Převzal jste ministerstvo zdravotnictví po sedmi letech vlády pravicových koalic a po přechodné vládě Jiřího Rusnoka. Jak velkou změnu kurzu od vás můžeme očekávat? S jakými hlavními prioritami nastupujete do funkce ministra zdravotnictví?
Jak už jsem řekl při nástupu do funkce, chci do zdravotnictví vrátit stabilitu a udělat systém poskytování zdravotní péče předvídatelným. Na rozdíl od ministrů z ODS, kteří chtěli náš systém zásadně změnit a udělat z něj byznys, jenž by byl zajímavý pro finanční skupiny, a na rozdíl od ministra Hegera z TOP 09, který si nechal ministrem financí resort finančně „vyrabovat“, jsou mé cíle v podstatě přesně opačné.
Nejdříve vrátit do systému peníze, které z něj byly odsáty, a kompenzovat finanční ztráty způsobené rozhodnutím koalice zrušit regulační poplatky. Nechci za každou cenu vyhlašovat další reformy a reformy reforem. Myslím, že zdravotníci jsou již z neustálých změn a turbulencí unavení. To samozřejmě neznamená, že nechci změnit to, co v našem systému opravdu nefunguje. Zmínil bych extrémně proměnlivý a v mnoha ohledech zbytečně náročný systém dalšího vzdělávání lékařů a dalších zdravotníků.
Mám pocit, že ti, kteří jej vymýšleli, nemají absolutně představu o tom, jak to funguje mimo zdi klinik, v menší regionální nemocnici. Dlouhodobě neuspokojivé je fungování úhradového systému pro nemocnice. Národní referenční centrum, které má zajišťovat funkční systém DRG, podle něhož se má platit, dlouhodobě nefunguje.
Chci, aby jeho úlohu převzal stát a zajistil konečně spravedlivé financování, na které nebudou doplácet ani menší, ani velké nemocnice. Dalším úkolem je zavedení moderní právní formy pro veřejné nemocnice, protože příspěvková organizace se už přežila a akciová společnost se pro neziskově orientované nemocnice také nehodí.
Některé důležité věci z koaliční smlouvy, například růst platů zdravotníků, v programovém prohlášení vlády nejsou. Jak tomu máme rozumět? Jak se stavíte k memorandu, které s nemocničními lékaři podepsal ministr Heger a které pak odmítl plnit?
Růst platů zdravotníků patří rozhodně mezi moje priority. Napřed ale potřebujeme vybojovat pro náš zdravotnický systém peníze, které z něj odsál pan ministr Kalousek. Kromě toho musí stát všem zdravotnickým segmentům v plné míře vykompenzovat zrušení poplatků.
Z mnoha mediálních výroků je zjevné, že ani pro nového ministra financí není férové financování zdravotnictví prioritou. Budu za férové financování zdravotnictví bojovat. Bez jednoznačné podpory této věci ze strany České lékařské komory, Lékařského odborového klubu, ostatních zdravotnických odborů a celé zdravotnické veřejnosti ale těžko uspěju. Předpokládám, že se bude hrát zase ta stará hra na to, jak rozeštvat jednotlivé skupiny zdravotníků proti sobě a pak jim nedat nic.
Neskočme znova na špek. Slibuji, že když se nám společně podaří do zdravotnictví dostat peníze, které nám dávno patří, bude růst platů na prvním místě. Jinak na závěr krátká poznámka – sliby se mají plnit.
Vaši bezprostřední předchůdci (Holcát, Heger, Jurásková) vycházeli z prostředí fakultních nemocnic a měli tendenci vidět pouhé dvě vrstvy českého zdravotnictví. Na straně jedné špičková centra fakultních nemocnic a na straně druhé praktické lékaře. Regionální nemocnice i ambulantní specialisté měli často oprávněný pocit, že jsou opomíjeni. Vy jste dosud také pracoval jako ředitel fakultní nemocnice. Dokážete překročit tento stín a podpoříte regionální nemocnice a ambulantní specialisty?
Nebudu tvrdit, že mě skutečnost, že jsem byl skoro devět let ředitelem Fakultní nemocnice Ostrava, neovlivnila. Určitě mě ovlivňuje v tom, že znám poměrně detailně problémy fakultních nemocnic. Na druhé straně jsem začínal v malé městské nemocnici v Bohumíně, kde jsem poté skoro tři roky řediteloval. Věřte, že moc dobře vím, že to menší nemocnice nemají vůbec jednoduché a přitom se tam dělá velmi dobrá medicína. Nikdy jsem nesdílel přezíravý postoj některých lékařů, kteří nepoznali nic jiného než zázemí velkých nemocnic, k těm menším.
