Počet zaměstnanců, kteří trpí stresem, stále stoupá. Nároky na flexibilitu, změnu místa atd. doléhají na pracovníky snad až příliš. Psychologové a další experti předpokládají, že význam tohoto problému ještě zesílí.
Snad jeden příklad: Peteru W. se začalo dělat špatně od žaludku, potom už nestíhal pracovní tempo v kanceláři. Kolegové si na něj stěžovali, že ve svých 45 letech chodí často k lékaři. „Nezvládal jsem už psychický tlak v práci,“ říká dnes bývalý manažer Peter W. Vzdal se a je dnes v předčasném důchodu. Lékařská diagnosa zněla: Neschopnost v práci kvůli onemocněni stresu na pracovišti.
Není to ojedinělý případ. A netrpí jen zaměstnanci. I společnosti doplácejí na tento fenomén. Podle průzkumů Mezinárodní organizace práce (ILO) vzniká německému hospodářství kvůli pracovníkům postiženým stresem ročně škoda ve výši pět miliard marek. Potvrzují to i další fakta: Podle informací institutu Maxe-Plancka přináší nezvládnutý stres měsíčně šest dní nemocenské na každého pracovníka.
Lothar Hellfritsch, prezident svazů německých psychologů, připomíná: „V minulosti se skoro nikdo tímto tématem nechtěl zabývat. Přitom se domnívám, že tento problém stále sílí. Celý pracovní svět kolem nás je stresující, protože se podmínky celého prostředí neustále mění. Ne každý je schopen na to včas reagovat.“ Hellfritsch apeluje na spolkovou vládu, aby velké firmy byly donuceny zřídit místo „manažera pro problémy“. Zatím nejsou firemní lékaři povinni se nechat na tuto problematiku vyškolit. Hellfritsch dále požaduje, aby se skoncovalo jednou provždy s tabuizací tohoto tématu. Obzvlášť kritizované jsou zdravotní pojišťovny, které stres jako nemoc neuznají.
Výjimku tvoří zdravotní pojišťovna AOK v Porýní Vestfálsku, která zřídila tzv. telefonickou hotline pro oběti mobbingu. Mobbing zahrnuje pravidelné ponižování nadřízenými a psychické útoky ze strany spolupracovníků. Výsledkem je mnoho neodpracovaných hodin, zvýšená fluktuace pracovních sil, pracovněprávní procesy a zvýšená snaha zaměstnanců dát výpověď. Více než 2000 hovorů ročně vyřizují experti AOK na jejich horké lince.
Zdá se, že většina německých společností má obrovské problémy s mobbingem. Přesto vedoucí pracovníci německého hospodářství odmítají zákonné iniciativy proti stresu. Carlotta Köster, představitelka německého svazu zaměstnavatelů, rozhodně odmítá tzv. stresové manažery v personální politice. Její zdůvodnění: „Každá společnost je řízená jiným způsobem, a proto si musí i každá jiným způsobem poradit s tímto problémem.“ Firma DaimlerChrysler udělala první krok. Sice nezaměstnává žádného stresového manažera, ale pořádá semináře pro zaměstnance s odborníky na téma stresu a mobbingu na pracovišti.
Stefan Hauschild, poradce při univerzitě v Kolíně nad Rýnem zdůrazňuje, že ještě důležitější než boj proti jmenovanému fenoménu je prevence. „Musí se dávat pozor na rovnováhu mezi očekávaným výkonem pracovníka a možností daných pracovním prostředím. Zaměstnanci chtějí přijímat výzvy v práci, ale nechtějí být přetížení.“
Jednotlivcům může pomoci podle Hauschilda cílený trénink, který umožní včas rozpoznat stresové momenty a dá pracovníkovi schopnosti bojovat s nimi. Situaci mohou uklidnit i změny v pracovním režimu. S tím souhlasí i analytici Winfried Panse a Wolfgang Stegman. Jejich studie ukazuje, že strach zaměstnanců působí německému hospodářství ročně škody více než 100 miliard marek, důsledky u zaměstnanců jsou taková onemocnění, jako rakovina a alkoholismus. Vedoucí společnosti by měly brát vážněji obavy podřízených a patřičným způsobem na ně ihned reagovat. Společnost, která se nechce zabývat stresem svých zaměstnanců, by si měla uvědomit, že se chová podle už vyjmenovaných důvodů velice neekonomicky.
(sad, HB), Hospodářské noviny, 24.9.2001