, museli jsme si zvykat na něco zcela nového. Také kvůli tomu někdy docházelo ke kuriózním příhodám. Vzpomínám si, že k nám na pobočku VZP přišel pán, který byl pojištěn u Železniční ZP, a chtěl, abychom mu vyřídili poukaz na lázně. Bylo pro nás tehdy velmi obtížné mu vysvětlit, že se v této věci musí obrátit na příslušnou pobočku své zdravotní pojišťovny, která ovšem tenkrát neměla takovou síť jako VZP.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Co říkáte názorům, které preferují existenci jen jedné zdravotní pojišťovny?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Domnívám se, že to souvisí s filozofií financování zdravotnictví. Máme v zásadě dva systémy. Na jedné straně je to například britská Národní zdravotní služba (NHS), kde systém toku peněz, vlastnictví zdravotnických zařízení, přístupu ke zdravotní péči a supervize probíhají poněkud jinak. Myslím, že systém jedné ZP by se tomuto systému národní zdravotní služby asi přibližoval. Pokud budeme ctít model bismarckovský, který je typický pro velkou část kontinentální Evropy, pak si myslím, že je v pořádku, pokud se na trhu vyskytuje větší množství pojišťoven, a zbývá jen vyřešit nastavení legislativního rámce, který upravuje jejich existenci, dále způsob poskytování úhrad, možnost konkurence, komerčního připojištění nebo vstupu komerčních zdravotních pojišťoven, které se mohou zabývat pojištěním základní zdravotní péče, na trh… Otázek je kolem této problematiky opravdu hodně.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Jaký je váš názor na zrušení regulačních poplatků? Nebylo dobře, že si pacienti uvědomili, že jejich péče není zadarmo? A bude zvýšení plateb za státní pojištěnce jako kompenzace výpadků plateb stačit?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Pokud tuto otázku vnímám spíše občansky, musím říci, že je to věc do značné míry politická. Rozhodnutím Ústavního soudu došlo a dalším politickým rozhodnutím zřejmě dojde ke zrušení těchto poplatků. Otázkou je, zda už nebyly vnímány spíše jako automatická součást účasti klientů na financování systému. Myslím, že i z veřejné diskuse neustále vyplývá, že tam není jednoznačná odpověď. Výpadek prostředků, především u nemocnic, bude samozřejmě poměrně značný, takže kompenzace v podobě zvýšení plateb za státní pojištěnce by asi byla vhodným krokem, který by situaci pomohl stabilizovat. Já se s vámi v podstatě ztotožňuji. Nedávno jsem znovu nahlédl do švédského modelu, který je postaven na stejném principu jako britská Národní zdravotní služba, a tam jsou poplatky naprosto standardní součástí. Je však důležité poznamenat, že také existuje nějaký strop a že tento výdaj je příslušným skupinám sociálně slabých samozřejmě kompenzován, což je logické. Také je třeba připustit, že míra spoluúčasti pacienta u nás je stále jednou z nejnižších v Evropě.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Je správné, že ZP pacientům poskytují možnost vyžádat si přehled čerpání zdravotní péče, aby věděli, kolik stojí. Myslíte, že když lidé budou vědět, kolik stála jejich péče v uplynulém roce, budou se více starat o své zdraví a nebudou třeba tolik riskovat zdraví při sportech a podobně?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Myslím, že docela dobrou cestou je pokladenský systém. Byl zde za první republiky a fungovalo to tak, že klient měl papírovou propisovací knížečku, dokonce jsem ji shodou okolností někde viděl. Došla jste si ke svému lékaři, on vám potvrdil, že jste mu za ošetření zaplatila, vy jste pak zašla na svoji ZP a ta vám péči proplatila. To samozřejmě mohlo fungovat v nějakém módu ambulantní péče, asi těžko někdo mohl platit plnohodnotnou cenu operace v nemocnici. K té vaší otázce přímo – myslím, že je dobře, že legislativa nám, pojištěncům, dává možnost žádat o výpisy poskytnuté zdravotní péče pravidelně a dlouhodobě. A je jedině správné, že se to dnes nějakým způsobem akcentovalo. Nemyslím si ovšem, že by to mělo být zakotveno v zákoně jako povinnost ZP, protože na základě některých projektů, které se dělaly v polovině 90. let, se ukázalo, že třeba pro VZP by to bylo administrativně velice náročné. Ne každý má datovou schránku nebo nějaký zabezpečený komunikační kanál. Vezmeme-li v úvahu, kolik stojí doporučený dopis, a představíme-li si, že bychom ho povinně posílali 6 milionům klientů, dostali bychom se na značně vysokou sumu jen za poštovné. Máte-li zájem o přehled vámi čerpané péče za 12 měsíců zpátky, naše klientské pracoviště zaznamená váš požadavek a můžete si jej vyzvednout u příslušné pobočky nebo vám ho zabezpečeným kanálem zašleme. A je to bezplatné.