Osobní zkušenost s ambulantním sektorem nemám, ale mám mnoho přátel mezi ambulantními lékaři a z debat s nimi vím, že ani tady to nemají vůbec jednoduché. Budu se snažit komunikovat se všemi segmenty a být k nim spravedlivý. Zopakuju přitom svou tezi z předchozí odpovědi. Považuji za velkou chybu českých doktorů, že se mnoha předchozími politickými garniturami nechali rozeštvávat mezi sebou.
Velké nemocnice proti malým, nemocnice proti ambulantním doktorům a podobně… Jediný výsledek toho dnes je, že máme jeden z nejnižších podílů hrubého domácího produktu na zdravotnictví v Evropě. Jsem přesvědčen, že kdybychom tuhle hru nehráli a táhli všichni za jeden provaz, tak se ve všech segmentech máme všichni mnohem lépe.
Komora vyjednala s VZP trvalé smlouvy pro ambulantní specialisty. VZP bude bonifikovat soukromé lékaře, kteří se vzdělávají a mají Diplom celoživotního vzdělávání ČLK. Jak se na tyto kroky díváte? Budete je podporovat?
Určitě je to krok správným směrem. Všechny aktivity by navíc měly být oceňovány nejen slovně, ale i finančně.
Podpoříte možnost prodeje a dědění lékařských praxí včetně smluv se zdravotními pojišťovnami i pro lékaře, kteří podnikají jako fyzické osoby?
Samozřejmě. Právní jistota pro jakékoli provozovatele by měla být samozřejmostí.
Vaše vláda chce zrušit tzv. regulační poplatky. Budete tento výpadek příjmů kompenzovat u nemocnic i u soukromých praxí? Jak? Změnou tzv. úhradové vyhlášky? Jiným způsobem?
Koaliční dohoda obsahuje jasný závazek všech koaličních stran, že zrušení regulačních poplatků bude plně kompenzováno ze státního rozpočtu. A já nepochybuji o tom, že podepsané smlouvy platí. Výpadky příjmů budou plně kompenzovány jak nemocnicím, tak ambulancím! Návrh legislativního řešení jsem již zaslal do vnějšího připomínkového řízení.
Počítám s navýšením plateb za státní pojištěnce o 2 miliardy Kč v letošním roce, bohužel to letos nelze udělat jinak než rychlou úpravou zákona. Ve stejné normě bude popsána i povinnost pojišťoven vyplatit tyto peníze nemocnicím.
Pro příští rok pak navrhuji další navýšení plateb za státní pojištěnce o 2 miliardy Kč. Kompenzaci poplatků ordinacím ambulantních lékařů pak bude obsahovat úhradová vyhláška pro rok 2015. Kromě toho můj návrh obsahuje zavedení automatické valorizace platby za státní pojištěnce od 1. 1. 2016 i odkup pohledávek zdravotních pojišťoven.
Vláda premiéra Nečase a ministra financí Kalouska opakovaně zvyšovala sazby DPH. Zdravotnictví kvůli tomu platí miliardy korun navíc do státního rozpočtu. Na druhé straně stagnovala výše zástupné platby státu za tzv. státní pojištěnce. Jaké změny chystáte vy a kdy mohou začít platit?
Tuto formu vysávání peněz ze zdravotního systému jsem kritizoval už před volbami a považuji to za nepřijatelné i dnes. Zdravotnictví je vládní prioritou, a pokud se na koaliční úrovni shodujeme na zachování rozsahu i kvality péče, musíme zajistit i adekvátní financování.
O návrhu na navýšení plateb za státní pojištěnce jsem již hovořil. Připravíme rovněž návrh zákona na automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce od 1. 1. 2016. Koaliční dohoda počítá rovněž se snížením DPH na léky.
Nápravu chaosu v systému specializačního vzdělávání, který vyhání mladé kolegyně a kolegy z republiky, považujete za jednu z priorit. Jaké kroky chcete udělat? Počítáte se zapojením ČLK do organizace specializačního vzdělávání lékařů?
Považuji to za jeden ze svých prioritních cílů. Stávající systém je nesmyslně náročný a často se obchází. Základ povinných stáží musí být přece realizovatelný na mateřském pracovišti každého lékaře. Chystáme se jako první krok vytvořit k této věci pracovní skupinu a roli ČLK považuji za velmi důležitou. Konkrétní řešení ještě samozřejmě neznám.
Určitě znáte situaci v moravských krajích, kde se lékaři obávají další expanze řetězce Agel propojeného s velmi silnou zdravotní pojišťovnou. Někteří lidé o vás říkají, že máte k Agelu blízko. Je to pravda? Jak vidíte vliv finančních skupin typu Agelu, Penty či dalších ve zdravotnictví a jak mu chcete čelit?
Začnu asi tím, že férovou konkurenci považuji za zdravou, ale stav, kdy někdo získává dominanci a má přitom mnoho výhod, které vy jako veřejná nemocnice nemáte, považuji za dlouhodobě neudržitelný. Zvláště když je zde velmi opodstatněné podezření na propojení této konkurence s jednou silnou zdravotní pojišťovnou.
