Přestože loni dárců mírně přibylo, těch bezplatných je opět o něco méně.
„Polovina nových dárců v loňském roce byla pro soukromá centra. Je to svobodná volba lidí, ale měli by si uvědomit, že plazma, za kterou si nechávají platit, nezůstává v Česku a nepomáhá tak našim pacientům v nouzi. Naprostá většina míří do Spojených států pro potřeby farmaceutického průmyslu,“ upozornil prezident Českého červeného kříže Marek Jukl.
Prezident sdružení Zdraví - život (provozuje Krevní barometr ukazující aktuální potřebu konkrétních krevních skupin) Otakar Vaníček dokonce tvrdí, že soukromá plazmacentra používají nekalou reklamu.
„Tvrdí, že pomáhají dárcovství u nás. To ale není vůbec pravda. Kdyby zůstávala jejich plazma v Česku, tak jsme spokojení. Ale ona většinou mizí pryč,“ podotkl Vaníček a dodal, že soukromých zařízení je na českém území už zhruba dvanáct a další přibývají každý měsíc.
Vyjádření zástupců Sanaplasmy, která v Česku provozuje několik poboček, se v pátek nepodařilo sehnat. V tiskové zprávě z minulého roku však vedení firmy tvrdí, že jejich dárci přispívají k „zásobování Evropy léky zachraňujícími život“.
Málo bezplatných dárců
Na transfuzní stanice má konkurence soukromých firem zničující dopad. V Česku je nyní na tři sta tisíc bezplatných dárců krve, což jsou tři procenta populace. Aktivně jich navíc chodí darovat jen zhruba dvě třetiny. Světová zdravotnická organizace přitom doporučuje, aby jich bylo minimálně pět procent, tedy až půl milionu.
Dosáhnout takového stavu v Česku je nyní takřka nemožné. Zvlášť když transfuzní stanice každoročně přijdou o deset tisíc dárců. Může za to hlavně jejich stárnutí, darovat krev smí člověk jen do pětašedesáti. Mladší dárci pak dávají přednost placenému odběru. I proto komerční centra zřizují pobočky v místech s vysokou koncentrací středoškoláků a vysokoškoláků.
„Pokud by společnost tomuto trendu jen nečinně přihlížela, tak do tří až pěti let budou s nedostatkem krve ohromné problémy. Díky spolupracujícím transfuzním stanicím máme aktuální přehled o situaci, která je opravdu kritická. Poslední dobou se nám hlásí i ta zařízení, která léta žádné problémy neměla. Společně řešíme, jak dárce efektivně oslovovat,“ řekl Vaníček.
Všechno se koupit nedá
Podle něj je jednou z možných cest osvěta. „Lidé by si měli uvědomit, proč to dělají. Doba je sice o penězích, ale za ně se všechno koupit nedá,“ apeluje Vaníček.
Tímto směrem vykročilo i ministerstvo zdravotnictví. Ministryně Dana Jurásková a další zástupci vedení resortu před dvěma týdny veřejně a bezplatně darovali krev. „Osobním příkladem chci nejen upozornit na nedostatečný počet dárců krve, ale také povzbudit českou veřejnost k většímu zájmu o dárcovství,“ prohlásila ministryně.
Její první náměstek Marek Šnajdr pak dodal, že podle údajů Společnosti pro transfuzní lékařství je nutné počet dobrovolných dárců zvýšit až o sto tisíc. Bez toho by mohlo časem dojít ke krizi.
„Může to vést k tomu, že transfuzní přípravky budou stále hůře dostupné, zdravotnická zařízení je budou muset dovážet z větší vzdálenosti. V nejbližší době sice nehrozí, že by krev vůbec nebyla, ale mohly by se kvůli jejímu nedostatku odkládat plánované operace,“ varoval Jukl.
I když se může zdát, že transfuzní stanice vůči soukromým centrům nemají šanci, i bezplatní dárci určité výhody získají. „Zdravotní pojišťovny se je snaží motivovat různými benefity, například vitaminy nebo příspěvky na regeneraci. Dárce se také dozví o svém zdravotním stavu, a pokud chodí darovat krev pravidelně, tak ho má pod kontrolou. Navíc za každé darování si může od daňového základu odečíst dva tisíce korun,“ vyjmenoval Jukl.
Pokud by ani osvětové kampaně nepomohly, má ministerstvo ještě jednu krajní možnost. Nemuselo by soukromým centrům prodloužit povolení k provozu, které mají jen na dobu určitou. Takový zásah však odmítají i oslovení odborníci.
Filip Sušanka, Regionální deník