Ale mohli dělat ještě horší věci. Návštěvníci tohoto typu s sebou mívají občas nože a pistole a dá se čekat, že je neodloží v šatně. V noční Praze bývá živo a pohybují se v ní lecjací lidé - a zdravotnická zařízení, která jsou na ráně ve středu města, dostávají krvavé výsledky pražského nočního života i s jejich nositeli z první ruky. Vrchní sestra Dagmar Škochová z exponované chirurgické kliniky ve středu města je zároveň předsedkyně traumatologicko-ortopedické sekce ČAS, a proto má přehled o problému násilí na zdravotnících nejen v rámci ambulanci kliniky, ale i v širších souvislostech.
Do jaké míry jsou ohroženy sestry na nočních službách v nemocnicích, kde by vlastně měly být na svém území v poměrném bezpečí? Kolik míváte za noc případů a jak četné jsou případy napadení?
Někdy za noc desítka, jindy dva případy. Jeden z deseti pacientů může být konfliktní - ale záleží to na více faktorech - třeba den výplat, počasí atd.
Existují i případy nesmyslné agresivity?
Jsou takoví pacienti, a je jich hodně. Hlavně ti, co jsou podpořeni nějakými drogami nebo alkoholem. Také se stává, že ne samotní pacienti, ale jejich doprovod útočí. V téhle společnosti a ve velkých městech je to problém vážný.
Jsou nějaké definovatelné důvody těch agresí?
Řekla bych, že ten vyvolávací moment je pokaždé jiný. Třeba, že se neotevře hned, přitom třeba návštěvníci ani nezvoní, ale kopají do dveří. Samozřejmě, máme spojení a můžeme zavolat policii a ta je tam během několika minut, ale celou tu dobu se může konflikt eskalovat a ohrožení personálu stoupá. Asi by bylo nejlépe, kdyby v podobných situacích pracovali vybraní lidé, vycvičení a schopní odrazit útok - ale to není reálné. Nehledě na to, že když vás napadne agresor nečekaně ve chvíli, kdy se vlastně věnujete jeho ošetření, nemáte moc šancí ani s výcvikem. A taky asi nemůžeme vyžadovat, aby tu dva policisté drželi stráž každou noc. Ono se také stane, že agresora zkrotí, vyvedou, když nemají důvod pro zadržení, poté ho pustí a on je tady za chvíli zas a ztropí výtržnost novou.
A sestry ho musejí vpustit?
U nás tyto problémy vyvolávají ti, kdo sem vlastně mají právo přijít. Rizikový člověk je většinou buď opilý, nebo zfetovaný. A to už je základ pro agresi sám o sobě. A on už se venku s někým dostal do konfliktu, ostatně jinak by neměl třeba ránu po noži, a sem už přijde úplně nezvladatelný. Tady slouží na ambulanci dvě sestry, mají kameru, vidí, kdo přichází - ale když je zraněný, tak otevřít a poskytnout ošetření musejí. A v tu chvíli se může odehrát cokoliv, což se také občas stává. Někteří jsou schopní napadnout děvčata už mezi dveřmi, nebo než stačí zavolat lékaře. Slovní napadání je v podstatě během nočních směn na denním pořádku, ale toho fyzického také velmi přibývá. Verbálních napadení už je tolik, že se to odbude jen tím, že se zapíše do karty, že byl pacient agresivní vůči personálu, a víc se to neřeší. Jak říkám - jsou to něčím povzbuzení lidé, většinou pánové.
Neměl by lékař, a koneckonců i ošetřovatel a sestra, pracovat v optimálních podmínkách a soustředění i na ambulanci? Jde přece, když ne o život, tak o zdraví, možnost přehlédnutí něčeho, sepse, infekce atd., sestra může s fatálním následkem zaměnit podání léků. A místo maximálního soustředění je pozornost zdravotníka rozptýlena verbálními útoky nebo přímo nebezpečím fyzického napadení.
Ano, to je velmi nebezpečné. Stává se například, že na ambulanci přivezou několik případů naráz, což není nijak neobvyklé. A agresor s banálním zraněním tam připoutá pozornost personálu a mezitím může někdo opravdu vážně zraněný potřebovat pomoc daleko víc, rychle a aktuálně.
Takže tady ani nehraje roli to, že jsou v cizím prostředí? Nebo respekt k bílým plášťům?
Pro tuto skupinu lidí není podstatné, kde a proč jsou v té chvíli.
Nehraje tady svou negativní roli faktické zrušení původní „záchytky“ a její dnešní omezenější funkce?
Nám vlastně pomáhala vždy jen částečně, protože když policajti nebo záchranka vidí ránu, vezou dotyčného na chirurgii. Já je chápu, ale nám to moc nepomůže, protože my pak tady z toho máme levný hotel. Nakonec nemůžete vyloučit, že tam není třeba ještě nějaké zranění, otřes mozku apod. Takže se tady nakonec z opice vyspí a jdou. Stává se, že na rozloučenou i něco ukradnou. Tyto zkušenosti máme nejen u nás, ale i na jiných ambulancích, v jiných městech.