To se pak konkuruje opravdu špatně. Jsem ze severní Moravy a jako pro fakultní nemocnici je pro nás Agel významnou konkurencí. V onkologii vítězíme my, v oblasti kardiologie bohužel historicky kardiocentrum Podlesí stále jen doháníme. A nepopírám, že jsem s řediteli nemocnic Agelu vždycky normálně komunikoval, stejně jako s ředitelem MUDr. Horákem. A na tom opravdu nic špatného nevidím. Ale tím má údajná blízkost k Agelu končí.
A jak se vyhnout hrozbě, že silné finanční skupiny budou získávat v nemocničním sektoru větší a větší pozici? Vidím dvě základní řešení. První: rychle zlepšit finanční zdraví krajských nemocnic, aby samosprávy nebyly vystaveny pokušení zbavit se sektoru, kam musejí nalévat desítky či stovky milionů korun. Druhým by pak měl být zákon o veřejných neziskových nemocnicích.
Jak by měl podle vás vypadat pojišťovenský systém? Kolik by mělo být zdravotních pojišťoven? Jste pro zavedení komerčního připojištění?
Má představa ideálního stavu je existence několika pojišťoven. Ze svých zkušeností ředitele nemocnice se pořád bojím stavu, kdy bude o všem rozhodovat jediná pojišťovna. Optimální by určitě bylo, kdyby některé z těchto pojišťoven postavily svou existenci právě na nabídce komerčního připojištění.
Koaliční smlouva obsahuje závazek přijetí nového zákona o veřejných neziskových nemocnicích. Jak by měl vypadat? Co plánujete s fakultními nemocnicemi?
Upřímně se přiznám, že detailní představu této právní formy zatím nemáme. Chceme se inspirovat ve vyspělých zemích. Veřejné neziskové nemocnice by nebylo možné privatizovat, měly by být řízeny kolektivními orgány, měly by být osvobozeny od daně ze zisku. V dozorčí radě by určitě měli být zástupci zaměstnanců. Zaměstnanci by také měli mít jistotu tabulkových platů. Fakultní nemocnice by měly spadat rovněž pod statut veřejné neziskové nemocnice s tím, že v dozorčí radě by měla být adekvátně zastoupena příslušná lékařská fakulta. V každém případě by ale měly zůstat pod kontrolou státu.
Úhradové vyhlášky jsou rok od roku nepřehlednější a složitější. Jaký systém úhrad preferujete pro nemocnice, komplement, ambulantní specialisty a praktické lékaře? Jak zohledníte rozhodnutí Ústavního soudu, který zrušil tzv. úhradovou vyhlášku ministra Hegera?
Tak dovolte trochu telegraficky: Nemocnice – systém DRG postavený na reálných nákladových datech, komplement – výkonově s férovou regulací, ambulantní specialisté – výkonově s férovou regulací, praktičtí lékaři – kapitace. Kompetentní právníci musí navrhnout, jak plně zapracovat rozhodnutí Ústavního soudu do nové úhradové vyhlášky.
Jedna aktuální otázka. Okamžitě po svém nástupu jste odvolal ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Proč tak náhle? Můžete nám představit jeho nástupce? S tím souvisí i další otázka. Jak dál v lékové politice?
Poté, co jsem zjistil velmi vážné indicie o chystaném vyvádění prostředků na informační technologie za takřka 200 milionů Kč, a dále že byla vypsána další zakázka na PR služby za 20 milionů, rozhodl jsem se jednat okamžitě. V současné době probíhá na SÚKL audit a jeho výsledky by měly být známy v řádu týdnů. Nový ředitel PharmDr. Zdeněk Blahuta je člověk z praxe. Působil jako vedoucí lékárník Nemocniční lékárny Městské nemocnice Ostrava a má mou plnou podporu.
Přiznám se vám ale, že jsem možná trochu naivně netušil, s jak agresivní reakcí se setkám. Byl jsem varován, že už je proti mně objednána diskreditační mediální kampaň, což se bohužel potvrdilo. Všechno se to točí kolem některých lidí, kteří do SÚKL přišli právě z Ministerstva zdravotnictví, a na ně navázaných skupin v oblasti IT. Asi jsem je nepotěšil ani tím, že jsem oznámil, že se chystám zrušit povinnost tzv. elektronického receptu.
Nakonec osobní otázka: Jaké máte koníčkky a jak trávíte volný čas?
Mám rád historickou literaturu, rád cestuju a jezdím na kole – ale spíše turisticky než sportovně. Od nástupu do funkce zatím příliš volného času nemám, ale doufám, že se to aspoň trochu zlepší. Samozřejmě se snažím věnovat rodině – máme dvě malé děti (3 a 1,5 roku).
Rozhovor vyšel v březnovém čísle časopisu České lékařské komory Tempus Meicorum - archiv všech čísel v elektronické podobě naleznete ZDE