Napětí mezi farmaceutickým průmyslem a představiteli zdravotnictví, týkající se marketingu léčiv, v poslední dekádě narůstalo. Zdravotnictví žádá za své peníze co možná největší množství léků, zatímco výrobci chtějí za své léky naopak co největší množství peněz.
Současná situace je neudržitelná především pro farmaceutický průmysl, ale problémy začínají postupně doléhat také na zdravotnické subjekty a v neposlední řadě také na pacienty.
Tento článek navrhuje způsob, jak pomocí strategie „neléčíte, neplatíme“ pomoci všem zainteresovaným stranám dosáhnout svých cílů a zajistit v budoucnu dlouhodobě udržitelný stav ve zdravotnictví jako celku.
Vyhrocování konfliktu
Rozpory ohledně marketingu léčiv nejsou novým ani fatálním problémem, ale zvláště dva faktory způsobily postupné vyhrocování tohoto konfliktu.
Na jedné straně stojí představitelé zdravotnictví, kteří mají k dispozici stále méně finančních zdrojů vzhledem k nepřeberné nabídce různých léčiv a také díky narůstajícímu podílu stárnoucí populace.
Omezenější zdroje přirozeně vedou k důraznějšímu zaměření na způsob, jakým jsou prostředky spotřebovávány a jakého přínosu v praxi je tím dosaženo.
Představitelé zdravotnictví se proto více zaměřili na klinické výsledky a jejich vliv na volbu lékové terapie. To následně vedlo k zavedení konceptu racionální farmakoterapie jako politického prostředku pro určování priorit.
| Racionální farmakoterapie : |
|---|
| Racionální farmakoterapie je definovánajako podávání medikamentu, který přinášínejvětší účinek s co nejmenším počtemco nejméně závažných vedlejších účinkůpři nejnižších možných nákladech. K ilustracitohoto konceptu je používána následující rovnice: Efekt (klinické studie) + rozsah vedlejšíchúčinků/cena = míra racionality farmakoterapie |
Na straně druhé stojí farmaceutické společnosti, které se musejí potýkat se zostřenou konkurencí, způsobenou snižujícím se počtem nových chemických látek, „i já“ produkty (léky strukturálně téměř totožné s lékem již existujícím, nepodstatným způsobem odlišné, pejorativní výraz, pozn. překladatele), produkcí generických léků a paralelními dovozy.
Fúze významných producentů léčiv také přispěly k zostření konkurence. Výsledkem je užívání prodejních, marketingových a public relation strategií, které neustále atakují, v mnoha případech však jednoznačně překračují, legislativní hranice nebo morální integritu příjemců.
Toto průmyslové odvětví může těžko ovlivňovat stav zdrojů, ale může měnit své prodejní metody tak, aby více odpovídaly potřebám zákazníka.
Představitelé zdravotnictví požadují racionální farmakoterapii, tedy co nejlepší léčbu při co nejnižší ceně a jednotlivé farmaceutické společnosti musí tomuto požadavku vyhovět, aby zvítězily nad konkurencí. Jak tedy může strategie
„neléčíte, neplatíme“ pomoci?
Strategie „neléčíte, neplatíme“
Velká část všech předepisovaných léků nepřináší kýžený efekt na pacientovy potíže. Z mnoha příčin tohoto neuspokojivého stavu můžeme jmenovat nesprávnou volbu léku, genetické faktory, interakci, nekázeň pacienta (nedodržování instrukcí lékaře) a nízkou kvalitu léků.
Strategie „neléčíte, neplatíme“ může s těmito problémy bojovat optimalizováním efektu při současném zachování ekonomické dosažitelnosti léčebného postupu.
Pokud lék nepřinese uzdravení, úlevu nebo nezamezí vzniku symptomů, zjistitelných specifickými klinickými měřeními nebo viditelnými výsledky, dostane zdravotnický systém nebo pacient zpět vynaložené prostředky.
Záruka vrácení peněz může být použitelná také pokud je efekt léku opačný, než je deklarováno. Toto je doposud neznámý rozměr racionální farmakoterapie.
Je zřejmé, že pokud farmaceutická společnost riskuje povinnost vracet značné sumy za léčebný postup, který se v klinických studiích jeví jako účinný, ale v denním používání nemá požadovaný efekt, bude to pro ni podnět k nalezení programů zlepšujících zejména kázeň pacienta.
Programy zaměřené na zlepšování kázně pacienta jsou dalším novým aspektem, který může přispívat k racionální farmakoterapii.
Příklady použití neléčíte, neplatíme
Literatura přináší osm případů, kde byla použita strategie neléčíte, neplatíme. První případ je osm let starý.
Proč tedy není tento postup více rozšířený? Odpověď je snadná, nebylo potřeba. Pokud nebyla racionální farmakoterapie hlavní prioritou činitelů zodpovědných za nákup léčiv, stačily k úspěchu mnohem tradičnější marketingové postupy a farmaceutické společnosti nemusely podstupovat značná finanční rizika.
