Složitější podle ní bude buněčná léčba cukrovky nebo jaterních chorob. Vědci hodlají zdolat i těžká onemocnění mozku a míchy, jako jsou Parkinsonova a Alzheimerova choroba, roztroušená skleróza a další nemoci, u kterých současná medicína léčí jen jejich příznaky, a poranění mozku a míchy.
Syková připustila, že by se mohli buněčné léčby také brzy dočkat pacienti s roztroušenou sklerózou, která postihuje zejména mladé lidi kolem 25 let. U této nemoci jde o poruchu nervových vláken nefunkčními buňkami oligodendrocyty. Kdyby se podařilo tyto nemocné oligodendrocyty nahradit zdravými, které by vytvořily nový myelin, to znamená tukový obal, který chrání a vyživuje nervová vlákna, pak by bylo možné roztroušenou sklerózu vyléčit, vysvětlovala.
Úspěšná by mohla být podle Sykové v budoucnu také buněčná léčba poškozeného srdečního svalu. Pomocí katetrizačních technik sice dnes lékaři dokážou mnohé, ale v konečném stádiu nezbývá pořád nic jiného než transplantace. „Ta je ale náročná a nikdy nebude srdcí dostatek,“ zdůraznila.
Pro buněčnou terapii je také důležitý vývoj biomateriálů, které by měly tvořit jakousi kostru nebo podložku, na které se z buněk náhrada vypěstuje. To je úlohou chemiků.
Kmenové buňky se na samém konci minulého století staly středem pozornosti a je možné, že jejich výzkum a využití bude jedním z nejvýznamnějších období tohoto tisíciletí. Jejich význam je obrovský proto, že se mohou měnit na všechny typy buněk, z nichž se skládá organizmus. Vzbuzují proto naději, že by se mohly používat pro takzvanou buněčnou terapii. Tento způsob léčby by mohl podstatně přispět k odstranění vrozených vad, nádorů, vrátit do života pacienty, kterým selhal některý důležitý tělesný orgán, nebo jedince s těžkými úrazy.
ČTK