Nemocnice má 33 klinik, 5 samostatných oddělení a 1330 zdravotnických pracovníků nelékařských profesí, z nichž mohlo být a bylo registrováno 1200. A tak jen zvládnutí vyplňování formulářů, příprava podkladů pro zdravotní způsobilost, výpisy z rejstříku trestů, ověřování kvalifikačního a postgraduálního vzdělávání bylo organizačně náročnou záležitostí. Zajímalo nás proto, jak se podařilo, že se pracovníci nemocnice zaregistrovali v tak krátkém termínu, ale i osobní a organizační stránka registrací. Pro odpovědi jsme zašli za Janou Skálovou, náměstkyní ředitele pro ošetřovatelskou péči fakultní nemocnice.
* Jaké je spektrum profesí a specializací vašich registrovaných pracovníků?
Do ledna roku 2005 u nás získalo celkem 1200 pracovníků nelékařských zdravotnických povolání Osvědčení k samostatnému výkonu povolání bez odborného dohledu v oborech: všeobecná sestra, porodní asistentka, radiologický asistent, zdravotní laborant, zdravotně-sociální pracovník, fyzioterapeut, nutriční terapeut, zubní technik, dentální hygienistka a farmaceutický asistent.
* Jak jste organizačně zvládali tak velké množství přihlášených?
Od prvopočátku jsme měli jeden cíl: získat osvědčení o samostatné způsobilosti pro celou nemocnici a učinit tak další krok v ošetřovatelství pro budoucí akreditaci nemocnice. Vše směřovalo k tomu, aby nedocházelo k návratům žádostí z Ministerstva zdravotnictví ČR z důvodů nekvalitní přípravy.
Proto byly žádosti o vydání Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu připravovány vždy pracovníky za jednotlivá klinická pracoviště. Samozřejmě, že všichni pracovníci nelékařských zdravotnických povolání měli sami velký zájem připravit žádosti tak, aby těmto požadavkům odpovídaly.
* Jaké potíže jste řešili při ověřování registrací?
Nic jsme nenechali náhodě. Každá žádost včetně příloh byla na našem Odboru ošetřovatelské péče prohlédnuta a překontrolována všechna data. Osvědčila se důsledná kontrola dokladů o kvalifikaci a specializaci včetně notářského ověření, výpisu dosavadní praxe, a také dokladů o absolvovaných vzdělávacích aktivitách, včetně počtů získaných kreditů za kontinuální vzdělávání. Byla kontrolována i platnost dokladů o zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti.
Dokumenty v absolutním pořádku okolkovány, podepsány, připraveny k doručení na NCONZO, kam byly zasílány doklady za celé kliniky s předávacím jmenným protokolem, datem předání a převzetí. Stejnou soupisku jsme na počátku zasílali i na MZ ČR. Takto jsme zpracovávali všechny „Žádosti o vydání osvědčení k samostatné způsobilosti“ i následné registraci nelékařských zdravotnických pracovníků SR i ČR .
* Jak se vám osvědčila spolupráce s pracovištěm NCONZO?
Velmi. Do NCONZO jsme začínali posílat svoje požadavky jako první pracoviště v republice již v květnu roku 2004, takže bylo možné postupně eliminovat všechny problémy, které se při získávání osvědčení vyskytly. Zvlášť dobře se nám spolupracovalo s ředitelkou Odboru vědy, výzkumu a vzdělávání PhDr. Ivankou Kohoutovou z MZ ČR a s ředitelkou NCONZO PhDr. Karlou Pochylou a její kolegyní doktorkou Hofštetrovou-Knotkovou. Všechny problémy a nejasnosti byly řešeny osobním jednáním, vstřícně a velmi rychle.
* Jak u vás funguje vzdělávání sester?
Když vešel v platnost zákon zákon č. 96/2004 Sb., byli jsme na něj už v podstatě připraveni. Od roku 1996 se všichni naši pracovníci kontinuálně vzdělávají. Už několik let mají v rámci své profese i Plán osobního rozvoje, absolvují kurzy, odborné semináře, stáže…
* Mimořádný zájem vašich pracovníků o průběžné vzdělávání patrně není náhoda?
Personál prochází výběrovým řízením již v období, když jsou přijímáni noví absolventi ze škol. Absolventi zdravotnických škol (VOŠ, LF) mají zájem u nás pracovat, protože vědí, že vzdělávání je v naší nemocnici tradicí a přinese jim další odborný růst. Vítají je a kromě toho vědí, že když se u nás zapracují, získají časem i dobré místo v kterékoliv nemocnici v České republice.
Práce s lidmi chce čas a pozornost, často při řešení i jejich osobních problémů, zejména pokud jsou toho rázu, že je sami nezvládají. To jsou třeba kritické situace v rodinách zaměstnanců, kde mají těžce nemocného. Snažíme se pomáhat nabídkou sociálních služeb - poradenstvím a domácí ošetřovatelskou péčí včetně zapůjčování lůžek, antidekubitních matrací a polohovacích pomůcek.
* Jak se lidé vyrovnávají se samostatností, kterou díky Osvědčení získali? Není jim spíše na obtíž?
V naší nemocnici jsme získali samostatnost v rámci ošetřovatelství již v roce 1998. Zákon č. 96 vešel v platnost dubnem 2004. Uplynulo tedy šest roků, a to je dost dlouhá doba, abychom se naučili samostatnost a z toho vyplývající zodpovědnost za prováděnou ošetřovatelskou péči zvládat. Nestačí však pouze samostatnost a zodpovědnost, vždycky je důležité uspokojení z práce. Zvyšování kvalifikace, kontinuální vzdělávání (specializace v oboru) zvyšují odbornou úroveň péče o nemocné, a z toho vyplývá i finanční hodnocení.
Ověřila jsem si, že stejně důležitá je i motivace jiným způsobem, a to pochvalou jak jednotlivých pracovníků, tak celých oddělení. Motivací i nadále zůstává možnost dalšího osobního rozvoje v rámci kontinuálního vzdělávání, a současně i tímto způsobem provádíme prevenci možných pochybení v ošetřovatelské péči.