Primář očního oddělení tamní Zemské nemocnice (dnes Fakultní nemocnice Olomouc) Eduard Konrad Zirm provedl 7. prosince 1905 transplantaci rohovky, čímž zachránil zrak pacientovi, který rok předtím oslepl na obě oči po poleptáním vápnem.
Příjemcem rohovky byl Alois Glogar a dárcem jedenáctiletý Karel Brauer, jemuž bylo oko vyňato pro neléčitelný zhoubný nitrooční nádor. Operační technika byla tehdy velmi nedokonalá a Zirm měl k dispozici jen hrubý šicí materiál.
Zákrok se zdařil, i když v pravém oku se štěp odhojil a musel být odstraněn, levý transplantát zůstal čirý a pacient viděl po zbytek života (zemřel tři roky po operaci). Přes tento úspěch se Zirm až do své smrti roku 1944 nezmínil, že by se o transplantaci ještě někdy pokusil.
V současné době patří transplantace rohovky, tzv. perforující keratoplastika, v oční chirurgii ke standardním výkonům. Ročně jich v České republice lékaři provedou pět až šest stovek. Nejprve pod mikroskopem vyjmou špatnou centrální část rohovky a transplantát přišijí k perifernímu zbytku rohovky pacientova oka 16 až 32 stehy. Šicí nylonové vlákno je tenčí než lidský vlas a stehy se vytahují zhruba po roce. Nová rohovka může příjemci sloužit až desítky let.
Transplantace oční rohovky není podmíněna antigenní shodou mezi dárcem a příjemcem, takže rohovky se obvykle odebírají od zemřelých dárců a v tkáňových bankách se mohou skladovat až třicet dnů. V říjnu 2005 přednosta hradecké oční kliniky Pavel Rozsíval poprvé v Česku úspěšně voperoval do oka rohovku umělou.