Při současném stavu, kdy je přístup reprezentantů farmaceutických firem k lékařům omezován a lékaři jsou stále méně ochotni přijímat přímé marketingové iniciativy, bude farmaceutický průmysl nucen zvažovat přijetí alternativních obchodních modelů.
Nejstarší příklady pocházejí ze Spojených států. Valsartan v Dánsku byl prvním léčivem nabízeným tímto způsobem v Evropě a společnost Novartis rozšířila tuto praxi do dalších zemí.
Optimální produkty pro tuto strategii
Produkty vhodné ke strategii „neléčíte, neplatíme“ musí být účinné, pokud možno u velké skupiny pacientů. V opačném případě by se tato strategie mohla pro farmaceutické společnosti stát velmi nákladnou a samozřejmě také neetickou. Příklady v rámečku č. 2 nicméně ukazují, že optimální kandidáti pro tuto strategii by měli splňovat alespoň jednu z následujících charakteristik:
• K měření efektu by měly být používány jednoduché metody - například krevní tlak nebo koncentrace krevního cukru či cholesterolu
• Pacient nebo praktický lékař jsou schopni sami posoudit výsledek - například nekouření, erektilní dysfunkce, infekce a nebo problémy, které by neléčeny vyžadovaly chirurgický zákrok
• Produkt na trhu vede, ale čelí ostré konkurenci od několika „i já“ produktů nebo generických léčiv.
• Produkt má na trhu podíl menší, než by sliboval jeho potenciál
| Neléčíte, neplatíme“ strategie: |
|---|
|
1994: Společnost Merk - Frost nabídla vrácení peněz těm pacientům, kterým byl předepsán finasterid a po roční léčbě u nich byl nutný operativní zákrok benigní hyperplazie prostaty. 1995: Sandoz zavedl záruku vrácení peněz za clozapin při schizofrenii odolné ostatním terapiím. Náhrada pokrývala cenu léku, náklady na distribuci a přirážku lékáren. 1998: Merck přislíbil pacientům a pojišťovatelům náhradu do výše nákladů na šest měsíců předepisování, pokud simvastatin spolu s dietou nedocílí snížení LDL cholesterolu na cílové koncentrace určené jejich lékaři. Tato nabídka je stále platná. 2004: Novartis zahájil akci „neléčíte, neplatíme“ pro valsartan a valsartan hydrochlorothiazid jako součást projektu „akce pro zdravý krevní tlak“ v USA. Vedle záruky vrácení peněz, která se vztahovala pouze na pacienty, zahrnoval program také třicetidenní zkušební balení, možnost výhodného nákupu zařízení na měření krevního tlaku a různé on-line podpůrné systémy. 2004: Novartis zahájil projekt „neléčíte, neplatíme“ pro valsartan také v Dánsku, nezávisle na americkém projektu. 2004: Společnost Lilly ICOS zahájila v USA „neléčíte, neplatíme“ kampaň pro tadalafil (cyalis) určený k léčbě erektilní dysfunkce. Pacienti nespokojení s léčbou obdrželi poukaz na perorální lék podle jejich výběru. 2005: Společnost Novartis zahájila projekt navrácení peněz za nikotinové žvýkačky. V případě, že pacientovi nevyhovuje ani jedna ze čtyř příchutí je mu nabídnuto navrácení peněz. 2005: Bayer přistoupil k programu „neléčíte, neplatíme“ pro vardenafil (LEVITRA) v Dánsku. Pacientům nespokojeným s léčbou jsou jejich výdaje navráceny. |
Neléčíte, neplatíme a racionální farmakoterapie
Je zjevné, že aplikování strategie „neléčíte, neplatíme“ u léku s nedostatečnými daty a malým efektem nebude schopné ovlivnit racionální farmakoterapii. V takových případech to bude považováno za agresivní či frivolní marketing.
Pokud jsou ovšem k dispozici dostačující data a lék je lepší nebo alespoň stejně kvalitní jako v té době nejpoužívanější prostředek, může být strategie „neléčíte, neplatíme“ použita k podpoře informací o výhodách produktu.
V takových případech budou iniciativy ke zlepšení kázně pacienta, zaváděné jako součást strategií „neléčíte, neplatíme“, ovlivňovat rozhodnutí o racionální farmakoterapii, protože do kalkulací by měl být zahrnut efekt denního užívání. Také možnost vrácení vynaložených prostředků by měla být v těchto kalkulacích promítnuta. Rovnice se tedy mění na:
Efekt [klinické studie] + efekt [denní užívání] + vedlejší účinky/(cena - náhrada) = stupeň racionální farmakoterapie
Strategie „neléčíte, neplatíme“ nicméně nemůže být považována za součást racionální farmakoterapie, pokud se nezmění jak cena produktu, tak i stávající doporučené léčebné metody.
Pokud je tedy výsledkem strategie jen přesunutí léku z kategorie méně používaných do kategorie nejpoužívanějších, o racionální farmakoterapii se nejedná. Jinak řečeno, tady je zmiňovaná strategie vhodná pouze k přesouvání podílů na trhu mezi analogickými produkty.
