Tab. 11 – Léčba hypereozinofilního syndromu
9. 6. 2003 0:00
Autor: Redakce
| Autor | Léčebný režim |
| velmi četné | prednizon 1 mg/kg, pokud do týdne nepoklesne počet |
| publikace | eozinofilů, jde o rezistentní formu a nutno zvolit jinou léčbu |
| interferon alfa, individuální účinná dávka kolísá od 3 mil. j. | |
| 3krát týdně přes 5 mil. j. 3krát týdně do 5–8 miliónů denně |
|
| Fauci, 1982 | hydroxyurea 1–2 g/den a úprava dávek dle počtu leukocytů |
| Chusid, 1975, | vinkristin 1–2 mg i. v. 1krát týdně, někdy v kombinaci |
| Sakamoto, 1992 | s hydroxyureou (1–2 g/den) nebo thioguaninem (20 mg denně) |
| Marshall, 1989 | nebo s 6-merkaptopurinem (75 mg/m2 denně) |
| Cofrancesco, 1984 | |
| Van Slyck, 1979, |
|
| Eakin, 1982 | thioguanin 2,5 mg/kg p. o. + cytosinarabinosid 3 mg/kg i. v. po |
| 12 hodinách, podáváno až do poklesu počtu leukocytů | |
| na 6–8x 109/l, pak redukce dávek dle vývoje krevního obrazu |
|
| Smit, 1991 | etoposid 400 mg/den 1.–5. den, měsíc pauza. Další měsíc |
| Bourrat, 1994 | 400 mg i. v. 1.–3. den, měsíc pauza, pak 1krát za měsíc
|