Ptáme-li se, zda stát zvýhodňuje výrobce generických léků, pak odpověď zní: Ano, a v řadě případů na to doplácí.
Pokrok v moderní medicíně je dnes nemyslitelný bez moderní farmakoterapie. Díky tomu zvládáme řadu civilizačních nemocí, zlepšuje se prognóza léčby onkologických onemocnění, úspěšně bojujeme s hrozbou AIDS.
V žádném jiném průmyslovém odvětví se neinvestuje tolik prostředků do výzkumu a vývoje. Za pouhý jeden rok se na světě zrodí až čtyřicet nových léků, přičemž výzkum a vývoj každého z nich dosahuje až jedné miliardy dolarů.
Neprůhledné rozhodování
Varujícím signálem může být, že se těžiště výzkumu a vývoje přesouvá z Evropy do USA. Tam je dnes vyvinuto osm z deseti nových léků. Evropa, a tím i Česká republika, se tak stále více stávají závislými na objevech zámořských laboratoří.
Za únikem investic a mozků do USA stojí vedle celé řady obecných příčin (vyšší daně a sociální odvody, složitá legislativa) trvale se zhoršující regulační prostředí pro inovace ve farmaceutickém sektoru. K tomu se v České republice přidává netransparentní rozhodovací proces.
To vše dohromady představuje bariéru jak pro další zvyšování dostupnosti moderní léčby pro pacienty, tak i pro případné investice do výzkumu, vývoje a výroby v oblasti inovativní farmacie a biotechnologií.
Sebelépe míněné státní programy s cílem přilákat investory do této jinak velice perspektivní oblasti musí selhat, pokud se nezmění regulační mechanismy. V nich totiž stále chybí jasná, transparentní a nediskriminující pravidla. Na to doplácí inovace.
Tendence zvýhodňovat generika plyne z podstaty českého terapeutického referenčního modelu. Léky jsou rozděleny do skupin, v každé bývá několik léků s podobným účinkem, ale často odlišným mechanismem působení.
Mezi výrobci probíhá konkurence. Pokud léku vyprší patentová ochrana, do hry vstupují další výrobci se svými generickými kopiemi a úhrada ve skupině bývá nastavena na jejich úroveň. To se stává často ještě dřív, než výrobce (zpravidla místní) stačil svůj přípravek uvést na trh. Začíná generická konkurence.
Nerovná soutěž
Háček je v tom, že soutěž nemá rovné podmínky. Soutěží spolu totiž nejen výrobce originálu s výrobcem generika; soutěž se přímo dotýká i výrobců ostatních originálních patenty chráněných přípravků ve skupině.
Ti ovšem zpravidla příliš šancí nemají, protože si nemohou dovolit snížit cenu svého léku na úroveň ceny generika, jehož cena odráží prakticky nulové náklady na výzkum a vývoj.
V situaci, kdy cena léku je pro mnoho pacientů i lékařů rozhodujícím kritériem volby, na sebe generický výrobce strhne většinu pacientů ve skupině. To v důsledku omezuje terapeutické možnosti v léčbě.
Negativní dopad na pacienty je nasnadě. Pacient reaguje na léčbu individuálně a každý lékař ví, že lék, který účinkuje u jednoho pacienta, nemusí u jiného působit vůbec. Zdaleka tedy neplatí, že levnější lék rovná se levnější léčba.
Stávající úhradový systém přispívá k tomu, že Česko patří k zemím s nejvyšším podílem generických kopií v Evropě. Netransparentní rozhodování o úhradách pak má vliv i na udržování závislosti systému zdravotní péče na jednom jediném dodavateli léčiv.
Mezi klíčové oblasti programu ekonomického rozvoje Česka patří cílená podpora biotechnologií a farmaceutického výzkumu jako součásti vědomostní ekonomiky. Vzhledem ke svým tradicím, poloze země a surovinové vybavenosti ani pro nás jiná cesta není.
Úspěšná realizace těchto cílů ale bude vyžadovat zásadní změny v pohledu na inovace nejen v lékové politice. Určitě bude v zájmu zvýšení kvality zdravotní péče a rozvoje ekonomiky, ale především pacientů.
Pavol Mazan, výkonný ředitel Mezinárodní asociace farmaceutických firem, Hospodářské noviny