Při vyváženém stavu, pokud ho tedy lze dosáhnout, bude lék nabízený „neléčíte, neplatíme“ strategií zvyšovat svou hodnotu z hlediska racionální farmakoterapie. Není to přirozeně stejná záležitost jako automatické prosazování produktu na první místo v podílu na trhu. Strategie „neléčíte, neplatíme“ může nicméně učinit produkt více atraktivní než analogické produkty, které strategií „neléčíte, neplatíme“ nabízeny nejsou.
Potenciál pro expanzi
Dříve než se tato strategie rozšíří, musí být zajištěno, že přináší hodnoty společnosti, průmyslu a pacientům. Je potřeba zvážit několik důležitých otázek.
Jaký byl zatím dosažený efekt?
Vzhledem k nedostatku důkazů, není možné určit efekt na cenu nebo na racionalizaci předepisování. Výše popsané případy jsou buď tak čerstvé, že zatím není možné prezentovat relevantní výsledky nebo jsou postaveny na empirických datech, která jsou vlastnictvím společností.
Je nicméně pravděpodobné, že žádného efektu dosaženo nebylo, vzhledem k omezenému počtu případů ve velmi rozdílných prostředích. Je potřeba provádět další výzkum, který by poskytl empirické důkazy
Jak zajistíme, aby tato strategie nebyla používána k přesunutí léku na první místo mezi terapiemi? Informační materiály, poskytované praktickým lékařům a pacientům, by měly jasně formulovat, že cílem strategie není přesunovat léky ze druhého na první místo pokud jde o četnost používání jednotlivých terapií. Vedoucí představitelé by možná měli znovu posoudit formulaci svých doporučení.
Praktičtí lékaři mohou nicméně předepisovat kteroukoli terapii, kterou uznají za vhodnou a dodržování ducha této strategie tedy nebude možné vynucovat, pouze ho doporučovat. Tento koncept může být (a pravděpodobně i bude) příležitostně zneužíván jako levný marketingový trik.
Takové případy bude ale snadné zjistit a pokud dojde ke zvýšen ceny a/nebo pokud budou klinická data podporující produkt nedostatečná, bude to mít na tuto společnost „bumerangový efekt“. Společnosti musí prezentovat přesvědčivé případy.
Co se stane, pokud je tato strategie použita pro nákladnější lék, který ale není kvalitnější než ostatní produkty ve své třídě? Tato situace dokonale ukazuje, proč je rovnice racionální farmakoterapie (rámeček 1) tak užitečnou součástí celého konceptu. Jestliže je cena součástí rovnice, nemohou dražší produkty ospravedlnit použití „neléčíte, neplatíme“ strategie, protože by nesplňovaly požadavky racionální farmakoterapie.
Kdo bude zodpovědný za monitorování a zaznamenávání efektivity terapie?- Každý případ vyžaduje vlastní systém pro zaznamenávání výsledku. Bylo by nicméně vhodné použít pro monitorování efektu podobnou proceduru, jako je používaná ve fázích III a IV klinických testů léku. U léku na hypertenzi například praktický lékař monitoruje krevní tlak a u léku na erektilní dysfunkci pacient hlásí efekt podle svých zkušeností.
Ke komu bude směřovat náhrada v případě neefektivnosti? - Všichni plátci (individuální pacienti a pojišťovatelé, ať veřejní nebo soukromí) dostanou zpět svoje peníze. Pokud se to nestane, nebude koncept fungovat jako racionální farmakoterapie.
Jak zajistíme, aby společnosti nebyly odměňovány za neefektivní produkty? - Je známou skutečností, že někteří lidé přejdou bez odezvy špatnou funkci výrobku nebo kvalitu služby, přestože za ně vydali peníze. Je to vážný problém a jediným řešením je motivace.
Závěr
Širší aplikace strategie „neléčíte, neplatíme“ musí být z perspektivy pojišťovatelů a jiných subjektů financujících zdravotní péči optimálním cílem.
Nejenže dostanou v případě neefektivity daného léčiva zpět své peníze, ale koncept také prosazuje myšlenku správného léku pro správného pacienta, protože podporuje ohodnocování terapií a tedy změnu těch neefektivních z nich.
Největšími překážkami expanze tohoto konceptu je možnost jejího zneužití jako laciné marketingové metody a z toho plynoucí rezervovanost, kterou vůči ní chová zdravotnická komunita a političtí představitelé.
Je samozřejmě potřeba větší množství výsledků a také kvalitní debata o pro a proti tohoto konceptu.
Strategie „neléčíte, neplatíme“ vytváří situaci, ve které vyhrávají jak farmaceutický průmysl, tak zdravotnictví a pacienti, protože v konkurenčním prostředí může zvítězit jen ten nejkvalitnější z nabízených léků.
ZDROJ:
Goš & Janků, www.Zdravi.Euro.cz
autoři jsou externími spolupracovníky redakce