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Co říkáte otázce zavedení systému bonusů a malusů? Proč mám platit stejně jako člověk, který o své zdraví nedbá a ještě si ho kazí alkoholem a kouřením?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Určitě na tom něco je, to máte pravdu. Na druhou stranu je ale třeba vzít v úvahu, že je to z hlediska sociální politiky velice citlivá oblast. A tím, jak máme nastavena pravidla pro přístup a čerpání zdravotní péče, by se z toho mohlo stát poměrně výbušné téma. Otázkou je, jak by se hranice nastavovala a kde by vlastně byla. Jestli se do ní tedy ještě vejde člověk, který kouří tři cigarety denně, ale od pěti či deseti cigaret si už bude muset připlácet. Nebo když si dám 12 piv týdně, budu muset připlácet, ale když jich vypiju jen 10, bude to v pořádku? A co 3 piva na posezení, je to moc, nebo to ještě jde? Na to by musela být nějaká pravidla, která korespondují s guidelines léčby, a to by bylo opravdu hodně složité stanovovat. Nebo si představte, že vám pojišťovna řekne: „Tak, človíčku, a zhubni, nemusíš mít 107 kilo, ale budeš mít jen 90, aby to odpovídalo věku a výšce, a když zhubneš, dostaneš za to jakoby ‚peníze‘.“ Bonusový systém by tímto způsobem mohl podobné myšlenky generovat. Nebo zase naopak: „Najez se víc, měj 112 kilo, klidně, ale připlať si.“ Bylo by to technicky, procedurálně a legislativně náročné a myslím, že i z politického hlediska by to byla strašlivě složitá věc. Vím, že nějaké podobné systémy existují, ale nedočetl jsem se nic o tom, že by existoval plnohodnotný systém bonusů a malusů v rámci zákonného veřejného zdravotního pojištění.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Léta pracujete jako špičkový manažer. Jak se udržujete v kondici a můžete se opřít i o podporu rodiny?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Bydlím mimo Prahu, máme dům na vesnici, dva urostlé německé ovčáky a obhospodařuji skleník, který se mi moc líbí, což je na něm i vidět. Mám také rád sjezdové lyžování, takže jakmile můžu, vyrazím na hory, když mi to kondice dovolí. Lyžování je při mé postavě a věku ještě jeden z mála sportů, který si mohu dovolit. Sportovat se i přesto snažím, zrovna včera jsem s takovými pány, jako jsem já, byl hrát fotbal a utrhl jsem si stehenní sval. Pohyb mám rád, ale v kondici mě jistě udržuje ten klid na vesnici, nějaké výlety s rodinou a cestování do zahraničí, nejlépe k moři, které přímo miluji. Nedávno jsme s mojí ženou oslavili 28 let společného života. Představte si, že jsme se brali v den, kdy vybuchla jaderná elektrárna v Černobylu, tedy 26. dubna 1986. Máme dva syny ve věku 25 a 23 let, kteří studují na vysoké škole. Oba působí v několika amatérských kapelách a mladší syn Michal hraje navíc fotbal za divizní tým Aritma Praha.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Podle vlajky na zdi vidím, že vy fandíte Slavii…
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Ano, jsem – stejně jako revmatolog profesor Karel Pavelka nebo hematolog profesor Marek Trněný – zapálený slávista.
7.5.2014 13:48:56
OTÁZKA: Vaše jméno zní zajímavě, máte ponětí, jak jste k němu přišel?
ODPOVĚĎ:
Ing. Pavel Pivrnec
Pokud vím, jméno Pivrnec je ve východních a severovýchodních Čechách poměrně časté. Moje babička kdysi měla nějakého kamaráda, který se zabýval genealogií, a ten někde vypátral, že naše jméno původně pochází z Polska – tedy Pierweniec, což údajně znamená prvorozený syn šlechtického rodu. Navíc se k našemu jménu váže taková příhoda. Karikaturista a zároveň druhdy špičkový sáňkař Petr Urban, který ve svých kresbách a knihách rozehrál humor na téma Rudy Pivrnce, byl kdysi na nějakých sáňkařských závodech a já se domnívám, že se jich zúčastnil i některý z mých bratranců, který se tomuto sportu také věnoval. Pana Urbana právě tohle jméno nějak zaujalo, když si četl výsledkovou listinu, a zalíbilo se mu natolik, že ho užívá ve své tvorbě dodnes. Pamatuji se, že když ta postavička začala vycházet v humoristických časopisech, což bylo někdy na přelomu 80. a 90. let, tak k nám neustále někdo volal, tenkrát ještě na pevnou telefonní linku, a ptal se, kde je pan Ruda. Moje žena z toho byla po čase docela otrávená.
7.5.2014 13:48:56